Článek
Deset let trval partnerský vztah herce Hynka Čermáka a jeho ženy Veroniky Čermák Mackové. Včera, tedy 17. ledna, se však na jejich instagramových účtech objevilo oznámení, že se pár rozchází. V textu zprávy prostřednictvím Veroniky Čermák Mackové oba herci vyzývají k tomu, aby se jejich situace nechytala média ve smyslu bulvárního pitvání, pomluv, domněnek a spekulací. Jelikož se podle vlastních slov rozešli v klidu, přátelsky a zůstávají tu i nadále jeden pro druhého v dobrém i ve zlém. Uvedli naopak, když už tedy, tak aby se o nich psalo z jiného úhlu pohledu a po pravdě se poukázalo na to, že jsou jedním z těch párů, kde se ti dva mají rádi a prostě se jen dokázali rozumně domluvit, že spolu budou pokračovat dál v duchu přátelství. Že to prostě jde, je to krásné a tak by to mělo být vždy, když se dva lidi rozhodnou jít dál. Proč to tedy jednou nešířit takto v dobrém a pozitivním duchu?
Sociální sítě mají mnoho mínusů, ovšem možnost každého jednotlivce se svobodně vyjádřit k vlastní situaci a uvést ji na pravou míru je naopak velkým kladem. Čermákovi se k rozchodu postavili asi nejlépe jak mohli a zasluhují uznání a respekt. Šli s kůží na trh, jasně, stručně a výstižně uvedli všechny podstatné okolnosti a vypálili tak bulvárům všeho druhu rybník. Dříve takovou možnost osobnosti veřejného života neměli a museli se buď spolehnout na rozumnou domluvu s bulvárními médii, která často nedopadla nebo prostě jen pasivně čekali, jak a dokdy bude bulvár jejich osobní život přetřásat a mohli jen doufat, že z toho vyjdou bez větší újmy.
Bez naivity si uvědomuji, že i přes jejich sdělení si na nich bulvár bohužel smlsne. Jeho konzumenti si tak v příštích dnech, nedejbože týdnech přečtou bohatou spršku zaručených a negativy opepřených informací a důvodů, co ty dva k rozchodu vedlo. Ono by totiž bylo potřeba vyzvat nejen média, ale hlavně koncového čtenáře, aby od nich dal ruce pryč. Ten je totiž důvodem toho, proč bulvár vychází a těší se stále zejména v určitých společenských kruzích velké oblibě. Kdyby lidé bulvární obsah nekonzumovali a tedy jej neživili penězi, tak by prostě nevycházel, protože by se takoví redaktoři neuživili.
A bohužel je i zcela naivní věřit opačné tezi, kdyby toho nekultivovaného obsahu bulvár nechal, aby uvědoměle nadále neprznil mentalitu naší společnosti, tak by to lidé nemohli a neměli kde číst a třeba by si lépe navykli nešťourat se jiným v životech. Vždy by se totiž našel někdo, kdo by se této laciné žurnalistice věnoval a nikdy by se nedospělo k bodu nula. Copak někdo přestane v kapitalistickém prostředí vyrábět produkt, který lidé kupují, ať je či není kvalitní? Jistě, že nikoliv. A to, že bulvár má negativní dopad na myšlení lidí a celkovou atmosféru ve společnosti, bulvární pisálkové neřeší. Vždyť lidé to chtějí a oni jim jen prodávají produkt, který chce leckdo užívat. Z toho cesta ven prostě není a nebude.
Ano, mnoho lidí baví se vrtat v soukromí a zejména neštěstí jiných. Otázkou je proč. Kdyby se místo toho raději zaměřili na svoje mnohdy nenaplněné a neutěšené životy a něco s nimi dělali, aby žili lépe, byla by to ta lepší cesta. Ale to je pro mnoho spoluobčanů asi složité a náročné, investovat do sebe a svých blízkých. A tak se hodně čtenářů uchyluje k filozofii typu „Mám to já ubohý pouze jednu krávu a rád se porochním v tom, že někdo jiný také, místo toho, abych udělal něco pro to, že budu mít krávy dvě“ a rádi si přečtou, že v tom nejsou sami. A ujistí se a potěší tím, že i jiní mají leccos zpackáno. Upřímně mi je takových lidí líto a jejich životní styl a myšlení bych mít nechtěl. Ačkoliv pokud bych ho měl, asi by mě to vlastně netrápilo, protože bych si neuvědomoval, že by mělo.
A tak se bude mnoho lidí „kauzou“ Čermákových zaobírat a přetřásat ji zleva doprava a zezhora dolů. A ani se k nim nedostane jednoduchá a jasná informace z jejich Instagramu, že není co řešit. Dva lidé, kteří se milovali, spolu v klidu a na pohodu zůstávají dál jako přátelé. Nic víc. Vše řečeno, stačilo a jdeme dál. Koneckonců, domnívám se, že význam veřejně známých umělců a jejich životů se v „obyčejné“ společnosti příliš přeceňuje. Pokud by měl každý člověk možnost do prostředí herců, zpěváků a jiných známých obličejů reálně nakouknout, věděl by, že pomyslný piedestal ve skutečnosti neexistuje. Jsou to věřte nevěřte lidé jako my. Se všemi klady a zápory, každý jiný. A pokud vás kupříkladu nezajímá, proč se rozešli Tonda s Lucií z vedlejší vesnice, není důvod, aby vás zajímal rozchod Čermákových. Je to úplně stejné a to, že jednoho znáte z obrazovky a druhého ne, na tom nic nemění.
Někteří z nás se také domnívají, pokud člověk umělec dělá povolání lidem na očích, že k tomu prostě musí zaplatit daň ztráty soukromí a nechávat nakouknout pod pokličku svého osobního života. To je ale názor zcela zcestný. Nikdo z nich takovou povinnost nemá. Upsali se lidem pouze z hlediska pracovního, žádného jiného. Proto mám nejraději umělce, za které hovoří jen jejich práce. A nedávají kromě výjimečných pracovně laděných rozhovorů žádné jiné. Tak by to mělo v těchto kruzích být. Místo toho ale většinou vidíme známé tváře, které toho moc nedělají, nebo se věnují práci na „béčkové“ úrovni, ale neustále sami lezou do všech možných médií a z jejich úst padá jen nepodstatná vata. Přiživují tak na škodu svým uvědomělým kolegům zájem lidí a bulváru o všechny. Tedy i o ty, kteří se správně prezentují svojí prací a o sdílení soukromí vůbec nestojí, jako např. Hynek Čermák a Veronika Macková.
Pokud na vás tedy někde vyskočí nějaký plátek nebo článek s šokujícími, zavádějícími a senzacechtivými titulky, dělající z tohoto rozchodu bůhvíco, tak to prostě nečtěte a nepodporujte takovou novinařinu. Čermákovi se myslím si vyjádřili zcela jasně a není tedy ani co řešit. A i kdyby to bylo celé jinak, je to jen jejich věc a nikomu nepřísluší se tím jakkoliv zaobírat. A já jim vzkazuji, ať to hodí za hlavu. Však na tom, co si lidé myslí, nesejde. Není nic staršího, než včerejší noviny, za chvíli to přežene a část našeho národa se zase bude rochnit v někom a něčem jiném. A pořád dokola. A já těmto spoluobčanům vzkazuji, i když zrovna nemají to, co chtějí a nežijí podle svých představ, ať jiným lidem přejí jen to dobré. Ve výsledku se tak i oni sami budou cítit lépe a možná se jim povede nastartovat ozdravný proces, který je navede na cestu za lepším životem.
