Článek
V souvislosti s rozvojem fyzikálních a chemických poznatků šel ruku v ruce také pokrok ve zjišťování kvality potravin. První laboratoře začaly odhalovat nekalé praktiky výrobců a řada potravin, u kterých se přicházelo na to, že neobsahují úplně to, co by měly, se stále rozrůstala. Již na konci 19. století tak začaly vznikat i první publikace pro veřejnost, které se tomuto tématu věnovaly. Příkladem budiž spis dr. Emila Vraného s názvem Jak lze poznati falšování potravin a nápojů.
Níže se dočtete o nejčastěji falšovaných potravinách a jakým způsobem si výrobci pomáhali k vyšším ziskům za cenu ztráty kvality a použití levných plnidel či náhražek.
Máslo
Vyrobit kvalitní máslo bylo vždy drahé. Aby výrobci dosáhli snížení nákladů, přidávali k máslu sádru, sodu, křídu nebo kamenec, jelikož tyto látky dobře váží vodu a zvětšovaly tak objem másla. Leckterý podvodník přidával také bramborovou kaši nebo tvaroh. Dále se ředilo margaríny, palmovým tukem nebo vepřovým sádlem.
Žlutá barva nebyla vždy výsledkem kvality - barvilo se cukrovou řepou nebo kurkumou, což byla ta lepší, alespoň zdravá varianta. Barvení dehtovými chemikáliemi už zdraví škodilo.
Tehdejší hospodyňky si mohly kvalitu másla jednoduše zkontrolovat - pokud se do másla zabodl nůž a po vytažení nebyl umazaný, jednalo se o máslo kvalitní.
Mouka
Zejména v dřívějších dobách byla mouka jednou za základních domácích surovin. Odbyt byl tedy zajištěn a výrobcům se tak vyplácelo mouku šidit. To se dělo vícero způsoby - jednak za použití podřadného obilí a také přidáváním křídy, sádry, kamence, skalice nebo dokonce vápna. Vše se rozemlelo na jemný prášek a přimíchávalo do mouky. Odborníci tedy upozorňovali na to, aby si lidé ohlídali, že je jejich mouka zcela jasně bílá a ne nažloutlá, našedlá, případně namodralá.
Maso
K častým nekalým praktikám se uchylovali řezníci, kteří rádi vydávali méně kvalitní nebo levné maso za vzácnější a drahé. Typickým příkladem byla záměna hovězího masa za srnčí. Jiným příkladem, jak obalamutit kupce, bylo nafukování holoubat, aby vypadala větší, na váze těžší a tím dražší.
Káva a čaj
Dříve se jednalo o vzácné komodity s vysokou cenou, tedy opět nabádající k podvodným praktikám. Kávu bylo doporučováno kupovat nepraženou a hlavně nemletou. Jelikož ta mletá byla prakticky vždy nepravá. Přimíchávala se do ní různá barviva, levná cikorka (pražený kořen čekanky), šidilo se také moukou a škrobem. Běžnou praxí bylo použít také již jednou vyvařenou kávu, znovu ji usušit a prodat. Přídavek čekanky či mouky odhalují testy kávy bohužel dodnes.
U čaje, podobně jako u kávy, se používaly lístky již jednou vylouhované, následně se usušily a přimíchávaly k čaji, který dosud použit nebyl.
Bílé a červené víno
Bílé víno se dobarvovalo, aby působilo starším, kvalitnějším dojmem. Používal se karamel nebo extrakt z dubového dřeva. Dobarvováno však bylo zejména víno červené, aby mělo zářivější rudější odstín. V lepším případě použili výrobci přírodní barviva, jako červenou řepu, borůvky či bezinky, v horším, zdravotně závadném případě se použila a dodnes bohužel používá košenila (jedná se o kyselinu karmínovou pod označením E120 neboli barvivo z broučků) nebo fuchsin, který slouží primárně k dezinfekčním účelům. Falšoval se ovšem také původ vína. Dříve nebyly k dispozici analytické přístroje, které dnes dokáží prokázat geografický původ daného nápoje. A v neposlední řadě se víno samozřejmě ředilo. Vodou nebo glycerolem, který měl zajistit sladší silnější chuť vína. Glycerol je ovšem také složkou nemrznoucích směsí do ostřikovačů.
Pančování alkoholu
Kořalka, čili nejlevnější alkohol pro tehdejší chudinu, bývala špatně čištěná, zapáchala a obsahovala jedovaté látky. Zápach se redukoval přidáváním aromatického kmínu. Kvalitní alkohol se ředil metanolem, což bohužel není neznámé ani nám v 21. století. Připomeňte si aféru s metanolem z roku 2012, která se dostala tematicky i do filmu.
Zvláštním způsobem se šidilo pivo. Přidávala se do něj sůl, aby měli pijáci větší žízeň a tím i spotřebu našeho tekutého zlata. Ječmenný slad byl nahrazován levným rýžovým a což teprve drahá surovina chmel. Ten byl zaměňován za pelyněk nebo kořen hořce. Výrobci se dokonce neštítili použít ani hořkou kyselinu pikrovou, která ale slouží k výrobě výbušnin.
Olivový olej
Cenný, ale drahý olej se falšoval zpravidla levnějšími oleji, jako byl třeba řepkový, makový nebo sezamový. Zde ale bylo poměrně jednoduché nekvalitní produkt odhalit. Makový olej totiž škrábe v krku, řepkový byl dříve cítit sírou a sezamový má výraznou specifickou chuť. Dalším nešvarem, se kterým se bohužel setkáváme dodnes, je vydávání oleje z druhého lisování za ten panenský. Dodnes se setkáváme také s tzv. lampantovým olejem, což je sice olivový olej panensky lisovaný, ale nízké kvality doprovázené vysokou kyselostí. Tento olej se nesmí konzumovat a používá se k průmyslovým účelům.
Čokoláda
Aktuálně se šíří zprávy, že základní komodita pro výrobu čokolády kakao na světovém trhu zdražuje. Drahá byla tato surovina zejména dříve a tak se nastavovalo. Používala se opět mouka, sádra a dokonce i hlína. Opět bohužel platí, že čokoláda se falšuje dodnes, a to škrobem, kakaovými slupkami, karobem (rozemletý rohovník obecný) nebo ságem (prášek z kmene ságových palem).
Med
Tato surovina byla a dodnes je jednou z nejšizenějších vůbec. Nastavuje se levnou melasou či glycerinem, který váže vodu a zvětšuje objem. Rovněž se do něj přidává rýžový škrobový sirup, cukrová třtina, obilí nebo kukuřice. Ve finále se nekvalitní a šizený výrobek dobarvuje a uměle dochucuje.
Mléko a smetana
Asi vás napadne, že nejlevnější falšování mléka je ředit jej vodou. Ta se přidávala i do smetany, která se následně zahustila škrobem, sodou nebo boraxem. Což je minerál, který se používá třeba i jako hnojivo.
Okurky nakládačky
Aby byly okurky ve sklenici krásně zelené a vydržely déle, přidávali k nim někteří výrobci měděnou minci, což mělo negativní vliv na zdraví.
Mletý pepř
Na rozdíl od dnešních dnů, kdy jde o levné koření, byl pepř dříve vzácnější a dražší. Nastavoval se mletými ořechovými skořápkami nebo popelem z rašeliny.
Sušená paprika
Stejně jako pepř byla i paprika méně dostupná a drahá. Aby jí bylo více a levněji, uchýlili se někteří výrobci k tomu, že do ní přidávali na jemno pomleté cihly.
Skořice
Toto koření bylo nahrazováno rozemletými dřevěnými krabičkami od tabáku, které byly napuštěny vůní.
A jakým způsobem byli tedy tenkrát nepoctivci trestáni?
Při prokázání viny se přistupovalo k vícero druhům trestů. Od zabavení produktů a vyloučení z daného řemeslného cechu, přes peněžité pokuty až po pranýřování, vykázání z města nebo vězení.
Nepoctivci byli také pro pobavení publika uzavíráni do železných klecí a opakovaně ponořováni do vody a zase vytahování ven jak dlouho to jen šlo, aby se daný člověk neutopil.
Speciálním trestem pro nepoctivé pekaře bylo tzv. máchání. Pekař byl před zraky pobavených diváků potupně posazen do velkého koše a vytažen lanem nad vodu. Poté si nožem musel lano sám přeříznout, spadl do vody a pořádně se za trest zmáčel.
A třeba ve Francii mazali nepoctivým výrobcům másla jejich pančovaný produkt na hlavu. Z toho vzniklo a rozšířilo se rčení „Má máslo na hlavě“, označující člověka, co něco provedl, je něčím vinen.
Článek se věnuje historické epoše od konce 19. století až do dnešních dnů. To ale neznamená, že dříve se potraviny nefalšovaly. Falšují se totiž, co je lidstvo lidstvem a i do budoucna nemůžeme očekávat stoprocentní jistotu v tom, že si koupíme zboží ve kvalitě nejlepší. Sledujte proto složení potravin, které je rozhodujícím kritériem pro to, co kupujeme a konzumujeme.
Použité zdroje:
https://www.denik.cz/regiony/sejdiri-a-sizunkove-vystava-ukazuje-triky-a-tajne-praktiky-hokynaru-20190412.html
https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-sejdiri-a-sizunkove-odveky-fenomen-falsovani-potravin-odhali-nova-vystava-prerovskeho-muzea-40274325
https://www.dotyk.cz/magazin/nepoctivost-stredovek-tresty-30000312.html
Časopis Květy, 6/2024
