Africký kmen Mursi: zohyzděná ústa žen, tetování z jizev, teplá býčí krev a samopaly kalašnikovy

Etnikum Mursi obývá severní Afriku, konkrétně odlehlou oblast s rozlohou přibližně 2000 km2, ležící zejména v Etiopii u hranic s Jižním Súdánem v povodí řek Omo a Mago. Jejich počet se odhaduje na necelých 10 000 jedinců. Lidé kmene Mursi byli dlouho považováni za jeden z nejnebezpečnějších a nejagresivnějších afrických kmenů a ani dnes není návštěva jejich vesnic zcela bezpečná.

Jde o primitivní africký kmen, tvořený asi 20 rodinnými klany. Dodnes se živí převážně zemědělstvím, kdy domorodci pěstují na vodu nenáročné plodiny jako je čirok, kukuřice, fazole nebo cizrna a chovají dobytek zejména na mléko. Zachovávají si své původní náboženství (věří v nebeského Boha jménem Tumwi), léčitelství v sepětí s přírodou a šamanismus. Stále tak provozují prastaré rituály, mající ochránit jejich dobytek před nemocemi nebo sloužící k přivolání dešťů. Důležitou a jedinou formálně jmenovanou vedoucí osobou každého lokálního společenství je kněz (muž), který zajišťuje spojení mezi Bohem a obyvateli svého klanu. Ženám je zase přisouzena role léčitelek.

Do světového povědomí Mursiové vstoupili mnoha svými tradičními a pro západní svět mnohdy bizarními zvyky, které si uchovávají již po dlouhá tisíciletí. Nejznámější a nejviditelnější tradice se týká pouze ženského pokolení a spočívá ve hrozivě vypadající ozdobě těla v podobě hliněného terakotového nebo dřevěného talířku, vloženého do spodního rtu, kterému se říká labreta (od slova labrum - ret).

Když dovrší místní dívka dospělosti, což je zde kolem 15 let a nezřídka už takto mladá dostane vybraného muže za manžela, její matka jí rozřízne spodní ret a vyrazí dva až čtyři přední zuby. Do vzniklé rány se vkládá nejprve malé dřívko a rok od roku se místo roztahuje stále většími labretami. A to až do té míry, že je někdy „ozdoba“ rtu stejně velká nebo i větší, než hlava ženy a může mít průměr i 30 centimetrů.

Čím větší rozměr labrety, tím vyšší atraktivita pro muže. Podobné, ale menší talířky formují také ušní boltce. V dřívějších dobách je dívky a ženy nosívaly dokonce v obou rtech a také po obou stranách nosu. Labrety jsou do oblasti úst pouze vložené a nijak do těla nevrůstají, takže je ženy často odkládají. Jakmile však přijdou do styku s kýmkoliv mimo svoji rodinu, talířek ihned vloží na místo.

Význam této prastaré a v našich očích kruté tradice je jak už to tak bývá ne zcela jasný, už jen proto, že Mursiové neovládají psaní a vše se tak z pokolení na pokolení předává ústní formou. Různé zdroje hovoří různým výkladem. Žena s labretou má údajně připomínat mýtickou žábu, která naučila první matku, jak se má starat o svoji dceru a jak ji vychovávat. Měla také v minulosti svým zohyzděním odradit arabské nájezdníky od únosu a začlenění do harému. Naopak jiné prameny a sami dnešní Mursiové hovoří hlavně o symbolice krásy a dospělosti. Primitivní kmeny často neřeší a nepřemýšlí nad tím, proč něco dělají, jaký to má vlastně význam a zdali je to potřebné i dnes. Prostě svoje tradice slepě dodržují, protože tak to dělali předkové, tak to tak budeme dělat též.

Dalším tradičním rituálem je zdobení či tetování těla jizvami, tzv. skarifikace. Ta se týká obou pohlaví a aplikuje se zejména na horní končetiny, hrudník a záda, má však zcela jiný význam u mužů oproti ženám. Muži si jím na své tělo označují počet zabitých zvířat, případně lidských nepřátel ze sousedních kmenů, u žen se jedná čistě o estetické zdobení. Aby byly jizvy výrazně vystouplé, za čerstva se do hlubokého řezu nasype vrstva popela z ohniště, který působí taktéž hojivě. U žen jsou jizvy menší a ne tolik vystouplé.

Mladí muži vstupují do dospělosti rituálními boji, které symbolizují kořeny bojovného kmene. Na pomoc si berou dlouhou dřevěnou tyč, nazývanou donga. Zápas připomínající bojové umění je krátký, ale natolik intenzivní, že by při neopatrnosti končíval smrtí poraženého. Svoji sílu a mrštnost prokazují také přeskakováním býků a krav, kterých stojí v řadě vícero za sebou. Pokud mladík dokáže všechna zvířata přeskočit, vypije čerstvou teplou býčí krev a stává se mužem.

A zejména mladých mužů se týká ještě jeden zvyk - malování, resp. potírání těla hlínou a jílem. Důvody jsou různé - snaha o zaujetí mladých dívek, válečnické ornamenty, ochrana před žhavým sluncem a dotěrným hmyzem na pastvě býků nebo také léčivé schopnosti minerálů v hlíně obsažených. Muži tohoto kmene chodí zcela nebo téměř nazí, ženy si zakrývají spodní partie a přes rameno nosí šátek tak, aby jim vždy vykukovalo jedno ňadro a bylo tak poznat, že se jedná o ženu.

Mursiové se sdružují do jednotlivých vesnic, vystavěných pod ochranou stínů stromů a čítajících 100 až 150 obyvatel. Jejich domky s kulatým půdorysem vypadají zdálky jako kupky slámy a leze se do nich po čtyřech. Muži si dodnes zachovávají pověst bojovníků a vesnice i v dnešní době střeží pomocí samopalů. Turisté už se nemusí obávat tolik jako dříve, kdy kdokoliv se k domorodé vesnici jen přiblížil, byl napaden či zabit. Mursiové svoje vesnice turismu omezeně otevřeli, inu čerpají z něj materiální a finanční výhody. Ale zcela bezpečno tu díky množství kalašnikovů a také alkoholu, který k místním pronikl, rozhodně není.

Ani tak turisty moc v lásce nemají a často na ně s pokřikem vyběhnou už na kraji jejich vesnic, kde se snaží co nejrychleji předvést a vydělat. Často se ještě nějak bizarněji přizdobí, aby vzbudili větší zájem, dostali zaplaceno za fotky nebo za použité labrety. Vyděšení turisté sotva cvaknou jednu dvě fotky, skáčou do aut a kvapem odjíždí pryč. Spolupomáhají tak šířit obrázek o kmeni Mursi jakožto o stále nebezpečných a agresivních jedincích a oni jsou rádi, že mají klid. Pokud se ale někomu podaří k nim proniknout a trávit s nimi delší čas, pak jdou o nich zvěsti jakožto o přátelských a pohostinných lidech, kteří jsou rádi za nehraný a opravdový zájem zvenčí o jejich život a kulturu. Nelíbí se jim totiž a nelze se tomu divit, že je mnozí berou jen jako atrakci a jezdí se na ně dívat jako na exponáty do zoologické zahrady bez hlubšího zájmu.

Tisícileté tradice a zvyky kmene Mursiů jsou aktuálně ohrožovány okolní civilizací. Zlepšující se doprava a tím i dostupnost jejich kraje k nim přivádí více turistů a tím i moderních vlivů za cenu postupné ztráty jejich autentických životů. Ale ohroženi jsou i výstavbou veliké vodní nádrže a elektrárny na řece Omo, která mění okolní krajinu a její zákonitosti, na které bylo navázáno jejich hospodaření a jsou tak mnohdy nuceni opouštět svoje domoviny a přesídlovat dál. Je tedy těžké odhadnout, jak dlouho se jejich životy v této podobě udrží a případně kdy lidé tohoto pozoruhodného kmene ztratí svůj prostor a zvyklosti a zaniknou v nenávratnu jako mnoho jiných před nimi.

Související články:

Použité zdroje:

https://www.mursi.org/introducing-the-mursi

https://www.icdo.at/the-mursi-tribe-and-lip-plates/

https://www.nationalgeographic.com/travel/article/embracing-the-ancient-in-ethiopia

https://en.m.wikipedia.org/wiki/Mursi_people

https://radiozurnal.rozhlas.cz/za-jednu-zenu-38-krav-a-jeden-kalasnikov-cenu-mursijskych-zen-zvysuje-talir-ve-9032988

https://www.stoplusjednicka.cz/krasavice-od-reky-omo-vyzdobene-zeny-z-obavaneho-kmene-mursi