Hlavní obsah
Lidé a společnost

Opilec, jenž hlásal dobytí Měsíce nacisty. Sebevražda Roberta Leye při Norimberském procesu

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Foto: Bundesarchiv, Bild 101III-Reprich-012-08 / Reprich / CC-BY-SA 3.0 / volná licence

Robert Ley (uprostřed) s Hitlerem a Göringem v roce 1942

28. 10. 16:15

Během Norimberského procesu spáchali sebevraždu dva nacističtí pohlaváři. Vedle Hermanna Göringa si sáhl na život i vůdce Německé pracovní fronty Robert Ley.

Článek

Ačkoli zůstává Robert Ley ve stínu mnohých jiných nacistických funkcionářů, patřil do kruhu Hitlerových nejvěrnějších. Zarytý antisemita, těžký alkoholik a korupčník stál v letech 1933-1945 v čele nejmasovější organizace ve třetí říši Německé pracovní fronty (Deutsche Arbeitsfront, DAF), která v prosinci 1942 zahrnovala 25 milionů osob. Historici se shodují, že odborové hnutí se stalo tou nejzkorumpovanější institucí v tehdejším Německu, na čemž měl mít Ley zásadní podíl. Řada projektů jako cenově dostupné lidové auto Volkswagen skončila neúspěchem. Zato se zvyšovalo Leyovo bohatství i stále okázalejší osobní život. V roce 1940 mu Hitler za loajalitu a přínos pro stát udělil mimořádnou odměnu milion říšských marek. S rostoucím majetkem se však u Leye zvyšoval i mimořádně silný sklon k alkoholismu. Nadměrným pitím a množstvím ostudných scén ve společnosti si vysloužil přezdívku „Reichstrunkenbold“ (Říšský opilec). Ley proslul rovněž plamennými projevy před publikem, v nichž byl snad i vinou alkoholu často zcela odtržen od reality. Davům tak například hlásal brzy plánované dobytí Měsíce a všech planet nacisty. O Hitlerovi zase mluvil jako o člověku s nadpřirozenými schopnostmi. Po roce 1939 význam Leye poněkud upadl, protože po vypuknutí války dělnické organizace ztratily na významu. Přesto se po odchodu německých dělníků na frontu angažoval v distribuci nové pracovní síly ze zahraničí, často spojené s otrockými podmínkami.

Foto: Bundesarchiv, Bild 183-2008-0922-501 / CC-BY-SA 3.0 / volná licence

Robert Ley v roce 1933

K zajetí Roberta Leye došlo 16. května 1945 v německé vesnici Schleiching příslušníky americké 101. výsadkové divize. Kdysi vlivný nacista se snažil Spojencům neúspěšně namluvit, že je jistý Ernst Distelmeyer. Správně jej však identifikoval pokladník NSDAP Franz Xaver Schwarz, který Leye dlouhodobě kritizoval a považoval ho za nekompetentního opilce. Následně byl Ley několik měsíců držen v internačním táboře v lucemburském Bad Mondorfu spolu s dalšími významnými nacisty a německými generály. V následném Norimberském procesu byl Ley obžalován ze tří bodů ze čtyř - ze společného plánu nebo spiknutí s úmyslem vést agresivní válku v rozporu s mezinárodním právem nebo smlouvami; z válečných zločinů, včetně špatného zacházení s válečnými zajatci nebo civilním obyvatelstvem a zločinů proti lidskosti, vražd, vyhlazování, zotročování civilního obyvatelstva, pronásledování na základě rasy, náboženství nebo politických důvodů. Obžaloba nabízela nejvíce důkazů pro odsouzení zejména v otázce týrání zahraničních dělníků během války.

Americký psycholog Gustave Mark Gilbert měl v Norimberku volný přístup ke všem souzeným. 23. října 1945 našel Leye ve své cele ve značně rozrušeném rozpoložení. Na otázku, jak po prostudování své obžaloby pokračuje na přípravách své obhajoby, odpověděl koktavě smrští slov: „Jak si mohu připravovat obhajobu? Jak se mám bránit proti obvinění ze zločinů, o nichž jsem nic nevěděl? Jestliže po tom všem krveprolití v této válce je třeba ještě několika dalších obětí k ukojení pomsty vítězů, dobře, dobře… Postavte nás ke zdi a postřílejte! Správně, správně, jste vítězi. Ale proč mám být vlečen před tento soud jako nějaký zločinec?“

Hned následující noc našli strážní Roberta Leye oběšeného na klozetové rouře, na níž uvázal smyčku z natrhaných kousků vojenského ručníku. Vedle těla ležel vzkaz, na němž stálo, že nedokáže unést všechnu tu hanbu. Velitel věznice americký plukovník Burton C. Andrus zuřil. Z obav, aby Leye v sebevraždě nenásledovali další souzení, nařídil, aby byl počet strážných čtyřikrát navýšen, takže byla každá cela bedlivě hlídána 24 hodin denně.

Foto: George Skadding, 1946 / Creative Commons Attribution 2.0 / volná licence

Dr. Webb Haymaker studuje Leyův rozřezaný mozek, 1946

Zdálo se, že až na jednu výjimku se souzení nacističtí pohlaváři ke smrti Leye stavěli s naprostou lhostejností. Jediný Julius Streicher projevil jistou lítost. Se zapřísáhlým antisemitou s psychopatickými sklony nechtěl mít nikdo ze zúčastněných nic společného právě kromě Leye, který s ním komunikoval v internaci v Bad Mondorfu.

Nejvýznamnější vězeň Hermann Göring k Leyově sebevraždě poznamenal: „Je dobře, že je mrtev, měl jsem pochybnosti, jak se bude chovat před soudem. Vždycky byl takový rozháraný, všechny jeho řeči byly divné a bombastické. Jsem si jist, že by před soudem sehrál směšné divadlo. Nepřekvapuje mě, že je mrtev, stejně se upíjel až k smrti.“

Prameny:

GILBERT, Gustave M. Norimberský deník

HEYDECKER, Joe J., LEEB, Johannes. Norimberský proces

KERSHAW, Ian. Hitler. Nemesis. II. díl 1936-1945

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz