Článek
V pohoří Sajan, přibližně 240 kilometrů od nejbližší lidské osady, narazili na skromnou dřevěnou chatrč. K překvapení všech nešlo o nějaké opuštěné stavení ani o sezónní lovecký přístřešek. Uvnitř žila rodina, která byla více než čtyři desetiletí zcela odříznuta od zbytku světa – rodina Lykovových.
Hlava rodiny, Karp Lykov, patřil ke starověrcům – náboženské skupině, která odmítala reformy pravoslavné církve a po staletí čelila pronásledování. V Sovětském svazu se jejich víra stala terčem represí. V roce 1936, po vraždě svého bratra během politických čistek, se Karp Lykov rozhodl k radikálnímu kroku – uprchnout do divočiny.
Spolu s manželkou a dvěma malými dětmi opustil civilizaci a zamířil do odlehlých oblastí tajgy, kde hledal klid, svobodu a možnost žít podle vlastní víry.
V naprosté izolaci se rodině narodily další dvě děti. Vyrůstaly ve světě bez škol, dětských hřišť, obchodů i lékařů a až do dospělosti neviděly žádného jiného člověka než své rodiče a sourozence. Jejich svět tvořil les, pole, chata a Bible.
Každodenní život Lykovových byl neustálým bojem o přežití. Žili bez elektřiny, bez léků, bez kovových nástrojů. Oblečení si vyráběli z konopí a lnu, boty z březové kůry. Strava byla jednoduchá, jednotvárná a neustále se opakující. Šlo primárně o brambory, žito, lesní plody, houby. Maso jedli jen výjimečně a sůl neochutnali po celá desetiletí. Jeden z nejhorších okamžiků přišel, když jim mráz zničil veškeré zásoby. Zimu tehdy přežili jen díky semínkům a rozemleté stromové kůře.
Po celou dobu neměli tušení o tom, co se děje ve světě. Nevěděli o druhé světové válce, holokaustu, vzniku atomových zbraní ani o studené válce. Když jim geologové vyprávěli o přistání člověka na Měsíci, považovali to za rouhání a nemožnou lež. Jejich jazyk byl archaický, jejich znalosti světa vycházely výhradně z náboženských textů a ústního podání.
Kontakt s civilizací však měl tragické následky. Po desetiletích izolace neměli členové rodiny vytvořenou imunitu vůči běžným nemocem. Během několika let po objevení zemřely tři ze čtyř dětí, oslabené nemocemi a vyčerpáním. Karp Lykov zemřel v roce 1988, do poslední chvíle věrný svému přesvědčení.
Jedinou přeživší zůstala nejmladší dcera Agafja. Dostala možnost odejít do civilizace, využít moderní lékařskou péči i pohodlí současného světa. Rozhodla se však jinak. Zůstala v tajze, kde žije dodnes, s občasnou pomocí státu, věrná víře i způsobu života svých rodičů.
Příběh rodiny Lykovových je výjimečným svědectvím o lidské odolnosti, síle víry a ceně izolace. Ukazuje, že člověk dokáže přežít i v extrémních podmínkách bez technologií, ale zároveň připomíná, jak křehká je hranice mezi přežitím a zkázou. Je to tichý, silný příběh o světě, který se mezitím změnil k nepoznání – aniž by o tom jeho obyvatelé tušili.
Zdroje
https://rarehistoricalphotos.com/lykov-family-story/
https://www.smithsonianmag.com/history/this-russian-family-lived-alone-in-the-siberian-wilderness-for-40-years-unaware-of-world-war-ii-or-the-moon-landing-7354256/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina_Lykovov%C3%BDch
