Článek
Zákon o branné povinnosti (č. 92/1949 Sb.) ukládal všem mužům po dovršení osmnácti let nastoupit do dvouleté (u letectva či pohraniční stráže až tříleté) vojenské prezenční služby. Po nabytí plnoletosti je nejdříve čekalo předstoupit před odvodní komisi. Zde se zkoumalo tělesné zdraví, stav srdce, zrak, zuby nebo duševní způsobilost. Odvodní komisi tvořili lékaři a zástupce okresní vojenské správy (OVS) a v jejím čele stál vojenský lékař v hodnosti majora či podplukovníka. Po vyšetření se rozhodlo, zda je konkrétní člověk schopen služby v poli (A), schopen služby v týlu (B), dočasně neschopen, což znamenalo odklad, (C) či trvale neschopen (D). Kdo se nástupu na vojnu vyhýbal, riskoval postih za maření výkonu branné povinnosti v podobě odnětí svobody v délce šesti měsíců až pěti let (§ 265 trestního zákona č. 86/1950 Sb. a později § 269 trestního zákona č. 140/1961 Sb.). Vyjmutí z vojenské služby existovaly jen výjimečně, a to například kvůli těžkému onemocnění nebo z důvodu nepostradatelnosti v průmyslu.
Další kroky mladých mužů ke vstupu do lidové armády vedly na OVS, kde si po výzvě vyzvedli povolávací rozkaz. Ten zároveň sloužil jako jízdenka vlakem nebo autobusem tam i zpět. Před odjezdem na stanovené vojenské zařízení měli branci odevzdat svůj občanský průkaz na oddělení Veřejné bezpečnosti, čímž se měla omezit možnost jejich pohybu. Na příslušný útvar si měli vzít členský průkaz KSČ nebo Svazu socialistické mládeže, řidičský průkaz nebo osvědčení o způsobilosti ovládat stavební stroje. Nástup na ZVS probíhal tradičně od začátku října. Kvůli mimořádné situaci po srpnové okupaci vojsk Varšavské smlouvy pak byl od počátku dubna 1969 stanoven trvale druhý jarní nástupový termín. Rozložení výcviku do dvou půlročních cyklů přineslo celkovou vyváženost, která dříve scházela. Výjimečně nastupovali branci i na začátku ledna.
Výcvik ČSLA se zbraní v roce 1988
Den nástupu na vojenský útvar se nejspíš každému odvedenci zaryl do konce života. Vlaková a autobusová nádraží byla lemovaná mladíky, se kterými se loučili rodiče, sourozenci a přítelkyně. Nervozita byla na místě, protože bezstarostná léta mládí tímto okamžikem definitivně končila. Muži, často sotva po osmnáctinách, opouštěli domov s vědomím, že je čekají dva roky pod přísnou vojenskou kázní. Mnozí se poprvé ocitli daleko od rodiny, přátel i známého prostředí, a otevírala se před nimi nejistá budoucnost naplněná rozkazy, rutinou a cizím kolektivem. Většina odvedenců končila stovky kilometrů od domova. OVS záměrně rozmísťovaly nováčky tak, aby se nerozdělovali podle regionů a nevznikaly skupiny kamarádů z jednoho města, čímž mohla utrpět kázeň. Současně musela ČSLA zohledňovat specifické potřeby jednotlivých útvarů a specializací. V posledních deseti letech své existence zahrnovala armáda celkem 49 druhů jednotek a služeb. Výsledkem bylo, že mladík z jižní Moravy mohl skončit u tankistů v severních Čechách, zatímco Pražan putoval na Slovensko. Služba poblíž bydliště byla spíše výjimkou a byla spojena se zdravotními či rodinnými důvody nebo známostmi na OVS.
V den nástupu se branec stal vojákem. Cesta na vojenský útvar, ať už šlo o VÚ 9672 Plzeň-Bory, VÚ 8905 Tábor, VÚ 4406 Liptovský Mikuláš nebo jiné, probíhala leckdy dramaticky. V roce 1982 se v populárním časopisu Mladý svět objevila značně kritická reportáž s výmluvným názvem Horror na kolejích, jenž mapovala cestu odvedenců do kasáren během jarního termínu. Čtenáři se tak mohli dozvědět o případech zdemolování sedmi vagónů z osmi u mezinárodního rychlíku, smrti výpravčí na nádraží v Poříčanech po hození láhve z jedoucího vlaku či amputaci brance, který opilý spadl pod rychlík. Reportáž tehdy vzbudila značný ohlas a vedla nakonec až ke schůzce náčelníka Hlavní politické správy (HPS) generálplukovníka Antonína Brabce s autory příspěvku, kterým bylo doporučeno „lépe spolupracovat a ověřovat si fakta na HPS, zejména proto, že celkové vyústění článku je pesimistické“.
Po příjezdu do místa určení a příchodu do kasáren proběhla prezence branců za účasti tříčlenné komise (důstojník, lékař a voják z povolání), po níž následovala zdravotní prohlídka a očkování. Podle znění povolávacího rozkazu měli branci nastupovat se zkrácenými vlasy, ale stříhání probíhalo i v den nástupu. Podle řádu vnitřní služby směla být délka vlasů na přední straně hlavy nejvýše pět centimetrů a na zadní části maximálně tři centimetry nad límec košile. V rámci přijímacího procesu noví vojáci obdrželi výstroj včetně uniformy či vycházkového stejnokroje. Mnozí si stěžovali na nevyhovující velikost bot a oblečení. Současně se civilní šaty ukládaly do úschovy a osobní věci byly bezplatně odesílány poštou na trvalou adresu.
Dokud tam jdete, je to pořád sranda, ale v okamžiku, kdy sedíte u toho holiče, ostříhají vám ty vlasy, tak vám trošičku seberou tu vaši vlastní důstojnost. To je ten první šok. A druhej je, když přijdete, vyfasujete všechny ty věci, teď si to nesete v náručí, nevíte, jak si to přesně dát s tím batohem, a přijdete na tu místnost, máte tu svojí postel - a to si tenkrát všichni ty starší ročníky s tím dávali práci - a máte tam krémy na boty a teď si říkáte - krém na boty, tak to je na čištění těch bot a teď náhodou ten první krém otevřete a tam všichni měli vyryto do toho krému „730“. To si najednou uvědomíte, že těch 730 dní, to je strašně dlouhý.
Nově příchozí následně čekalo prodělání základního výcviku neboli tzv. přijímače v délce čtyř až šesti týdnů, během kterých se z dosavadních civilistů měli stát ukáznění vojáci. Čekalo je osvojení si pravidel kázně, seznámení se s všeobecnými vojenskými povinnostmi, naučení pravidel vnitřního pořádku, manipulace s osobní zbraní (včetně prvních ostrých střeleb), získání základních návyků vojáka v boji a bezvadné ovládnutí pořadové přípravy. Většina pamětníků vzpomíná na tuto fázi ZVS jako na nejnáročnější obdobní po fyzické i psychické stránce. Výpovědi se také shodují v tom, že výcvik nováčků se odehrával neustálém vysoce stresujícím spěchu, který byl spojen s křikem nadřízených. Ostatně dle výzkumů spadala celá třetina všech sebevražd vojáků ZVS právě na toto období. Nováčci se během základního výcviku připravovali odděleně od ostatních vojáků útvarů a měli zákaz chodit na vycházky. Platové podmínky v nejnižší hodnosti vojína plnily spíše úlohu kapesného: 75 Kčs měsíčně od roku 1964, 90 Kčs od roku 1971 a 120 Kčs od roku 1981. Základní výcvik vyvrcholil vojenskou přísahou, která probíhala většinou veřejně a nejpozději měsíc a půl po začátku služby. Na slavnostní akt mohli dorazit příbuzní a přátelé, kteří často s překvapením zjistili, jak se jejich syn nebo bratr po několika týdnech tvrdého režimu změnil v ukázněného vojáka.
Ten přijímač asi byl úplně nejhorší, co jsem v životě zažil, a to nejsem žádná padavka, i fyzičku jsem měl, byl jsem sportovec, všechno, ale prostě hned první den nástupu večer: pyžamo nedopnutý, neměl jsem kapesník, prostě tak, jak to mělo bejt podle těch řádů, tak mi ho hned na nástupu roztrhli, uřízli mi tkaničky na teniskách, že je mám špatně zavázaný - „běž si, pět minut máš na to…“ Takže to jsem si udělal takový velký stehy, že jo, sešil… A to bylo seznámení s vojnou. Ty rozcvičky, ty byly úplně nejhorší, i když jsem fyzičku měl, tak to bylo šílený. To se vás snažili zničit prostě fyzicky. Pak celodenní řev, nástup, budíček, že jo, jídlo, prostě se nestíhalo.
Po slavnostní přísaze měli nováčci za sebou jen nepatrný zlomek z většinou dvouleté ZVS. V následujících měsících se pak setkávali s šikanou a „mazáctvím“ ze strany délesloužících, armádním šlendriánem, kasárenskou rutinou a plněním leckdy nesmyslných rozkazů, nudnými politickými školeními, ale i řadou pevných přátelství a nezapomenutelných humorných situací. Část pamětníků považuje vojenskou službu za socialismu za ztracené dva roky života a nevzpomíná na ni v dobrém. Jiní zase na toto období myslí s nostalgií a jsou přesvědčeni, že je dobře připravilo na vstup do reálného života.
Prameny:
HLAVÁČEK, Jiří (ed.). Mezi pakárnou a službou vlasti. Základní vojenská služba (1968-2004) v aktérské reflexi, Academia 2021
KOLDINSKÁ, Marie, ŠEDIVÝ, Ivan. Válka a armáda v českých dějinách. Sociohistorické črty, Lidové noviny 2008
www.csla.cz
www.pametnaroda.cz
