Článek
Gerty Theresa Radnitz se narodila roku 1896 v Praze do židovské rodiny jako první ze tří dcer. Její otec Otto, chemik, prokurista a ředitel cukrovaru, ji spolu s matkou a další pedagožkou vyučovali doma až do jejích deseti let, poté začala docházet na studia dívčího lycea v Praze.
V šestnácti letech si sama zvolila profesní dráhu medicíny, inspirovaná svým strýcem pediatrem. Aby dohnala nedostatky z lycea a uspěla v přijímacím řízení, musela se v předmětech, jako jsou matematika, fyzika, chemie a latina, věnovat intenzivnímu samostudiu po dobu jednoho roku. Následně složila maturitní zkoušku na gymnáziu v Děčíně a její píle jí přinesla zasloužené ovoce. V roce 1914 byla přijata na Německou Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze (dnešní Univerzita Karlova), úspěšně prošla a o šest let později zde získala doktorát. Během studia se seznámila se svým budoucím manželem a zároveň kolegou ve výzkumu, Američanem Carlem Ferdinandem Corim.
Po dokončení studií Carlo narukoval do Velké války. Po jejím konci se roku 1920 oba přestěhovali do Vídně, kde se i přes odpor její rodiny vzali. Gerty kvůli sňatku opustila svoje židovské kořeny a konvertovala ke katolické víře.
Gerty Cori na fotografii z roku 1947.
I přesto, že oba manželé tíhli hlavně k vědeckému bádání a výzkumu, Gerty se zprvu nechala zaměstnat jako pediatrička ve vídeňské Karolínině nemocnici. Bokem se však stíhala věnovat také výzkumu funkce štítné žlázy. Její muž Carlo mezitím pracoval v oboru farmacie. Ve Vídni však zůstali pouze krátce. V celé Evropě již bujely a sílily antisemitské (protižidovské) nálady a oba měli zároveň mizivé vyhlídky na získání vědeckého pracovního uplatnění na některém z univerzitních míst kdekoliv na starém kontinentě. Rozhodli se tedy přijmout pracovní nabídku ze zámoří a odstěhovali se nadobro do Spojených států.
V roce 1922 začala Gerty působit v americkém městě Buffalo ve Státním ústavu pro výzkum zhoubných nemocí. Začínala zde na patologii a postupně přešla do oddělení biochemického. Její výzkum se zpočátku soustředil opět na štítnou žlázu a popsala také účinky rentgenového záření na kůži. Později se soustředila na zkoumání rakoviny a její příčiny, avšak finálně se našla hlavně v oblasti metabolismu komplexních sacharidů, zejména pod vlivem cukrovky jejího otce, který na ni zemřel. Manžel Carlo se ke svojí ženě přidal i po pracovní stránce a nadále se výzkumu věnovali společně. Bádali nad metabolismem cukrů u zvířat či zkoumali související hormony, jako jsou insulin a epinefrin.
Coriho cyklus zahrnující svalový glykogen, glukózu a výrobu energie.
Jejich nejvýznamnějším objevem se stal mechanismus přeměny glykogenu (zásobního cukru v těle živočichů). Tento proces popisuje, jak tělo získává energii ze svalového glykogenu a jeho zpětnou přeměnu v játrech. Dodnes je znám pod názvem Coriho cyklus, ačkoliv se na jeho objevení podíleli oba manželé. Vhodněji by se měl tedy jmenovat cyklus Coriových.
Přestože Carl jako muž obdržel na základě výše popsaného objevu mnoho pracovních nabídek, tak naopak žádná vědecká instituce nechtěla zaměstnat jeho manželku, protože byla žena. Carl všechny nabídky odmítal a krásným gestem trval na tom, že nastoupí jen tam, kam s ní půjde pracovat i jeho manželka. Nakonec společně přešli na Washingtonskou státní univerzitu, kde Gerty zastávala pozici pouhé „podřadné“ vědecké asistentky, zatímco Carlo byl rovnou jmenován vedoucím fakulty farmakologie. Nikdy však svého vyššího postavení nevyužil a nikdy si manželčiny rovnocenné zásluhy nepřivlastnil. Gerty i zde pokračovala ve své práci, což vyústilo v objev sloučeniny glukóza-1-fosfát, zásadní chemické substance pro další pochopení mechanismu Coriho (Coriových) cyklu.
Na cestě pro Nobelovu cenu; 1947.
Jejich úsilí stálo u zrodu moderní léčby cukrovky (diabetu) a zachránilo tak v budoucnu mnoho pacientů před komplikacemi nebo přímo smrtí. V roce 1947 byli oba manželé oceněni Nobelovou cenou za medicínu, což z Gerty učinilo první ženu, která toto prestižní ocenění své práce kdy získala. A třetí ženu odměněnou v oboru exaktních věd, po Marie Curie-Sklodowské a Iréne Curie. Konečně se jí dostalo řádného uznání bez ohledu na pohlaví a ona se stala profesorkou biochemie.
Její další slibně se vyvíjející kariéru však zbrzdila nemoc primární myelofibróza (nádorové onemocnění, mající za důsledek postupný útlum krvetvorby v kostní dřeni). Přestože s ní bojovala a nemoc jí brala síly, zůstala ve výzkumu a ve výuce studentů aktivní až do své smrti v roce 1957. Dožila se jedenašedesáti let.
Rodný dům Gerty Cori na Praze 1 v Petrské ulici číslo 29.
Za svůj přínos byli manželé Coriovi oceněni mimo jiné společnou hvězdou na chodníku slávy ve městě St. Louis. V České republice si můžete tuto naši významnou rodačku připomenout pamětní deskou, která byla v roce 2000 umístěna na jejím rodném domě. Další pamětní desku má ve vestibulu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a také v děčínském gymnáziu, kde maturovala.
Související články:
Anketa
Použité zdroje:
https://www.nobelprize.org/prizes/medicine/1947/cori-gt/biographical/
https://www.irishtimes.com/science/2024/11/21/carl-and-gerty-cori-a-nobel-prizewinning-husband-and-wife-team/
https://en.wikipedia.org/wiki/Gerty_Cori
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/gerty-theresa-coriova-inspirativni-zeny-nobelova-cena-lekarka-biochemicka.A210306_142200_domaci_vlc
https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/1588-gerty-theresa-cori
https://www.wikiskripta.eu/w/Primární_myelofibróza
