Článek
V rámci plánování dne D zřídila britská vláda na konci roku 1943 vojenský prostor ve Slapton Sands v hrabství Devon. Místní štěrková pláž se totiž velice podobala vyloďovacímu sektoru Utah, později určenému pro americké síly. Kvůli bezpečnosti a vysokému utajení úřady evakuovaly na tři tisíce zdejších obyvatel do vnitrozemí. V důsledku toho tu nebyli žádní očití svědkové hrůz, k nimž mělo dojít. Výcvik v této oblasti měl vyvrcholit od 22. do 30. dubna 1944 závěrečným cvičením s krycím označením Tiger. Při operaci se mělo vylodit na 30 tisíc mužů umístěných v devíti velkých tankových výsadkových lodí a menších transportních člunech. Britské námořnictvo poskytlo čtyři torpédoborce třídy O spolu s motorovými dělovými a torpédovými čluny. Při sérii cvičných útoků se počítalo s ostrými střelbami, aby se vojáci zocelili a přivykli skutečným bitevním podmínkám. To měli zajistit obránci pláže v úloze bránících se Němců, kteří dostali za úkol střílet nad hlavy útočících řad.
První útočné jednotky měly dosáhnout pobřeží ráno 27. dubna v 6:30 po námořní dělostřelecké přípravě z moře, jež měla vytvořit na pláži řadu kráterů pro skrytí. Avšak z důvodu zpoždění několika plavidel rozkázal americký kontradmirál Don P. Moon pouhých pět minut před začátkem akce odsunutí hodiny H o 60 minut. Tento rozkaz se ovšem nedostal ke všem vyloďovacím plavidlům, a tak došlo k tragédii. Mnozí muži se tehdy ocitli vůbec poprvé v akci a najednou byli zasypáváni přátelskou palbou z námořních děl a současně jim nad hlavami létaly kulky ze zbraní obránců. Palba do vlastních řad si oficiálně nevyžádala žádné padlé, avšak objevilo se množství svědectví, která tvrdila naprostý opak. Vojenský historik Richard Bass například objevil dopis seržanta Dalea Seesa, v němž stálo: „Viděl jsem přibližně dvě stě nebo i více mrtvých. Některé, jak se váleli na pláži. Některé naházené na hromady na náklaďácích.“ Mezi samotnou flotilou následující týdny kolovaly zvěsti až o 450 padlých mužích.
Americké jednotky při vylodění na pláži Slapton Sands, 25. duben 1944
Ve druhé fázi cvičení vypluli z Plymouthu a Brixhamu vojáci v konvoji T-4, složeného z tankových výsadkových člunů, které měly podpořit prvosledové jednotky na pláži. Tato transportní plavidla unesla techniku o hmotnosti více než dvou tisíc tun a stovky vojáků. Kvůli poměrně nízkému ponoru kolovaly mylné zvěsti, že plavidla nelze zasáhnout torpédy. Ke druhému vylodění mělo dojít 24 hodin po úvodním útoku na pláž. Konvoj plul s jedinou doprovodnou lodí korvetou HMS Azalea a se zapadajícím sluncem se pomalu přibližoval ke svému cíli. Ovšem aniž by to muži čekali, blížilo se nebezpečí z jihovýchodu. Ze sto kilometrů vzdáleného francouzského Cherbourgu vyrazila na rutinní hlídkovou plavbu skupina devíti německých člunů, jejichž úkolem bylo vyhledávat kořist v kanálu La Manche. Tato plavidla byla vyzbrojena torpédy a kanóny ráže 20 mm a dokázala vyvinout rychlost až závratných 80 km/hod. Hlídky v Plymouthu spatřily Němce přibližující se ke konvoji a ihned poslaly rádiovou depeši s varováním. Personál na souši však pracoval s jinou rádiovou frekvencí než námořníci, a tak zprávu nikdo neobdržel. Německé čluny zaútočily v 1:30 ve dvou skupinách pod velením Korvettenkapitänů Bernda Kluga a Götze von Mirbacha. První vystřelená torpéda skutečně proplula pod spojeneckými loděmi, a tak útočníci upravili zaměření. Mezi spojeneckými vojáky propukl obrovský zmatek. Část z nich pokládala spuštěný poplach za falešný a myslela si, že dění na moři je součástí cvičení. Během útoku Němci potopili dvě výsadkové lodě (LST-507, LST-531) a dvě poškodili (LST-289, LST-511), aniž by zaznamenali jakékoli ztráty. Dostupné britské torpédové čluny mohly do bitvy zasáhnout do 30 minut, ale bylo jim umožněno vyplout až v ranních hodinách. Přitom byly určené k zásahu proti německým protějškům a případně mohly zachránit některé tonoucí. Jeden z důstojníků, který na nich sloužil, Euan Strathcona později uvedl: „Když jsme si uvědomili, že všichni ti lidé jsou mrtví, byla to neskutečná frustrace a hanba. A také vztek, že nám nedovolili zabránit tomu, aby se tato hrůza stala.“
Přeživší muži z konvoje T-4 následně museli přísahat nadřízeným, že o celé záležitosti nebudou s nikým hovořit. Pod hrozbou vojenských soudů, vězení či propuštění z armády bez jakýchkoli poct se povedlo celou událost utajit. To bylo nanejvýše důležité kvůli morálce vlastních vojáků a civilního obyvatelstva, ale i nepříteli, který nesměl znát plán vylodění v Normandii. Oficiálně při operaci Tiger přišlo o život 749 spojeneckých vojáků (551 Američanů a 198 Britů). Údaj pochází ze zprávy sepsané velitelem cvičení Moonem hned po jeho ukončení. Ovšem historici spekulují, že počet obětí může být daleko vyšší a může přesahovat číslo tisíc. Výsadkové lodě byly schopny pojmout více mužů, než se uvádělo v lodních seznamech. Z Brixhamu totiž kvůli poruše na poslední chvíli nevyplula jedna z transportních lodí, jejíž vojáci se tak mohli přesunout jinam.
Nešťastné události z konce dubna 1944 patří k méně známým kapitolám druhé světové války. Například britský premiér Winston Churchill ji ve svých rozsáhlých vojenských pamětech zmínil pouze v jediné větě. Velitel spojeneckých expedičních sil v Evropě Dwight Eisenhower ve svých memoárech o cvičení Tiger nepíše vůbec. Největší ztráty ze všech jednotek zaznamenala 1. ženijní speciální brigáda, která přišla i o deset důstojníků s podrobnými znalostmi plánů dne D. Než však došlo k odvolání invaze, všechna těla se podařila z moře vyzvednout. Spojenecké velení se z řady chyb poučilo a na základě neúspěšného cvičení provedlo nápravy v oblasti standardizace rádiových frekvencí, výcviku se záchrannými vestami či záchraně tonoucích v době invaze. Velitel operace Tiger kontradmirál Moon o šest týdnů později řídil vylodění na pláž Utah, při němž padlo 197 mužů. 5. srpna 1944 se zastřelil na palubě USS Bayfield v Neapoli. Jeho smrt byla pravděpodobně důsledkem posttraumatické stresové poruchy.
Prameny:
CHURCHILL, Winston S. Druhá světová válka. V. díl. Kruh se uzavírá
https://www.history.navy.mil/browse-by-topic/wars-conflicts-and-operations/world-war-ii/1944/exercise-tiger.html
TV dokument Utajená katastrofa dne D (VB, 2012)
