Článek
V důsledku centrálně řízené ekonomiky, neefektivní výroby a prioritizace těžkého průmyslu se socialistické Československo potýkalo s nedostatkem produktů, které byly na Západě snadno dostupné. Součástí každodenního života obyvatel se tak staly dlouhé fronty před obchody, ať už se jednalo o pestrou paletu potravin, textil a obuv, elektrospotřebiče nebo knihy. A tento palčivý problém se týkal i natolik běžného spotřebního zboží jako toaletní papír (spolu s dětskými plenami nebo dámskými hygienickými potřebami), který dokonce na několik týdnů v roce 1988 zmizel z pultů úplně. Nechvalně proslulá „toaletní krize“ se stala symbolem slabosti vládnoucího režimu, který selhal i v těch nejzákladnějších funkcích.
Nedostatečně naplněné regály s toaletním papírem trápily obyvatele Československa už od poloviny 60. let, kdy stál u kormidla Antonín Novotný. Realitu tehdejšího nedostatku trefně vystihl uštěpačný studentský transparent z uvolněného pražského Majálesu v roce 1967: „Chceš-li býti dobrým Čechem, vytírej si p..el mechem.“. Dokonce i v Rudém právu, hlásné troubě vládnoucího režimu, se 13. února 1970 objevila informace, že tento nezbytný spotřební produkt „se jaksi z našich obchodů vypařil“. K tomu autorka textu jmenovala absenci baterek, nití, prostěradel nebo dámského prádla. Tehdy stranické vedení zareagovalo pružně, když do papírenského závodu v Harmanci poblíž Banské Bystrice pořídilo novou výrobní linku v hodnotě 30 milionů Kčs. Tím se do značné míry na dalších deset let pokryla tuzemská poptávka. Navíc Harmanecké papírny provedly průmyslovou inovaci v podobě prvního československého ruličkového papíru. Stávalo se však, že nebyl k dostání, a tak museli spotřebitelé sáhnout k nenáviděnému toaletnímu papíru skládaném po vzoru ubrousků.
Během 80. let však produkce toaletního papíru za poptávkou značně zaostávala, až přišel rok 1988, kdy krize vyvrcholila. V únoru toho roku nejvyšší stranické vedení obdrželo prostřednictvím krajských výborů zprávy o nespokojenosti obyvatelstva, protože na trhu chybí toaletní papír, ubrousky a hygienické kapesníčky. Pro toto období bylo charakteristické, že vzkvétal černý trh a toaletní papír byl k sehnání hlavně „pod pultem“ prodejců. Když už obchody obdržely zboží, nedočkaví zákazníci jej po vystání dlouhé fronty vykoupili již během dopoledne. Naprosto běžným jevem se stalo, že žádaný produkt se kradl ve velkém. Toaletní papír tak mizel z nemocnic, úřadů, restaurací, škol a továren. Na těchto místech tak byl leckdy k dostání jen na vyžádání nebo jej zaměstnanci připevnili řetízkem. Na veřejných záchodech lidé dostávali papír po jednotlivých útržcích nebo dokonce museli nosit papír vlastní.
Hřebíček do pomyslné rakve komunistických plánovačů přišel 17. června 1988, kdy v papírně v Harmanci propukl požár. Oheň tehdy zničil velkou část tehdejšího závodu, včetně výrobních linek a skladů. Jelikož byla téměř celá produkce toaletního papíru v Československu soustředěna právě sem, toto zboží najednou chybělo zcela. Nespokojeným obyvatelům tak nezbývalo nic jiného, než tuto chybějící komoditu nahrazovat vším možným. Na řadu tak přišly vata, textilní hadříky, přírodní materiály nebo denní tisk. Nejvyšší straničtí funkcionáři nesli nelibě, že lidé stříhají výtisky Rudého práva na čtverečky a následně je používají ke své denní potřebě. Ovšem rozhořčení nad vzniklou situací se neslo napříč celou společností. Mnozí si pokládali otázku, jakou budoucnost má vládnoucí režim, když není schopen zajistit ani toaletní papír. Ještě během června kritický nedostatek toaletního papíru oznámila reportáž v Televizních novinách Československé státní televize, která ukazovala nelichotivou situaci v Praze. Přesto se téma stalo předmětem lidového humoru. Na brněnský Prior tak například někdo výmluvně napsal: „V přestavbě je zádrhel, není papír na p..el.“ Populárními se na konci 80. let stala celá řada vtipů:
„Rudé právo - deník, který vás nikdy nenechá ve štychu.“
„Proč má Rudé právo tolik stran? Aby vystačilo na celý týden.“
„Včera mi přišla složenka. Nepotěšila, ale posloužila.“
Po ztrátě závodu v Harmanci pracovaly ostatní menší československé papírny (Větřní u Českého Krumlova, Štětí u Mělníka) téměř nepřetržitě, ale situace se lepšila jen pozvolna a až do pádu komunistického režimu se plně nestabilizovala. Záležitostí se 17. června 1988 muselo zabývat i předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Člen sekretariátu ÚV KSČ František Pitra tehdy informoval vedení strany, že plán výroby toaletního papíru na rok 1989 počítá s objemem 37,5 tisíce tun, zatímco skutečná potřeba obyvatelstva činí přibližně 50 tisíc tun. Mezi politiky tehdy padaly i takové návrhy, aby dámské vložky byly užší, čímž by se ušetřilo. Dne 27. června se k věci vyjádřil tehdejší ministr lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu František Kalina, který na jednání v Praze přítomným poslancům oznámil, že za nedostatek papíru nikdo nenese odpovědnost a jeho jedinou příčinou byl požár v Harmanci. Stát byl nakonec nucen k mimořádnému řešení formou zahraničního dovozu. Do republiky se dopravilo celkem 3 000 tun tohoto zboží, a to především z Jugoslávie, Rakouska a později i z Číny. Podle vyjádření náměstka pro obchod s průmyslovým zbožím v Praze, Jaroslava Martince, stál tento mimořádný dovoz státní rozpočet přibližně 12 milionů korun. Nutno dodat, že platba proběhla v devizách, které následně v ekonomice chyběly.
Krize s dodávkami toaletního papíru v Československu definitivně skončila v roce 1990, když padl centrálně řízený systém plánování a naplno se otevřel trh se zahraničím. Problémy s dodávkami však z mysli obyvatel mizely jen pozvolna, jak dokládá příklad z Bratislavy v roce 1995. Ten rok totiž Harmanecké papírny postihl další požár, který následně mezi Slováky způsobil nákupní paniku. Obyvatelé, poučeni zkušeností z konce 80. let, začali ve velkém skupovat zásoby. Ceny roliček toaletního papíru výrazně vzrostly i na místních tržištích. Ačkoli rozhlas i televize uklidňovaly veřejnost zprávami, že požár nezasáhl klíčové části závodu, obavy z opakování krizové situace vedly ke krátkodobému chaosu na trhu.
Prameny:
PULLMANN, Michal. Konec experimentu. Přestavba a pád komunismu v Československu, Scriptorium 2011
RYCHLÍK, Jan. Československo v období socialismu 1945-1989, Vyšehrad 2020
https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1970/2/13/5.png
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/nedostatek-toaletni-papir-socialismus-komunismus-centralni-planovani_1806181830_jgr
https://m.youtube.com/watch?v=O6qUqFy2FEU&pp=ygUaVG9hbGV0bmkgcGFwaXIgc29jaWFsaXNtdXM%3D
