Sovětský zázrak v Arktidě v roce 1934. Trosečníky na ledu zachraňovalo letectvo

Na konci 20. let obrátil Sovětský svaz svou pozornost k Arktidě. Roku 1928 byla zřízena zvláštní Arktická vládní komise vedená Sergejem Kameněvem, v níž zasedli zkušení polárníci, vědci i letci. Jejím úkolem bylo vybudovat síť meteorologických stanic, přístavů a leteckých základen podél pobřeží Severního ledového oceánu a otevřít pravidelnou plavbu severní mořskou cestou. První úspěchy na sebe nenechaly čekat. V červenci 1928 se zapojil ledoborec Krasin do dramatické záchrany expedice Umberta Nobileho po ztroskotání vzducholodi Italia, když vyzvedl zbylé trosečníky. Později Sověti pomáhali i dalším plavidlům uvězněným v arktickém ledu, včetně sovětského parníku Stavropol a amerického škuneru Nanook. Průlom přišel v roce 1932, kdy ledoborec Alexandr Sibirjakov dokázal poprvé proplout celou severní trasu během jediné sezony. Skutečnou zkouškou se však stala mise parníku Čeljuskin, postaveného pro běžnou nákladní dopravu v drsných arktických podmínkách. V roce 1933 vyplul na cestu, která měla definitivně potvrdit využitelnost trasy mezi přístavy Murmansk a Vladivostok pro obchodní účely.

Loď vznikla na objednávku Moskvy v dánských loděnicích, kde byla v březnu 1933 spuštěna na vodu. Jméno dostala na počest ruského polárního badatele z 18. století Semjona Ivanoviče Čeljuskina. Expedice, v jejímž čele stáli její vedoucí Otto Julijevič Schmidt a kapitán Vladimir Voronin, započala vyplutím z Murmansku 2. srpna 1933. Na palubě byli rovněž přítomni sovětští kameramani Mark Trojanovskij a Arkadij Šafran, kteří celou plavbu včetně pozdější záchrany zdokumentovali na film. Parník o délce 95 metrů a maximální rychlosti 12,5 uzlů přepravoval celkem 53 členů posádky, 29 členů expedice, 18 lidí mířících na zimoviště na ostrově Wrangel a 12 stavebních dělníků. Dohromady tedy šlo o 112 osob. Zavazadlové prostory byly naloženy 2995 tunami uhlí, 500 tunami vody, 26 kravami a 4 selaty a zásobami na rok a půl zimování. Zpočátku probíhala plavba úspěšně a loď pronikla až do Beringova průlivu, odkud 7. listopadu odeslala do Moskvy pozdravný telegram. Náhlý pohyb ledových polí ji však zanesl severozápadním směrem zpět do Čukotského moře, kde byla 13. února 1934 tlakem rozdrcena a potopena. Posádka i cestující se na hrozící katastrofu horečně připravovali, takže se ještě před zkázou lodi podařilo přenést část nákladu a proviantu na větší plovoucí kru, kam se uchýlilo i 104 osob včetně deseti žen a dvou dětí, z nichž jedno se při plavbě narodilo. Jednoho člověka při potopení lodi usmrtil uvolněný materiál a osm dalších se nechalo vysadit na ostrově Koljučin v Karském moři. Trosečníci měli před sebou jediný cíl, a to přežít v nehostinných podmínkách a dočkat se vytoužené záchrany.

Na plovoucí kře vyrostl v krátké době improvizovaný tábor postavený ze zachráněného materiálu, který musel čelit neustále se lámajícímu povrchu i krutému počasí. Mezitím se o celou událost začal živě zajímat zahraniční tisk, který potopené lodi udělil přezdívku „sovětský Titanic“. Proti záchraně stála celá řada nepříznivých okolností jako nedostatek času, omezené zkušenosti s arktickými podmínkami i technické limity tehdejší doby, a vše nasvědčovalo tomu, že osud přeživších je zpečetěn. Dva dny po ztroskotání byla v Moskvě zřízena zvláštní komise v čele s politikem Valerianem Kujbyševem, která měla koordinovat záchranu Čeljuskinovců. Ledoborce, které by mohly vyplout v zimních arktických podmínkách tehdy ještě neexistovaly. V nastalé situaci se tedy rozhodlo, že se o záchranu pokusí sovětské letectvo. Proto trosečníci začali s přípravou improvizované přistávací dráhy pomocí několika rýčů, lopat a páčidel. Nejblíže místu ztroskotání se v té době nacházel pilot Dálného východního oddělení Civilní letecké flotily Anatolij Ljapidevskij se strojem ANT-4 na Čukotce. Dne 5. března se mu podařilo najít zbudovaný tábor a přistát na ledové kře, kde naložil všech deset žen a dvě děti a dopravil je do bezpečí. Navzdory špatnému počasí podnikl Ljapidevskij celkem 29 průzkumných letů. Přistát a odletět z plovoucího kusu ledu si žádalo značné dovednosti i notnou dávku štěstí, protože kra měla rozměry pouhých 150 × 360 metrů. Postupně se sestavily další záchranné skupiny a navázala se spolupráce s Američany. Muži z Čeljuskinu se dočkali vyzvednutí během příštího měsíce, přičemž poslední let se uskutečnil 13. dubna.

Dramatická záchrana trosečníků z Čeljuskinu způsobila celosvětovou senzaci a Moskva celou událost využila ve svůj prospěch. Piloti Anatolij Ljapidevskij, Sigizmund Levanevskij, Vasilij Molokov, Mavrikij Slepňov, Michail Vodopjanov, Nikolaj Kamanin a Ivan Doronin se stali vůbec prvními držiteli nedávno vzniklého vyznamenání Hrdina Sovětského svazu. Američtí letečtí mechanici Clyde Goodwin Armitstead a William Latimer Lavery byli spolu se sovětskými protějšky oceněni Leninovým řádem. 21. května 1934 se Čeljuskinovci vydali z Čukotky na dlouhou cestu domů, nejprve na palubách parníků Smolensk a Stalingrad na Kamčatku a poté pokračovali do Vladivostoku. Odtud je zvláštní osobní vlak, sestavený z pohodlných kupéových a salonních vozů, odvezl přes Chabarovsk až do Moskvy. Tam je 19. června čekalo triumfální přijetí za účasti sovětských představitelů i nadšených davů, načež 24. června následovaly obdobně okázalé oslavy také v Leningradě. Obrovské uznání si zasloužil především vedoucí expedice Schmidt, díky němuž si ostatní udrželi naději ve šťastný konec. Riskantní plavbu sovětské vedení nakonec prezentovalo jako úspěch, přestože původního cíle dosaženo nebylo, a samotnou záchrannou operaci proměnilo v mohutný propagandistický triumf, který měl překrýt domácí problémy, ať už šlo o hrůzy kolektivizace nebo hromadné likvidace těch, kdo se vzepřeli politice komunistů. Zatímco o záchraně děvčátka Kariny z ledové kry věděla celá země, o smrti statisíců dětí hlady a zimou v odlehlých vyhnanství, kam byly s rodiči deportovány, se nenapsalo ani slovo.

Prameny:

ZUBOV, Andrej (ed.). Dějiny Ruska. 20. století - díl I, 1894-1939, Argo 2014

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/relax/pred-osmdesati-lety-se-potopil-druhy-titanik-parnik-celjuskin-326523