Článek
Podíváme se, jak vypadá první den zaměstnance v nadnárodní firmě.
Ráno vstanete, jste nadšení a téměř vyskočíte z postele, protože se chcete pořádně nachystat a upravit, abyste udělali co nejlepší první dojem. Ze samého nadšení se nepotřebujete ani pořádně nasnídat, a tak se rovnou vydáte na cestu do práce.
Během cesty do práce vám nevadí chodci, přecházející mimo přechody. Nevadí vám řidiči vybočující ze svého pruhu. A dokonce vám nevadí ani kočka sedící na krajnici, která se rozhodla vyzkoušet váš postřeh vběhnutím do silnice na poslední chvíli. Dnes po zastavení auta nenadáváte, ale pouze se usmějete a pomyslíte si, jaká hezká kočička vám to přeběhla přes cestu.
Nakonec zastavíte na parkovišti a vydáte se k vrátnici, recepci, bráně, či jinému místu, kterým vás pustí dovnitř. Pocit radosti ze získání nového místa rychle střídají obavy. Jaké to tam bude? Budou tam hodní a milí kolegové? Bude tam dobrý kávovar? Naučím se to? Jsem pro tu práci vhodný?
Jakmile projdete vrátnicí začne ten pravý šrumec. Přešlapujete u vchodových dveří, kde měl čekat kolega, co si vás převezme. Místo toho si vás každý prohlíží a někteří zvědavci neváhají a vydají se kolem vás několikrát. Po nějaké době přešlapování se k vám dostane kolega, který se vás třikrát zeptá na jméno, aby vás identifikoval, byť jste jediný, co na chodbě vystál důlek.
Nový kolega, jehož jméno jste stihli během dvou vteřin zapomenout vám rychlostí kulometu začne vyprávět historii firmy, obsazení kanceláří, umístění toalet, četnost úklidu na chodbě a v kancelářích, kde je kávovar, možnost parkování, opět zmíní toalety, řekne vám, jaký byl poslední firemní večírek a že tři další kolegové mají dovolenou. Načež opět zmíní toalety.
Posadí vás na židli v kanceláři. V lepším případě u prázdného a čistého stolu, kde si můžete trochu odpočinout. V horším případě si sednete na židli, která je ještě teplá a na stole jsou pracovní věci někoho, kdo tu ještě před půlhodinou pracoval.
Začínají se ve vás probouzet pocity strachu a také si začínáte uvědomovat, že jste se opravdu měli nasnídat. Během pár minut vás kolega pošle ke kolegovi z lidských zdrojů, který je dle popisu vždy milý a usměvavý. Po zaklepání na jeho dveře však narazíte na výraz, který vás málem donutí utéct. V rychlosti proto podepíšete papíry, aniž byste si vše přečetli a až po cestě zpátky na teď už vaši židli si uvědomíte, že jste možná právě prodali svoji ledvinu.
Naštěstí první den podepsáním papírů většinou končí a vy můžete jít domů. Ke svému autu v podstatě doběhnete a pro jistotu se v něm hned zamknete. To pro případ, že by vás někdo chtěl odtáhnout zpátky.
Nyní jste se oficiálně dostali na začátek krásné cesty a kariéry v nadnárodní firmě, kde o zážitky rozhodně není nouze.
