Článek
Po roce 1945 procházelo Řecko po několik desetiletí vnitropolitickými krizemi včetně občanské války v letech 1946-1949, kdy se v zemi neúspěšně pokusili převzít moc komunisté. Vstupem do Severoatlantické aliance v roce 1952 se země ukotvila v západních strukturách, ale její mezinárodní postavení komplikovala otázka samostatnosti Kypru s významnou řeckou menšinou. Domácí politika se vyznačovala vysokou nestabilitou pravicových vlád podporovaných armádou a prohlubováním sociální diferenciace. Zároveň byla země silně polarizovaná mezi republikány a příznivce stávající monarchie v čele s králem Konstantinem II.
V dubnu 1967 provedli tři vysocí armádní důstojníci Papadopoulos, Makarezos a Pattakos státní převrat a vyhlásili výjimečný stav. Režim plukovníků rozpustil parlament a politické strany a nechal uvěznit své oponenty z řad liberálů a komunistů. Po neúspěšném zásahu proti vojenské juntě král v prosinci 1967 opustil zemi a uchýlil se do exilu v Římě. Ultrapravicová diktatura se z důvodu porušování lidských práv postupně dostala do mezinárodní izolace. Symbolem její vlády se stal koncentrační tábor na ostrově Gyaros, kde byli v nevyhovujících podmínkách drženi nepřátelé z řad opozice. Režim se těšil podpoře armády, ale to zdaleka neplatilo pro vojenské námořnictvo, které bylo většinou loajální králi.
Řecký torpédoborec Velos v roce 2006
V květnu 1973 se ve Středozemním moři uskutečnilo běžné námořní cvičení NATO, kterého se zúčastnila plavidla Spojených států amerických, Velké Británie, Itálie, Turecka a Řecka. Athény vyslaly torpédoborec Velos, jež do roku 1959 sloužil v americkém loďstvu coby USS Charrette a poté byl prodán do Řecka. Kapitán lodi Nicholaus Pappas dlouhodobě nesouhlasil s vládnoucím režimem ve své vlasti. 25. května se navíc rádiem dozvěděl, že došlo v Řecku k zatčení několika námořních důstojníků včetně bývalých admirálů, kteří měli podle obvinění plánovat převzetí několika válečných lodí a tím ohrozit vládu. Tou dobou se Velos nacházel mezi Itálií a Sardinií asi 157 km jihozápadně od Říma. Kapitán Pappas nechal nastoupit posádku na záď a oznámil jim úmysl vypovědět poslušnost vojenské juntě v Athénách, což bylo přijato s velkým nadšením.
Poté se řecký velitel spojil s velitelstvím NATO, přičemž Velos opustil formaci hlídkujících lodí a zamířil směrem na Řím. Plavidlo zakotvilo 6 km od města Fiumicino, kam se vydali tři důstojníci a na tamním letišti oznámili zahraničním agenturám, že příští den kapitán Pappas uspořádá tiskovou konferenci. Následné setkání s novináři splnilo očekávání, protože celá akce vyvolala celosvětový zájem o dění v Řecku. Kapitán spolu s 6 důstojníky a 25 poddůstojníky požádal o politický azyl v Itálii. Původně chtěla následovat svého velitele celá posádka o 170 mužích, ale kvůli obávám z represí na adresu jejich rodinných příslušníků se rozhodli vrátit do vlasti, k čemuž došlo o měsíc později. Athény žádaly Řím, aby vydal vzbouřence, ale na to italské úřady nepřistoupily.
Pro vojenskou diktaturu v Řecku znamenala vzpoura na lodi Velos prohru s mezinárodními důsledky. V zemi se navíc stále více prohlubovala hospodářská krize. V prosinci 1973 po studentských protivládních protestech odstoupil z pozice prezidenta Papadopoulos. V roce 1974 se Řecko neúspěšně pokoušelo připojit Kypr, což vyvolalo další krizi na domácí scéně a přineslo to pád režimu plukovníků. Země se vydala cestou demokracie. Političtí uprchlíci z lodi Velos se mohli vrátit domů a část z nich pokračovala ve službě v námořnictvu. Kapitán Pappas dosáhl hodnosti viceadmirála a v letech 1982-1986 stál v čele generálního štábu řeckého námořnictva. Torpédoborec Velos byl vyřazen z provozu 26. února 1991 po 48 letech služby, při které urazil námořní vzdálenost 671 576 km. Od roku 1994 plavidlo slouží jako Muzeum boje proti diktatuře.
Prameny:
BELL, Christopher M., ELLERMAN, Bruce A. Námořní vzpoury ve dvacátém století. Mezinárodní souvislosti
HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka
