Článek
Nacisté ve svých dobyvačných plánech počítali s tím, že v boji proti britské říši shromáždí obrovský počet muslimů z Blízkého východu. Jako odrazový můstek k této myšlence říšský vůdce SS Heinrich Himmler již na konci roku 1942 navrhl Hitlerovi založit divizi bosenských muslimů. Vůdce tomuto záměru vyhověl 13. února 1943 a po složitém jednání k tomu dala 5. března souhlas i chorvatská vláda v čele s Ante Pavelićem. Do poloviny dubna se přihlásilo na 8 tisíc mužů, avšak cíl byl stanoven na 26 tisíc. Himmler tedy souhlasil, že divize bude moci zahrnovat i bosenské katolíky, kterých nemělo být více než 10 %. K naplnění formace, jež vešla ve známost jako 13. horská divize Waffen-SS Handžár, došlo ještě během roku 1943. Od 9. března do 1. srpna stál v jejím čele SS-Standartenführer Herbert von Obwurzer, kterého poté nahradil SS-Brigadenführer Karl Gustav Sauberzweig. Většinu důstojníků a poddůstojníků tvořili Němci z řad jiných svazků Waffen-SS. Jelikož valnou část divize tvořili muslimští bojovníci, nacisté povolili, aby imám sloužil bohoslužby na úrovni praporu a aby každý pluk měl svého mulláha. Muži byli vystrojeni standartními uniformami SS. Divizní označení na límci zobrazovalo ruku, která drží zakřivený meč na podkladu svastiky. Na levém rameni byl vyšitý chorvatský emblém a na pravé straně oválné označení horských jednotek. Jako pokrývka hlavy se používal fez v barvě polní šedi a červený vycházkový. Vytvořením divize Handžár však došlo k citelnému oslabení jednotek, které bránily muslimské vesnice v Chorvatsku. Jejich obyvatelé tak byli vystaveni drancování ze strany královských četníků, ustašovců nebo komunistických partyzánů. Když se zprávy o těchto zvěrstvech donesly k příslušníkům divize, jejich morálka citelně poklesla.
Ačkoli německý generální zmocněnec pro Nezávislý stát Chorvatsko Edmund Gleise-Horstenau varoval, aby k výcviku divize Handžár nedocházelo mimo území Bosny, v červenci 1943 se její muži přesunuli do Německa a posléze na jih Francie do departmentů Aveyron a Lozère. Brzy však měly vyvstat problémy, protože mezi muslimy a německými důstojníky docházelo k velkým třenicím. Příslušníci SS byli dlouhé roky ovlivňováni rasovou propagandou a na rozdíl od Himmlera zdaleka nesdíleli takové nadšení pro své nové spolubojovníky. Navíc, aniž by to bývali Němci tušili, se do divize podařilo proniknout několika bosenským nižším důstojníkům se značně protiněmeckým cítěním. Politická prověřování rekrutů tak náboráři do značné míry podcenili. Napětí mezi oběma skupinami se ještě prohloubilo po rozšíření fámy, že bude divize odeslána zpět do Německa a poté na východní frontu. V noci z 16. na 17. září 1943 se tak ve francouzském městě Villefranche-de-Rouergue odehrála krvavá vzpoura, která však byla rychle potlačena.
Příslušníci divize SS Handžár ve Francii, léto 1943
Jádro vzbouřenců tvořili Ferid Dzanić, Eduard Matutinović, Nikola Vukelić a Lutfij Dizdarević. Jejich cíle byly následující: na smluvené heslo zadržet a popravit velitele divize přítomné ve městě, odzbrojit německé vojáky a přesunout je do Rodezu, kde sídlilo velitelství 1. pluku horských myslivců SS. Akce měla proběhnout za přispění francouzské policie a hnutí odporu a odměnou se měl stát vytoužený přesun na západ ke Spojencům. Zpočátku plán vycházel, protože se ho podařilo před Němci utajit. Aby přesvědčili ostatní, Dzanić se s dalšími spiklenci snažili mužům namluvit, že na jihu Francie dochází ke spojeneckému vylodění. Vzbouřenci o síle několika desítek mužů následně vstoupili do hotelu Moderne, kde zajali několik vysokých důstojníků a odvedli je do štábní budovy praporu. Zde na nádvoří École Supérieure de filles došlo bez rozsudku a soudního řízení k popravě pěti německých důstojníků včetně velitele praporu SS-Obersturmbannführera Oskara Kirchbauma. Současně bylo odzbrojeno a hlídáno několik skupin německých vojáků z řad mužstva. Rebelové však ve svých plánech podcenili dva muže, kteří se rychle zasadili o zvrat událostí. Praporní imám Halim Malkoč se rozhodl zůstat loajální vůči Němcům a přesvědčil bosenské vojáky z 1. roty, aby propustili zajatce a společně proti vzpouře zakročili. Totéž provedl vojenský lékař Dr. Willfried Schweiger s vojáky 2. roty. Současně došlo k informování velitelství SS v Rodezu, kde se nacházel Sauberzweig, a na místo incidentu byla narychlo vyslána smíšená rota s dalšími jednotkami. Než však tyto síly stačily dorazit na místo určení, vzpoura byla potlačena. Dzanić a Dizdarević padli během bojů a Vukelić byl zajat. Matutinovićovi se podařilo záhadným způsobem uniknout a jeho osud se stal předmětem mnoha dohadů. V počtu popravených vzbouřenců se zdroje rozcházejí a hovoří o 14, 78 až 140 zastřelených. Malkoč a Schweiger obdrželi od Himmlera za své zásluhy na potlačení revolty Železný kříž II. třídy.
Důsledkem vzpory ve Villefranche-de-Rouergue bylo vyloučení více než 825 Bosňanů z divize a odeslání do Německa do pracovních oddílů v rámci Organizace Todt. 265 z nich tento krok odmítlo a skončilo v koncentračním táboře v Neuengamme, kde jich desítky zahynuly. Divize Handžár se později zapojila do řady protipartyzánských akcí na Balkáně, ale potýkala se s vysokými ztrátami i dezercemi. Důvodů nezdaru ozbrojeného odporu Dzanićovy skupiny bylo několik a velkou roli hrály lehkovážnost a podcenění celé situace. Předně se nepodařilo sjednotit větší množství bosenských bojovníků proti Němcům. Kontakty s Francouzi se nepovedlo navázat do takové míry, aby se dalo počítat s jejich ozbrojenou pomocí. Rovněž otázka úniku se nakonec ukázala být jen zbožným přáním. Jedna varianta počítala s přesunem na jižní pobřeží Francie, odkud se měli muži nespecifikovaným způsobem přepravit ke Spojencům do severní Afriky. Dle několika zdrojů Dzanić svým vojákům nabídl i možnost pěšího přesunu přes Alpy zpět na území bývalé Jugoslávie, kde se měli připojit k Titovým partyzánům. Později se Himmler k bosensko-muslimským jednotkám vyjádřil ve spojitosti s jejich službou v bývalé rakousko-uherské armádě: „Věděl jsem, že existuje šance, že by do divize mohlo být propašováno několik zrádců, ale nemám nejmenší pochybnosti o loajalitě Bosňanů. Tyto jednotky byly před dvaceti lety loajální svému nejvyššímu veliteli, tak proč by tomu tak nebylo dnes.“
Prameny:
AILSBY, Christopher. Hitlerovi renegáti. Cizinci ve službách Třetí říše
BERNWALD, Zvonimir. Muslimové ve Zbraních SS. Vzpomínky na bosenskou divizi Handžár (1943-1945)
