Článek
„Zuzano, uděláme si víkend bez internetu.“
„To je trest?“
„Ne. Výzva!“
„A kdo prohrává?“
„Já… asi.“
Přišel jsem na to úplně sám. Po přečtení článku na internetu o tom, jak moc internet škodí. Ironie, co? Prý že lidé ztrácejí pozornost, že vztahy trpí a že mozek potřebuje ticho. No tak jo. Vypnu Wi‑Fi. Získám klid. Půjdu příkladem. Budu Mirek offline. Zenový Mirek.
První chyba: říct to nahlas.
Zuzana nevydala zvuk. Jen se otočila, otevřela šuplík, vytáhla tři powerbanky a položila je na stůl jako zbraně. Křenek to sledoval z gauče. Mrkl. To u něj znamená: „Jsi idiot, ale jsem zvědavý, jak hluboko padneš.“
V sobotu v 9:00 jsem slavnostně vypnul router.
V 9:01 zhasla polovina světel.
V 9:02 se chytrý termostat přepnul do „ochranného režimu“ a topení se vyplo.
V 9:05 mi Zuzana podala svetr. Beze slova.
V 9:07 chytrá lednice zahlásila, že bez signálu neví, kolik má másla. To jsem se ptal i já.
V 9:10 se zhasla koupelna.
Chytré žárovky se přepnuly do „defaultního módu“ – což, jak se ukázalo, byla fialová diskotéka.
Chtěl jsem být klidný. Takový ten zenový Mirek. Místo toho jsem vlezl na půdu, mobil nad hlavou, hledal signál a volal do tmy: „Haló? Někdo tam?“ Chtěl jsem se spojit se sebou samým. Ozvala se jen ozvěna a soví křik. Možná duch dědy. Možná Křenek. Možná já.
K večeru mi začal chybět Netflix. A Zuzaně trpělivost.
„Můžeme si třeba povídat,“ navrhla.
„To zní jako plán,“ kývl jsem. „Jen si to zapíšu.“
„Na papír?“
„No… chtěl jsem si to dát do poznámek. Ale nemám pero.“
„To je ten detox?“
„Jo. Trochu to bolí.“
V neděli ráno jsem přiznal pravdu.
„Hele… Já si zapomněl vypnout mobilní data.“
Zuzana zvedla obočí.
„Takže detox proběhl hlavně u mě?“
„Mělas aspoň o čem přemýšlet.“
Dlouhé ticho. Pak klidné:
„Ano. Například proč jsem si tě vzala.“
Křenek na to koukal jako na svůj oblíbený seriál. Pomalu zamrkal. To u něj znamená: „Jsem zklamaný. Ale ne překvapený.“
