Článek
Viktor Iljin se narodil v roce 1947 v Leningradu a neměl jednoduché dětství, protože už ve dvou letech jej úřady odebraly rodičům alkoholikům a vychovávala ho pěstounská rodina. I přes těžké deprese začal studovat vysokou školu s cílem stát se geologem. Během studií měl možnost zavítat do řady koutů Sovětského svazu a to mu psychický stav příliš nezlepšilo. V roce 2017 se Iljin novinářům z Russia Beyond svěřil: „To, co jsem viděl, ve mně zanechalo hrozně deprimující dojem. Chudoba, opilost, devastace – to nebylo zrovna něco, co by ukazovali v sovětské televizi. Pochopil jsem, že tak žije celá země, zatímco komunisté jen bezostyšně lžou.“ Student nejdříve přišel s reformní myšlenkou, aby stát každému občanovi země vyplácel peníze za těžbu přírodních zdrojů. Dopis s tímto nápadem poslal do Kremlu přímo Brežněvovi, ale odpověď nedostal. „Tehdy jsem se rozhodl ho zabít. Chtěl jsem, aby všichni věděli o mých nápadech, a to vyžadovalo symbolický akt. Plánoval jsem mluvit o plánu reformy u soudu, při mých posledních slovech,“ dodal v rozhovoru. Během ročního plánování atentátu Iljina zarmoutila zpráva o vpádu pěti armád Varšavské smlouvy do Československa. Po promoci vstoupil do armády a v hodnosti podporučíka sloužil nedaleko Leningradu. Každý den studoval noviny s cílem odhadnout vhodný okamžik pro uskutečnění svého smělého plánu.
Když se Iljin dozvěděl o chystané oslavě posledního sovětského vesmírného úspěchu lodí Sojuz 4 a Sojuz 5, zdálo se, že přišla jeho chvíle. Jelikož měl na své posádce přístup ke zbraním, neváhal a z trezoru ukradl dvě služební pistole Makarov se čtyřmi plnými zásobníky a odletěl pravidelnou linkou do Moskvy. Letištní prohlídky v té době nebyly příliš důkladné, a tak se 21. ledna 1969 mladý zběh bez problémů ocitl v hlavním městě. Tam navštívil svého strýce, který sloužil u policie, se slovy, že je na dovolené. Následující den mu ukradl služební uniformu a zamířil před Kreml, kudy měla projet automobilová kolona s Brežněvem, dalšími členy politbyra a oslavovaní kosmonauté. Na místo dorazil v pravý čas a bez povšimnutí bezpečnostních složek se zařadil mezi ostatní do policejního kordonu v místě vstupní brány, odkud měl cíl na dostřel z několika metrů. Ve 14:15 přišla Iljinova chvíle. První automobil se sklopenou střechou, vezoucí posádku kosmonautů, ignoroval. Když projížděl druhý vůz, kde, jak předpokládal, pojede sovětský vůdce, vytasil obě zbraně ukryté v rukávech a zahájil obouruční palbu. Celkem padlo jedenáct výstřelů, ale některé zdroje jich uvádí až čtrnáct. Vládní limuzína ZiL však Brežněva nevezla, protože cestou z letiště Vnukovo si automobily vyměnily místo. Střelba tak směřovala na další oslavované hrdiny, kteří se nedávno vrátili z vesmíru. Přesto se Iljinovi podařilo zabít řidiče Ilju Žarkova a zranit Andriana Nikolajeva a Georgije Beregovoje (spolu s nimi jeli další kosmonauté Alexej Leonov a Valentina Těreškovová, první žena ve vesmíru). Jedna z kulek zasáhla i policistu na motocyklu Vasilije Zatsipilina, který však stačil najet na útočníka. Zpacifikování Iljina proběhlo bez problémů, protože měl v plánu později veřejně vystoupit. Po zatčení proběhla v prostorách Kremlu chystaná recepce, byť s drobným zpožděním.
Následoval zdlouhavý výslech, jenž vedl šéf KGB a budoucí sovětský vůdce Jurij Andropov. Po rozpadu SSSR vyšlo po odtajnění archivů najevo, že Iljinovou motivací k atentátu bylo nechat nahradit Brežněva jeho stranickým ideologem Michailem Suslovem. Jediné, co mohl zadržený očekávat, byl trest nejvyšší. Před popravou měl v plánu promluvit o svých navrhovaných reformách, ale to mu nemělo být umožněno. Po obvinění z terorismu, vraždy, krádeže zbraní a dezerce byl prohlášen za nepříčetného a poslán do psychiatrické léčebny v Kazani, kde měl strávit 20 let na samotce. Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu byl Iljin v roce 1990 propuštěn na svobodu. Sovětským úřadům se celá záležitost povedla utajit a na veřejnost se dostalo jen několik strohých informací. Na otázku, proč nebyl popraven, Iljin novinářům odpověděl: „Připustit, že na Brežněva střílel sovětský občan při zdravém rozumu, by znamenalo přiznat fakt, že země doslova srší nespokojeností s komunistickým systémem. A to bylo zhola nemožné. Proto se rozhodli, že o vraždu hlavy Sovětského svazu mohl usilovat jedině šílenec.“ Smrti řidiče Žarkova Iljin dodnes lituje a když se ohlíží za minulostí, už by ke troufalému kroku nesáhl: „Kdybych mohl vrátit čas a znovu se ocitl v roce 1969, už bych nikoho nezabil. Děkuji bohu, že mám příležitost to nyní říct. Když jsem střílel na kolonu, nemyslel jsem si, že mám před sebou budoucnost. Byl to sebevražedný čin. Ale dostal jsem příležitost prožít druhý život.“
Prameny:
https://www.rbth.com/politics_and_society/2017/01/22/why-did-soviet-unions-most-notorious-would-be-assassin-shoot-at-brezhnev_686478
https://timenote.info/en/events/Brezhnev-assassination-attempt
