Článek
Česká společnost kontinuálně stárne. Predikce naznačují, že v roce 2050 bude u nás žít o milion lidí v seniorském věku více, než je tomu nyní a s nějakou formou demence se bude potýkat až trojnásobek dnešního počtu postihnutých. S tím jde jednoznačně ruku v ruce narůstající potřeba péče o lidi, kteří se stanou nesoběstačnými a odkázanými na pomoc druhých. Těch ve věku 15-64 let ale znatelně ubude.
Stěžejní primární péče tkví ve formě pomoci druhých lidí, kteří obstarávají nejen základní potřeby nemohoucích dědečků a babiček. Druhotná související péče tkví ve formě stále se navyšujících finančních nákladů na péči primární - na stavbu nových domovů pro seniory, na rozšiřování služeb terénních služeb a domácí asistence, na příspěvky pro rodinné pečující a v neposlední řadě samozřejmě také na vyplácené důchody, které pobírá a bude pobírat stále více a více lidí.
Dostupnost profesionální sociální péče (tedy ne z řad příbuzných nebo přátel) je už nyní nedostatečná a leckdy kolísá i rozdílná kvalita služby od služby. K rozvoji počtu pobytových, stacionárních nebo terénních služeb pro seniory sice dochází ze strany státu, příspěvkových a neziskových organizací i díky soukromým investorům, ale bohužel v pomalém a nestačícím tempu. Zaznamenáváme také výrazné regionální rozdíly, kdy v Praze a velkých městech seženeme službu pro potřebného seniora snadněji a rychleji, než v oblastech venkovských nebo periferních. Mnoho seniorů se tak profesionální péče vůbec nedočká nebo je pro ně nedostačující. A vyhlídky rozhodně nejsou optimistické.
Pilířem sociálních služeb jsou jejich zaměstnanci, a to hlavně z řad pracovníků v sociálních službách, což jsou ti koncoví pečovatelé a sociálních pracovníků, bez kterých by nebylo možné klienty služeb navštěvovat, přijímat, financovat nebo pečovat o ně po stránce administrativní. A i zde panuje neustálý podstav.
Naději na spokojené a důstojné stáří nehledejme jen v systému, ale zejména v péči sami o sebe.
Lidé se do sociálních služeb prostě nehrnou, navíc máme dlouhodobě velmi nízkou nezaměstnanost a tedy hodně práce na výběr. Toto fyzicky i psychicky náročné povolání, které je sice potřebné, smysluplné a naplňující, nemá stále dostatečnou prestiž a finanční ohodnocení. A nic nenasvědčuje tomu, že se to do budoucna zlepší. Takže i kdyby se zde mávnutím kouzelného proutku vytvořila dostačující pečující síť, stejně jí budou chybět zaměstnanci.
A i kdyby byla pozice pracovník v sociálních službách nebo terénní pečovatel a domácí asistent nakrásně prestižní a skvěle placená, pořád se bude potýkat s vysokými nároky a častým opotřebením, syndromem vyhoření. A pořád se bude potýkat i s mnohdy špatným, nezralým, nekompetentním a neefektivním managementem, který je v „sociálu“ bohužel běžný a negativně tak dopadá na hlavy podřízených pracovníků, již tak zatížených vlastní péčí o klienty. Výsledkem je vysoká zaměstnanecká fluktuace a tím další zhoršení péče o potřebné seniory.
Vím to sám velmi dobře. Mám pracovně za sebou slušnou řádku let v sociální oblasti v různých službách nejen na pozicích kancelářských, ale i těch pečujících. K tomu jsem se ještě v rámci koordinace odborného vzdělávání zaměstnanců tohoto sektoru seznámil s mnoha dalšími službami, jejich zaměstnanci a jejich problémy. A nemohu si zde odpustit velké poděkování a obdiv ke všem pečujícím lidem, kteří tuto práci i přes všechna negativa svědomitě vykonávají za cenu mnohdy značné osobní i finanční zátěže. A kteří na sobě pracují, vzdělávají se a podnikají supervizní psychické očisty, aby mohli ve zdraví pomáhat co nejdéle.
Z výše uvedených důvodů se tak mnoho lidí a rodin chtě nechtě uchyluje k péči domácí, kdy s nimi rodič nebo prarodič zůstává ve svém přirozeném prostředí a ostatní příbuzní plní roli pracovníků sociálních služeb, ať už zdarma nebo s dopomocí příspěvku na péči. Ne vždy (spíše téměř nikdy) mají vhodné podmínky pro to, nechat si pečovaného člena rodiny doma a dochází tak ke značným zásahům do celkového komfortu a životaběhu zapojených osob. Záleží na mnoha okolnostech - pracovní vytížení a počet členů rodiny, schopných a ochotných pečovat a u seniora se střídat. Klíčové jsou vzájemné vztahy, které byť mohly být sebelepší, se s nastalou péčí prostě vždy mění a často k horšímu. Ať už časově i činnostmi náročnou změnou a zátěží životního stylu pečujícího, tak i nezřídka změnou v chování opečovávaného směrem k jeho nejbližším.
Nedávno o úskalích domácí péče směrem k milovaným a již nemohoucím rodičům promluvila herečka Barbora Munzarová v dokumentárním cyklu České televize 13. komnata. V případě zájmu se můžete podívat zde.
Ani forma domácí péče ze strany členů rodiny se ale nejeví na postupu směrem vzhůru. Přibývá single lidí, rodí se čímdál méně dětí. Rodiny už nyní nejsou tak početné jako dříve a prognóza rozhodně není optimistická - situace se bude ještě horšit. Tedy i rukou z řad blízkých bude neustále ubývat. Navíc společnost se začala již před lety i v souvislosti s moderními technologiemi odcizovat a více než na komunitní život, pospolistost a solidaritu jsou dnes kladeny nároky hlavně na individualismus, kariéru nebo osobní prospěch.
Cesta, jak objem péče s množstvím potřebných lidí dorovnat, vyplývá z uvedených předchozích statí, ale je to pochopitelně běh na dlouhou trať bez jistoty cílové pásky. Zahrnuje to rozsáhlé a komplexní změny v sociálním systému a jeho financování. Dále v podpoře a zprestižnění práce v sociálních službách, aby se navyšoval počet pečujících zaměstnanců. Soustavná práce na mnoho let. Ale máme tu vždy vládu na čtyři roky. A jednou tam jsou tihle a podruhé zase jiní. A je tak téměř nemožné vyjma pár pozitivních více či méně koncepčních změn celou problematiku uchopit komplexně a dlouhodobě tak, jak by si zasluhovala.
Samostatnou kapitolou je činnost dobrovolnická. Ta je u nás zatím spíše v plenkách, ale na příkladu západní Evropy se rozvíjí a stále více lidí dokáže věnovat část svého volného času potřebným bez nároku na finanční odměnu. V případě seniorů nesmí sice dobrovolníci vykonávat odborné činnosti, jako třeba polohování, přebalování nebo dopomoc se stravou, jsou ale důležitým prvkem v životě seniora co se týče volnočasových aktivit a hlavně často tak chybějícího prostého popovídání si. Dokáží tak značně ulevit odbornému personálu, který má pak více času na vlastní péči. I tato oblast dobrovolnictví zasluhuje větší osvětu a podporu ze strany státu a neustálý vývoj k lepšímu.
Poslední dobou se často objevují informace, že vědecký a technologický sektor pracuje na vývoji robotických pečovatelů ve spojení s umělou inteligencí a že již za dvacet let budou neživí pomocníci běžnou součástí našich domovů či odborných služeb pro seniory. Již nyní jsou k vidění zejména v Japonsku, zatím ale nedovedeni k úplné dokonalosti. Uvidíme tedy, jak to dopadne a kam se to vyvine. To dnes netuší asi nikdo ani z těch nepovolanějších. Ale přiznám se, ač moderním technologiím příliš neholduji, tak radši svěřím jednou svůj život do péče robota, pokud bude třeba, než abych zůstal sám a bez dostatečné pomoci.
Vezměme překotný technologický vývoj na milost - dost možná budeme sami jednou podobného robota potřebovat.
Vývoj moderních technologií a robotizace této sféry je asi naší hlavní nadějí, jak si na stáří zajistit důstojný život. Seniorů přibude a tím i těch, co péči o sebe sama nezvládnou. Lidí v produktivním věku ubude, tedy i potencionálních zaměstnanců v pomáhajících profesích. Neumím si tedy představit jinou funkční variantu, než tu „nelidskou“. Sice odlidštěnou a bez osobní vřelosti, ale však proč ne. Umělý pomocník se alespoň neunaví, psychicky nevyhoří, udělá bez debat, co se mu řekne a nebude ani potřebovat výplatu.
Související články:
Anketa
Sepsáno na základě letitých praktických osobních zkušeností autora z dopomocí zdrojů:
https://www.socialeurope.eu/robots-in-social-care-the-human-touch-at-risk
https://www.braunoviny.cz/digitalizace-zdravotnich-socialnich-sluzeb-v-ceske-republice
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/224562210800030/
https://youtu.be/kUb34WHhFDI?si=KNCMfGDxyrCYcf7d
https://csu.gov.cz/produkty/projekce-obyvatelstva-ceske-republiky-2023-2100
https://csu.gov.cz/produkty/pocet-senioru-v-pristich-desetiletich-vyrazne-vzroste
