Článek
První americké jednotky dosáhly hranic předmnichovského Československa již 18. dubna 1945 u obce Hranice v ašském výběžku. Šlo o předsunutou hlídku 3. praporu 358. pluku 90. pěší divize generála Earnesta spadající pod V. sbor 1. armády generála Hodgese. Posléze se tito vojáci měli stát součástí XII. sboru Pattonovy 3. armády. O dva dny později poté 2. motoskupina 90. divize osvobodila město Aš. 26. dubna Američané dobyli Cheb, čímž se jejich postup zastavil z politických důvodů a nutnosti reorganizace vojsk. Podle původní dohody z Jalty o operačních sférách a čáře dotyku totiž západní Spojenci neměli postoupit dále než na linii kopírující česko-bavorskou hranici. Následující dny tedy Američané většinou jen nečinně čekali na další rozkazy.
Přední britští političtí představitelé si uvědomovali důležitost Československa v evropském poválečném uspořádání a znervózňovala je představa, že by se mohlo stát další zemí sovětské sféry vlivu. 22. dubna se ministr zahraničí Anthony Eden sešel s americkým velvyslancem v Londýně Winantem a apeloval na Washington, že kdyby Prahu neosvobodila Rudá armáda, Američané s Brity by do budoucna získali ve střední Evropě nejen důležitou základnu, ale i partnera. Na amerického generála Dwighta Eisenhowera začali postupně naléhat o postupu dále na východ i maršál Montgomery a Winston Churchill.
Britský premiér na konci dubna do Bílého domu naléhavě vzkázal: „Je nepochybné, že osvobození Prahy a co největší části západního území Československa vašimi silami by mohlo zcela změnit poválečnou situaci v této zemi a mohlo by také ovlivnit situaci v sousedních zemích.“ Nový americký prezident Harry Truman však nebyl nakloněn možné eskalaci s Moskvou. Navíc ji do budoucna potřeboval v konfliktu proti Japonsku. Zdrženlivý generál Eisenhower k tomu prohlásil: „Nepodniknu žádný krok, který bych považoval za vojensky nerozumný, jen proto, abych dosáhl nějakého politického cíle.“ Stejný názor na věc zastával rovněž generál George C. Marshall ve Washingtonu. Diametrálně odlišné stanovisko zastávalo americké ministerstvo zahraničí, které ve zprávě ze začátku května důrazně doporučovalo okamžité obsazení Prahy jako posledního hlavního města ve střední a východní Evropě, které ještě nekontrolovali Sověti.
Situace se změnila až po zjištění Pattonových pruzkumníků ze začátku května, když hlásili, že Němci v západním Československu jsou demoralizovaní a doufají, že padnou do amerického zajetí. Navíc postupně propukaly boje mezi českými povstalci a ustupující okupační mocí. Eisenhower nakonec hodlal dát Pattonovi zelenou. Americká vojenská mise v Moskvě dostala zprávu pro sovětské nejvyšší velení, že má v úmyslu „neprodleně zahájit postup po linii Karlovy Vary-Plzeň-České Budějovice a tyto opěrné body dobýt. Poté jsme připraveni pokračovat v postupu Československem k Labi a Vltavě s cílem vyčistit západní břehy těchto řek v součinnosti se sovětským plánem vyčistit východní břehy.“ Odpověď přišla nečekaně rychle a sovětské velení v ní rázně trvalo na tom, aby Američané nepostoupili za linii Karlovy Vary-Plzeň-České Budějovice, „aby se předešlo případnému promísení jednotek“. Jinými slovy Moskva rezolutně trvala na tom, aby Prahu obsadili rudoarmějci a nikdo jiný.
Američtí generálové Patton, Eisenhower a Bradley v prosinci 1944
Když se odpoledne 4. května americký generál Omar Bradley svého podřízeného Pattona zeptal, kdy je jeho XII. sbor nově posílený o V. sbor připraven vstoupit do západního Československa, dostal odpověď, že hned následující den. 6. května byla osvobozena Plzeň. V Praze tou dobou hořely boje a situace povstalců se stále více zhoršovala. Američané se tou dobou nalézaly 80 km od metropole a Sověti 160 km. Německé jednotky polního maršála Schörnera navíc na západě téměř nekladly odpor oproti tuhým bojům na Moravě. Přesto 6. května odpoledne Bradley Pattonovi postup na Prahu nepovolil.
Nervózní čeští komunisté si tak mohli oddychnout, protože do Prahy z Američanů dorazilo jen několik delegací, z nichž jednu za Českou národní radu přímo odradil Josef Smrkovský. Role osvoboditelů hlavního města tak připadla Rudé armádě. Povstání v Praze rovněž pomohlo zastavit realizaci plánu Hitlerova nástupce velkoadmirála Karla Dönitze. Nový Reichspräsident totiž po Karlu Hermannu Frankovi žádal rozpustit Protektorát a umožnit do Prahy příjezd Pattona, jemuž se měly početné německé jednotky vzdát. 7. května učinil Churchill poslední pokus o zvrat, když vzkázal Eisenhowerovi: „Doufám, že vás váš plán neodradí od postupu na Prahu, budete-li mít vojáky a nesetkáte-li se předtím s Rusy. Domníval jsem se, že nemáte v úmyslu se vázat, budete-li mít vojáky a bude-li cesta volná.“
Ačkoli generál Patton s rozhodnutím přenechat Prahu Sovětům nesouhlasil, musel se rozkazům podvolit. Trápilo ho to o to více, protože mu nebylo umožněno se zúčastnit vylodění v Normandii, dobytí Paříže, Berlína ani Vídně. Navíc Sovětský svaz nenáviděl a dával to i veřejně najevo. Ke květnovým událostem si tehdy poznamenal: „Protože rozhlas přinášel zprávy, že českoslovenští občané ovládli Prahu, měl jsem sto chutí vyrazit jim na pomoc a požádal jsem Bradleye o svolení, ale nedostal jsem je. Ve skutečnosti však byly průzkumné jednotky 3. armády již u Prahy… 6. května bylo definitivně stanoveno, že nemáme překračovat konečnou čáru postupu, procházející Plzní, na větší vzdálenost, než bude zapotřebí pro průzkum v zájmu zabezpečení, tj. asi 5 mil. Velmi mne to mrzelo, protože jsem měl za to, a dosud se domnívám, že jsme měli postupovat až k Vltavě, a kdyby se to Rusům nelíbilo, měli jsme je poslat k čertu.“
Když se později zeptali Pattona novináři, proč neobsadil Prahu, jindy impulzivní velitel tentokrát odpověděl: „To vám mohu říci docela přesně. Protože nám bylo nařízeno ji neobsazovat.“ Sověti dorazili do Prahy v ranních hodinách 9. května. Osvobození této metropole představovalo jedno z nejlacinějších vítězství Rudé armády během války. Konečné důsledky pro Československo však byly nedozírné. Komunistická propaganda z příjezdu Sovětů do Prahy učinila životadárný zázrak a naopak důvody Američanů nepřekročit demarkační linii hrubě zkreslila.
Prameny:
EISENHOWER, Dwight D. Invaze do Evropy
CHURCHILL, Winston S. Druhá světová válka. VI. díl. Triumf a tragédie
LUKEŠ, Igor. Československo nad propastí. Selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze 1945-1948
PATTON, George S. Válka mýma očima
