Článek
Neporušili jsme zákon ze svévole nebo lhostejnosti. Naráželi jsme na to, že forma, kterou zákon předepisuje, brzdí přesně to, co bychom u dospívajících studentů měli rozvíjet – schopnost samostatně si organizovat práci a nést za ni odpovědnost. Místo abychom to tiše obcházeli, obrátili jsme se s tím na ministerstvo a systém jsme formalizovali. Že tento proces v době inspekce ještě nebyl úplně dokončený, byla chyba v načasování administrativy – ne v záměru.
Osmdesát minut svobody: jak jsme na Heřmánku hledali cestu mezi zákonem a přirozeným učením
Celý svůj profesní život jsem toužila po jednom: aby se žáci mohli učit přirozeně, podle svých možností, schopností a vlastní volby. V českém školství, kde je obsah studia často nastaven velmi nárokově, to není snadný úkol. Vyučila jsem se v metodě Montessori, prošla výcvikem v dramatické výchově a absolvovala řadu dalších kurzů – a právě z tohoto zázemí vznikl koncept, který jsme s kolegy realizovali na střední škole Heřmánek.
Dnes bych se s vámi ráda podělila o to, jak koncept vznikal, co přinesl – a proč se nakonec stal předmětem sporu s Českou školní inspekcí.
Šest let s devadesátiminutovými bloky
Standardní čtyřicetipětiminutová vyučovací hodina nám dlouhodobě nevyhovovala. Rozhodli jsme se proto učit v devadesátiminutových blocích, a to bez větších potíží šest let. Zákon totiž v odůvodněných případech dovoluje hodiny dělit a spojovat – a naše důvody byly pedagogicky jasné.
Postupem času jsme si ale s kolegy všimli něčeho zajímavého: posledních zhruba deset minut z osmdesátiminutového bloku zůstávalo často nevyužitých. Pozornost žáků klesala, energie se vytrácela a blok ztrácel na intenzitě.
Inspirace z Landau
Odpověď na tuto otázku jsem našla při návštěvě střední Montessori školy v německém Landau. Tato škola řeší podobný problém jako my – jak propojit náročnou akademickou práci se svobodnou prací žáků. Stala se pro mě inspirací číslo jedna. Sledovala jsem, jakým způsobem tam do rozvrhu vkládají prostor pro svobodnou volbu činnosti, a začala jsem uvažovat, jak podobný princip přenést k nám.
Blok svobodné volby na začátku dne
Z pozorování nevyužitých deseti minut a z landavské inspirace vznikl nápad: co kdybychom čtyři takové „ztracené“ desetiminutovky spojili do jednoho bloku hned na začátku vyučování? Tak vznikl osmdesátiminutový ranní blok, ve kterém si žáci svobodně volí obsah své činnosti.
Koncept se osvědčil způsobem, který jsme ani nečekali. Žáci ho začali využívat naplno, a to hned v několika směrech:
- Domácí příprava se přirozeně přesunula do školy. Studenti dokončovali úkoly a přípravu společně, v jakémsi sdíleném "flow", které je vzájemně motivovalo.
- Přítomnost učitelů se stala zdrojem, ne kontrolou. Žáci si mohli s pedagogy cokoliv konzultovat právě v okamžiku, kdy to potřebovali.
- Vznikl bezpečný prostor pro otázky. To, čemu žáci nerozuměli, se mohli zeptat v soukromí, bez obav z reakce spolužáků.
- Otevřel se čas na projekty a spolupráci. Blok se stal přirozeným místem pro společnou přípravu a konzultace.
Zpětná vazba byla jednoznačně pozitivní – jak od studentů, tak od učitelského sboru.
Kde se zákon a jeho výklad rozešly
A tady přichází ta těžší část příběhu. Když jsme koncept oficiálně popsali a předložili k posouzení, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nám potvrdilo, že naše důvody jsou z hlediska zákona odůvodněné pro dělení a spojování vyučovacích hodin. Česká školní inspekce ale dospěla k opačnému závěru a označila koncept za porušení zákona.
Stojíme tak v situaci, kdy dva orgány státní správy vyložily tentýž zákonný text – ustanovení o možnosti dělit a spojovat vyučovací hodiny „v odůvodněných případech“ – zcela odlišně. Pro nás jako pro školu to znamená hledat další cestu, jak obhájit přístup, který se v praxi šesti let a stovkách odučených hodin ukázal jako smysluplný a fungující.
Věřím, že příběh tohoto konceptu stojí za vyprávění – nejen kvůli jeho výsledkům, ale i kvůli otázce, kterou otevírá: kolik prostoru má škola skutečně k tomu, aby přizpůsobila strukturu výuky potřebám svých žáků, když se dva úřady na výkladu stejného zákona neshodnou?
