Článek
Byla jsem ráda, že se mám během cesty na co těšit, a tak jsem si se zájmem zjistila základní údaje o zřícenině hradu. Dozvěděla jsem se, že počátky hradu spadají do poslední třetiny 14. století a pojí se s pány z Dubé. Následně se střídají období, kdy je hrad prodáván nebo pustne. Od třiceti leté války pak už o hradě chybí zprávy, kromě roku 1708, kdy je označován za pustý zámek Orlík a obývá jej pouze myslivec.
Při prohlídce zříceniny stojí za to, na chvíli se zastavit a zkusit si představit, jaké to muselo pro onoho myslivce být. V obležení lesů, kopců a silných kamenných zdí obývat sám opuštěný hrad.
Následně byl hrad rozebírán a vybavení prodáváno. Postupně se začal rozpad a ztrácet v okolní přírodě. Naštěstí se na počátku 20. století místní obyvatelé rozhodli hrad nebo lépe řečeno jeho zbytky, zachránit a začali s konzervací a zabezpečením zdiva. Následovaly další opravy a konzervace, které trvají dodnes.
Nyní je zřícenina přístupná a dominuje jí hradní věž, ze které je úchvatný rozhled do okolí, a přestože se hrad jmenuje Orlík, zámek Orlík nad Vltavou z něj opravdu neuvidíte. Vzdušnou čarou jsou od sebe stavby vzdáleny zhruba 70 km, takže pokud nevlastníte opravdu velký, tím myslím opravdu velký pirátsko-loupežnický dalekohled a na zádech si nepřivlečete vážně vysoký žebřík, zámek stejného názvu neuvidíte.
Hradní věž zaujme způsobem rekonstrukce. Je ponechána původní polorozpadlá stavba věže a k tomu je připevněna ocelová konstrukce a schody. Působivě tedy snoubí dobu dávno minulou se současností a přímo vybízí k tomu, abyste na ni vystoupali.
Na hrad jsme šli z vesnice Rozkoš, kde je možné nechat auto na parkovišti pod hradem. Příjemné překvapení je, že parkování je zdarma. Nemusíte se tedy rozhlížet na všechny strany a hledat pokladnu.
Cesta z parkoviště měla krátký (asi 500 m), ale strmý úsek s kamenitým povrchem. Pokud máte tedy plandavé klouby, jako já, bude pro vás cesta mírně namáhavá. S turistickými holemi to však jde krásně zvládnout, a ještě stihnete ukazovat na všechny květiny, keře, ostružiny a ostatní krásy přírody.
V polovině stoupání jsem si potřebovala dát pauzu, abych nabrala sílu. Ale to jsem já, všech lenivců král. Stojím, lebedím si, a přitom kolem mě nějaká milá babička prosvištěla rychlostí blesku. Nechtěla jsem se nechat zahanbit a když jsem po pár krocích ucítila vůni špekáčků a klobás, rozeběhla jsem se do kopce za jejich vůní.
Na vrcholu nás uvítal milý pan pokladní, ze kterého přímo vyvěral klid zosobňující celé místo. Po zakoupení vstupenky a případně průvodce, si můžete celou zříceninu projít vlastním tempem a podívat se na místa, která chcete, aniž byste museli držet tempo s prohlídkovou skupinou.
Je tedy jen na vás, jestli nejvíce času strávíte na věži, prohlídkou druhé brány, bašty, sklepení paláce nebo obnovené černé kuchyně s funkční chlebovou pecí. Součástí prohlídky je i novodobé muzeum, kde jsou vystaveny archeologické nálezy kachlového umění a středověkých kamenických článků, včetně autentického trámu datovaného před rokem 1376.
Zároveň s námi byla na hradě i skupinka dětí z tábora, které se začali prohánět kolem hradních zdí. Jejich živý dětský elán byl v jasném protikladu s poklidnou atmosférou místa jako by ho oživoval. Někteří návštěvníci to nesli hůře. Zejména pak jedna paní s jezevčíkem v podpaží, ale díky rozlehlému prostranství byli nakonec spokojeni všichni.
Na závěr, zřícenina hradu Orlík je krásné a příjemné místo pro výlet, které není příliš známé. Není tu překotná masa turistů, se kterými byste museli hrát loktovanou a můžete si tak užívat klidu a pohody mezi středověkými zdmi. A pokud by snad někdo chtěl v areálu „blbnout“ – je zde připravená volně stojící kláda, jako připomínka slušného chování.
Zdroj historických faktů o hradu: CASTRUM o.p.s. - Oficiální stránky Castrum o.p.s.
