Článek
Kvůli oběma světovým válkám se celkem pětkrát neuskutečnily olympijské hry - letní v letech 1916 (Berlín), 1940 (Tokio/Helsinki) a 1944 (Londýn) a zimní v letech 1940 (Sapporo) a 1944 (Cortina d'Ampezzo). Mezinárodní olympijský výbor (MOV) v roce 1946 rozhodl, že k jejich obnově dojde za dva roky. Na konci ledna 1948 se tak zahájily zimní hry ve švýcarském Svatém Mořici a v červenci poté letní hry v Londýně. Zatímco první sportovní akce vešla do dějin jako „Hry obnovy“ a místo konání bylo vybráno z důvodu rychlé organizace u stále zachovalé bohaté infrastruktury z posledního klání v roce 1928, letní olympiáda v Londýně se zapsala jako „Hry úsporných opatření“. Velká Británie se po roce 1945 nalézala ve špatné ekonomické kondici a uvažovalo se, že uspořádání her předá Spojeným státům. Do záležitosti se tak svým vlivem vložil i král Jiří VI., který spatřoval příležitost vrátit zemi předválečný lesk. Ve světle přetrvávajícího přídělového systému se nepostavila žádná nová sportoviště a většina soutěží se odehrála na stadionu ve Wembley. Mužští závodníci byli ubytováni v bývalých táborech RAF, školách a ubytovnách. Ženy spaly především na vysokoškolských kolejích. Na výstavbě improvizované olympijské vesnice se z úsporných důvodů dokonce podíleli němečtí váleční zajatci. Zimní a letní olympijské hry však měly společné jedno, a to zákaz účasti sportovců z Německa a Japonska. Šlo tak o trest pro země, které svou válečnou agresí rozpoutaly nedávný světový konflikt.
Hokejisté Kanady získali na ZOH ve Sv. Mořici v roce 1948 zlaté medaile
MOV existoval i během války, i když k oficiálním schůzím docházelo jen zřídka. V úzké skupině funkcionářů figurovala trojice Němců - polní maršál Walter von Reichenau, jenž zemřel v lednu 1942 na východní frontě v důsledku mozkové mrtvice, Karl Ritter von Halt, vězněný Sověty do roku 1950 v bývalém koncentračním táboře Buchenwald, a vévoda Adolf Friedrich Meklenburský. Německo po válce okupovali Američané, Britové, Francouzi a Sověti a ti všichni odmítali vytvoření jednotného německého národního olympijského výboru (NOV). Během roku 1946 se zdálo, že MOV účasti Němců na příštích hrách bránit nebude, když je začlenil na seznam NOV, ačkoli ten německý dosud neexistoval. Vedle vévody Meklenburského se v této věci aktivně angažoval Carl Diem, hlavní organizátor berlínské olympiády v roce 1936 a poněkud kontroverzní osobnost mnohými spojovaná s nacistickým režimem. Nakonec však převládla skutečnost, že protiněmecká nálada v Evropě dosud nezmizela a přítomnost německých sportovců by ve stále poničené metropoli nad Temží budila negativní emoce. Londýn tak z Němců navštívil pouze Diem coby čestný host a několik novinářů. Součástí trenérského týmu britských gymnastů byl německý zajatec Helmut Bantz, který měl možnost pochodovat se sportovci na zahajovací ceremoniál ve Wembley, což ale odmítl. K úspěšné dráze sportovce se poté vrátil a při LOH v Melbourne v roce 1956 získal za Německo zlatou medaili.
Sportovní funkcionáři Japonska vyvíjeli velkou snahu dostat své sportovce do Londýna, ale bylo to především tamní Foreign Office, kdo se tomu nejvíce bránil. Vedle obav z rozhořčení veřejného mínění ministerský úřad oponoval tím, že země je papírově stále nepřátelským státem. Japonská mírová smlouva se Spojenci byla totiž podepsána až v září 1951 v San Franciscu. Tokio zamítnutí rozhořčilo i z důvodu, že na rozdíl od Němců mělo funkční NOV. Západoněmecký NOV byl vytvořen v září 1949, den po vzniku vlády Konrada Adenauera, a k uznání východoněmeckého došlo až v roce 1955. Nespokojený byl rovněž předseda MOV Sigfrid Edström, který Britům pobouřeně napsal: „Jsem překvapen, že zaujímáte tento postoj tři roky po skončení války. My sportovci bychom měli diplomatům ukázat cestu.“ V případě Itálie diskuze o neúčasti nebyla na stole, protože země v roce 1943 přešla na stranu Spojenců. Německu a Japonsku svět umožnil zase bojovat o olympijské medaile sedm let po válce v roce 1952, kdy se uskutečnily letní (Helsinki) i zimní (Oslo) hry.
Anketa
Prameny:
BUSCHMANN, Jűrgen, LENNARTZ, Karl. Germany and the 1948 Olympic Games in London
