Nejstarší ocelové molo na světě

Město Margate nalezneme v hrabství Kent v jihovýchodní Anglii, konkrétně na severním pobřeží poloostrova Thanet. Již od středověku se jednalo o významný přístav, v 18. století se Margate proměnilo v oblíbené přímořské letovisko, které bylo místním turistům přístupné nejen po Temži, blízko jejíhož ústí leží, ale později hlavně po železnici. Především Londýňané si rádi užívali zdejší písčité pláže. Již tehdy sloužil k pobavení nejen návštěvníkům, ale i obyvatelům Margate lunapark Dreamland.

To ale bylo před více než sto lety. Zuby času jsou však neúprosné a město Margate potkal stejný osud jako mnohá další anglická letoviska. Především druhá světová válka přispěla k celkovému ekonomickému úpadku, lidé byli vystaveni závažným existenčním problémům a na volnočasové aktivity jim nezbývalo sil, času ani prostředků.

Ještě než se dostaneme k výše zmíněnému molu, sluší se zmínit i další významné historické stavby v Margate. Jde hlavně o budovu Královské nemocnice (Royal Sea Bathing Hospital), o jejíž založení se na konci 18. století zasloužil lékař John Coakley Lettsom – jeho záměrem bylo pomáhat pacientům s léčbou skrofulózy neboli krtice. (Odborně jde o tuberkulózu lymfatických uzlin, laicky o tzv. královo zlo, protože prý člověk trpící touto nemocí mohl být vyléčen pouze dotykem samotného krále.)

Královská nemocnice v Margate byla jedno z prvních zařízení svého druhu v celé Anglii, jež využívalo k léčbě klimatické podmínky – sluníčko a čerstvý mořský vánek dělaly s pacienty divy. Stejně tak šlo o jednu z prvních anglických nemocnic se specializací na ortopedii.

Z moderních staveb, které by měly přispět k oživení Margate a restartu místního hospodářství, můžeme zmínit uměleckou galerii Turner Contemporary. Budova, jejímž autorem je architekt David Chipperfield, je dobře rozeznatelná už z dálky a sama nabízí úchvatné pohledy na Severní moře.

A u moře se nyní na chvíli zastavme. Podíváme se na ono staré molo, respektive mola, protože jich na jednom místě stávalo postupně několik. První z nich, dřevěné, bylo dlouhé tři sta čtyřicet metrů. V roce 1824 ho postavila společnost Margate Pier Harbour Company. Využití mola bylo tehdy velmi praktické – v době odlivu, kdy byl vedlejší přístav pro lodě nedosažitelný, mohli pasažéři k nástupu a výstupu využívat právě tuto dřevěnou stavbu (místním známou jako Jarvis Landing Stage).

I když je dřevo oblíbený přírodní materiál, jeho odolnost vůči řádění živlů není příliš vysoká. Z toho důvodu vyžadovalo molo v Margate časté opravy, až se nakonec naplnil jeho osud úplně – v listopadu roku 1851 ukončila jeho život silná bouře.

Obyvatelé Margate se však nevzdali a o svoje molo se připravit nenechali. Jejich přání velmi brzy vyplnil architekt Eugenius Birch, který se, zřejmě poučen z dřívějšího nezdaru, rozhodl dát dřevu vale a upřednostnil v té době nový dostupný materiál, kterým se stala ocel. Již v roce 1855 se tak v Margate do Severního moře vzdalovalo molo moderní.

Jednalo se o skutečný světový unikát. Nikde jinde na světě se v té době ocelové molo nenacházelo. Součástí nového, ocelového mola se stal i zastřešený pavilon, jenž byl využíván jako nástupní a výstupní zastávka pro parníky. O dvacet let později, tedy v 70. letech 19. století, přibyl ještě jeden krásný pavilon na osmihranném půdorysu a rovněž stavba využívaná záchranáři.

Neštěstí však nechodí po horách, ale po moři (nebo tak nějak by se to mohlo říkat), a tak se různé napjaté situace nevyhýbaly ani ocelovému molu v Margate. Jen namátkou – na Nový rok 1877 do něho vlivem silné bouře narazil vrak lodi, molo se rozpůlilo a několik desítek lidí se tak nemohlo dostat bezpečně na břeh. Ještě téhož roku došlo k dalšímu nárazu člunu a následné destrukci mola.

Co se ale stalo ocelovému molu nakonec osudným? Hádáte správně, opět bouře. Ta v noci z 11. na 12. ledna 1978 byla natolik zrádná, že ani ocel její sílu nevydržela. Tentokrát se jejím vězněm stala výše zmíněná stanice záchranářů, kteří tak museli být evakuováni pomocí vrtulníku. Dřevěné části zničeného mola byly spáleny přímo na pláži (i když některé kousky si domů odnesli místní jako suvenýr a krásnou vzpomínku), ocelové díly podlehly řízené explozi. Ke konečné demontáži slavného margateského mola došlo v roce 1998.

Zatoužíte-li přece jen kousek kdysi známé stavby spatřit, navštivte místní muzeum. Pokud vám je margateské muzeum málo, vydejte se do Walesu. Tam totiž je, v Národním muzeu, vystavena olejomalba anglického romantického malíře Williama Turnera (ano, přesně toho pana Turnera, jehož jméno nese galerie v Margate), na níž můžete slavné molo spatřit v celé kráse. Malba pocházející ze 40. let 19. století je skutečně věrohodná – pan Turner měl totiž molo jako na dlani přímo z okna svého domu.