Článek
Na jaře 1943 se válka pro Německo nevyvíjela příliš dobře. Po kolosální porážce u Stalingradu Wehrmacht ztratil iniciativu na východní frontě, vojska Osy stála před porážkou v severní Africe a vylodění Spojenců v západní Evropě se zdálo být jen otázkou času. 18. února 1943 Goebbels mobilizoval Němce „totální válkou“ za konečné vítězství. Hledaly se různé způsoby, jak pozvednout upadající morálku domácího obyvatelstva, a jedním z nich byly propagandistické filmy. Goebbels už od roku 1941 uvažoval přenést na filmové plátno historický příběh o hrdinné obraně pruského města Kolberg před přesilou napoleonských vojsk v roce 1807.
1. června 1943 byl natočením pověřen německý režisér Veit Harlan, Goebbelsův oblíbenec a tvůrce antisemitského Žida Süße z roku 1940. V dopise ministra propagandy stálo: „Tímto vás pověřuji výrobou snímku ‚Kolberg‘. Cílem tohoto filmu je na příkladu města ukázat, že lid sjednocený doma i na frontě překoná každého soupeře. Zmocňuji vás, abyste v případě potřeby požádal všechna oddělení Wehrmachtu, státu a strany o pomoc a podporu a spoléhal na to, že film, který jsem si tímto objednal, je ve službách našeho duchovního boje.“ Podle Harlana byl Hitler stejně jako Goebbels „přesvědčen, že takovýto film je užitečnější než leckteré vojenské vítězství“.
V pořadí třináctý barevný německý film měl rozpočet závratných 8,5 milionu říšských marek (v přepočtu přes 30 milionů dolarů v současnosti), což z něj činilo nejdražší snímek z období Třetí říše. Průměrné náklady na německý film byly v té době osmkrát nižší. Harlan měl dovoleno utrácet, jak se mu zamanulo. Natáčení probíhalo od října 1943 do srpna 1944 ve filmových ateliérech Babelsberg v Postupimi a venkovní záběry byly pořízeny v okolí Kolbergu, Königsbergu, Seeburgu a Berlínu.
Uvádí se, že pro potřeby filmařů bylo uvolněno 5 tisíc vojáků (některé zdroje hovoří až o 20 tisících), 4 tisíce námořníků a dále 6 tisíc koní, což bylo vzhledem k hroutícím se frontám na západě a východě značně neuvážené. Režisér Harlan měl navíc natáčení úmyslně zdržovat, aby muže ušetřil válečných útrap. Jako komparzisté se zúčastnili civilisté z okolí, obvykle za denní mzdu 5 říšských marek. Dva z nich zemřeli poté, co pyrotechnická nálož vybuchla příliš brzy. Významnou položku rozpočtu představoval umělý sníh v podobě soli, které se použilo celkem sto železničních vagonů. Vzhledem k narůstajícímu počtu obětí po spojeneckém leteckém bombardování Německa Goebbels značně zkrátil výslednou podobu filmu. Zmizela tak například scéna hromadného povraždění obyvatel Kolbergu francouzským dělostřelectvem. Vystřižené scény stály odhadem 2 miliony říšských marek, což představovalo čtvrtinu celkového rozpočtu.
Trosky Kolbergu v roce 1945
Výsledný film byl hotov a připraven k distribuci do kinosálů až v lednu 1945, kdy se území kontrolované Němci povážlivě zmenšovalo. Navíc byl už rozsah spojeneckého bombardování takový, že nepoškozených kin příliš nezbývalo. Jako datum premiéry se stanovil 30. leden, tedy dvanácté výročí uchopení moci Hitlerem. Film byl promítnut německým vojákům v Théâtre de la Ville v obklíčeném La Rochelle a dále v berlínském Tauentzienpalastu. Ten den rovněž zazněl Vůdcův poslední rozhlasový projev, po němž došlo i k projekci v poničené budově Říšského kancléřství. Později snímek mohli němečtí diváci spatřit v Königsbergu, Breslau nebo Gdaňsku.
V tomto případě se však nacistická propaganda minula účinkem, protože zájem o Kolberg nebyl valný. Naprostá většina obyvatel toužila po míru a ve vítězství Německa ve válce věřilo snad už jen pár fanatiků. V březnu 1945, 31. hrací den, přišlo na ranní promítání do Tauentzienpalastu jen 91 návštěvníků a odpoledne dalších 204, zatímco film Münchausen z roku 1943 byl v obřích sálech o kapacitě 2 tisíce míst pokaždé vyprodaný. Když pak 18. března došlo ke skutečnému dobytí Kolbergu sovětskými a polskými vojsky, ministr propagandy nařídil, aby se informace raději vůbec nedostala do pravidelných zpráv o situaci Wehrmachtu. Neuběhlo ani šest týdnů a Hitler i Goebbels byli po smrti.
Prameny:
KERSHAW, Ian. Hitler. Nemesis. II. díl 1936-1945
KOPAL, Petr (ed.). Film a dějiny 2. Adolf Hitler a ti druzí – filmové obrazy zla
