Článek
Strategicky významný přístav na jihu Pyrenejského poloostrova představoval vstupní bránu do Středozemního moře a v době války představoval pro Velkou Británii životní důležitost. Němci si od získání Gibraltaru slibovali, že spolu s Italy potom snáze dobyjí Maltu, vyženou Brity ze severní Afriky a ovládnou Suezský průplav. To byl pro Londýn doslova katastrofický scénář. Pro obsazení malého, ale silně opevněného skalnatého poloostrova si však Hitler potřeboval zajistit spolupráci s frankistickým Španělskem, které v konfliktu doposud zůstalo neutrální. Diktátor Franco vděčil Němcům a Italům za mnohé. Bez jejich vojenské a technické pomoci mohla nedávná občanská válka ve Španělsku dopadnout jinak. Země se však nyní nacházela v naprosto zbídačeném stavu a angažmá v nové válce si její ekonomika nemohla dovolit. Franco chtěl z konfliktu profitovat, především na úkor poražené Francie, ale nemínil si při tom ušpinit ruce.
Marná jednání se španělskou stranou
Španělská ilustrace připomínající jednání Hitlera s Frankem v Hendaye v roce 1940
Dne 13. července 1940 Hitler prohlásil, že hodlá Španělsko zapojit do války proti Britům. Franco se o příchod do tábora Osy zajímal o měsíc dříve po pádu Francie, kdy vycítil snadný zisk nových území. Aby se nezkomplikovalo příměří s Paříží, bylo od toho nakonec upuštěno. 16. září došlo v Berlíně k jednání německého ministra zahraničí Ribbentropa se španělským protějškem a Frankovým švagrem Ramónem Serranem Suñerem. Němec nad mapou Afriky bezostyšně nabízel území, která mu nepatřila, a Španěl si bez okolků vybíral. Z francouzských kolonií se tak ukrojil sever Maroka, alžírský Oran a na zaokrouhlení velké oblasti Sahary a Francouzské Západní Afriky. Ribbentrop na oplátku žádal německé právo na těžbu v Maroku, na což se Suñer tvářil velmi rezervovaně, a ponorkové základny na jednom z Kanárských ostrovů a ostrovu Fernando Po v blízkosti Kamerunu. K tomu se Španěl postavil vyhýbavě a argumentoval historickými důvody i veřejným míněním ve své zemi. Jediné, k čemu se na jednání dospělo, bylo domluvení osobního setkání Hitlera s Frankem následující měsíc.
Ke schůzce obou diktátorů došlo 23. října na francouzsko-španělské hranici v Hendaye. Hitler rozhovor začal tvrzením, že Briti jsou už poraženi, jen ještě nejsou schopni si to přiznat. Navrhnul Frankovi, aby v lednu 1941 vstoupil do války. Gibraltar měl být dobyt zdokonalenými útočnými metodami, jaké byly použity proti belgické pevnosti Eben Emael, a následně předán Španělům. Avšak očekávané dělení francouzských držav v Africe se nekonalo a zazněly jen vágní přísliby. Hitler si byl totiž dobře vědom, že odevzdáním těchto území do rukou Španělů riskuje přechod kolonií na stranu vůdce Svobodných Francouzů generála de Gaulla, a navíc měl v plánu využít vichistický režim ve Francii proti Britům. Franco „malý a tlustý, tmavé pleti, s čilýma černýma očima“ nejdříve seděl schoulený ve své židli a nic neříkal. Potom začal vysvětlovat, proč Španělsko nemůže vstoupit do války, a to protože chybí statisíce tun pšenice a moderní výzbroj. Tázal se, zda může Německo poskytnout rozsáhlé dodávky obilí a těžké a protiletadlové dělostřelectvo. Navíc Brity zdaleka neoznačil za poražené a naopak se obával jejich možné invaze na dlouhé španělské pobřeží nebo na Kanárské ostrovy. Nakonec sdělil, že přijmout Gibraltar dobytý cizími vojsky jako dar by se neslučovalo s národní ctí Španělů. To bylo na Hitlera příliš. V jednu chvíli se na okamžik tak rozčílil, že vstal od stolu se slovy, že nemá cenu pokračovat. Jednaní nakonec skončilo pouze neurčitými sliby ze strany Španělů, které byly pro Němce bezcenné.
Hitler se loučí s Frankem po jednání v Hendaye. Úsměvy zakrývají svá zklamání z jednání.
Hitler hned po skončení schůzky prohlásil: „S tímhle chlápkem se nedá nic pořídit.“ Franco si zase svému ministru zahraničí postěžoval: „Tihle lidé jsou nesnesitelní. Chtějí po nás, abychom válčili, ale nic nám za to nedávají.“ Ještě větší průchod emocím dal najevo nespokojený Hitler ve svých pracovních poznámkách: „Po celý svůj život jsem nepoznal větší nevděk. Tahle jezuitská svině si vůbec neuvědomuje, že by bez nás a bez naší pomoci byl dnes v nejlepším případě policejním velitelem v Maroku. Anebo spíš na Azorách. Podobné situace už nikdy nestrpím! Než další jednání, jako bylo tohle, raději operaci zubů bez narkózy.“
Dne 12. listopadu 1940 Hitler podepsal směrnici č. 18, která obsahovala konkrétní cíle operace „Felix“ na únor 1941 - obsazení Gibraltaru a zablokování úžiny, a zároveň zabránění tomu, aby se Briti zachytili na jiném místě Pyrenejského poloostrova nebo na ostrovech jihozápadně v Atlantiku. Akce se neuskutečnila poté, co Španělé na jednání s německým admirálem Canarisem v prosinci 1940 definitivně vyloučili jakoukoli účast ve válce. Následovaly ještě německé plány „Felix-Heinrich“ a „Isabella“, ale z důvodu neúspěchů na východním bojišti se Sovětským svazem nebyly realizovány.
Prameny:
FAGGIONI, Gabriele. Tajné operace Wehrmachtu. Útočné plány z let 1935-1945
KEEGAN, John. Adolf Hitler: Deníky
KERSHAW, Ian. Hitler. Nemesis. II. díl 1936-1945.
SCHMIDT, Paul. Paměti Hitlerova tlumočníka
