Hlavní obsah

Antonín Zápotocký: vězeň, lhář a prezident, který utíkal ochrance

Foto: Jirka23/wikimedia commons

Socha Antonína Zápotockého v rodných Zákolanech (Středočeský kraj)

Patřil ke stálicím mezi českými revolucionáři. Prošel kriminály rakouskými, československými i nacistickými. Na trůn usedl jako prezident v okamžiku, kdy nadšení a optimismus začaly vyprchávat a vězení byla plná politických vězňů.

Článek

Antonín Zápotocký patří k nejvýraznějším, ale i nejrozporuplnějším osobnostem československých dějin 20. století. Vyučil se kameníkem/sochařem a není bez zajímavosti, že pracoval na dostavbě katedrály sv. Víta na Pražském hradě.

V dospívání na něj měl silný vliv jeho otec a také proto se již v mladistvém věku zapojil do činnosti sociálně demokratické strany. Roku 1910 se oženil s Marií Skleničkovou, s níž se seznámil na dělnickém plese. Svatba byla velmi zvláštní už proto, že se konala na policii. Proč? Zápotocký byl ateista a před svatbou Marii požádal , aby i ona vystoupila z církve. V kostele se vzít nemohli, a proto jediná možnost, která se nabízela, bylo kladenské hejtmanství.

První světová válka jej zastihla jako vojáka rakousko-uherské armády. Sloužil na několika frontách a po návratu se zapojil do činnosti sociálnědemokratické strany. Na Kladensku se stal krajským tajemníkem, brzy ho však stále silněji ovlivňovala bolševická ideologie.

V roce 1920 odjel do Moskvy na kongres Komunistické internacionály, kde se osobně setkal s Leninem. Přestože se tehdy vyjádřil skepticky k možnosti revoluce v Československu, z Moskvy se vrátil jako přesvědčený komunista. Patřil k těm, kteří se podíleli na rozštěpení sociální demokracie a vzniku Komunistické strany Československa. Jeho radikalismus jej přivedl do konfliktu se zákonem – po neúspěšném pokusu o mobilizaci dělníků byl odsouzen k devíti měsícům vězení.

Ve třicátých letech se Zápotocký postupně zařadil mezi přední funkcionáře KSČ a spolupracovníky Klementa Gottwalda. Po okupaci Československa se pokusil o útěk do Polska, ale byl zatčen gestapem. Následovalo věznění nejprve v Praze, poté dlouhá léta v koncentračním táboře Sachsenhausen. Tam se dožil konce války.

Po osvobození Československa začala jeho hvězda rychle vstoupat. Měl přirozený sklon k populismu. Vehementně prohlašoval, že komunisté nemají zájem na zestátňování hospodářství.

Dne 22. února 1948 doslova prohlásil: „Navrhujeme, aby malé a střední podnikání bylo ústavně chráněno a aby bylo vloženo do ústavy, že soukromé podniky s méně než 50 zaměstnanci nemají být znárodněny“. Už tehdy samozřejmě musel vědět, že veřejnost jen klame a KSČ chytá pravý opak.

Zápotocký byl obratný a rafinovaný lhář, který mystifikoval veřejnost kdykoliv ho jen napadlo. Jeho horlivost a radikálnost ho po Gottwaldově zvolení prezidentem vynesla do funkce předsedy vlády. Nebylo pochyb o tom, že až Gottwald zemře, jeho nástupce bude právě Antonín Zápotocký. Stalo se tak 21.března 1953.

I ve funkci prezidenta pokračoval v manipulacích. Nejvíce se znemožnil v červnu 1953, kdy prohlásil že „naše měna je pevná“ a žádná reforma se nechystá. Když po měnové reformě vypuklo v Plzni povstání, povolal proti němu Lidové milice z Prahy.

Postupem času předával moc ve straně Antonínu Novotnému, zatímco sám se věnoval spíše reprezentativním povinnostem a také literární činnosti. Psal romány s dělnickou tematikou, z nichž nejznámější je Rudá záře nad Kladnem. Přestože literární kvality jeho děl bývají hodnoceny spíše kriticky, získaly si popularitu jako součást dobové propagandy.

Zápotocký působil na veřejnosti jako „lidový prezident“ – rád se objevoval mezi lidmi, chodil na fotbalová utkání či se jen tak procházel po Praze bez ochranky, které pravidelně utíkal. Když ho našli, říkali mu: „Ale pane prezidente, co nám to děláte. Nesmíte nám utíkat.“ I při návštěvě českých měst se tu a tam stávalo, že se prezident ztratil ze slavnostního oběda a našli ho třeba u nějakého topiče v kotelně.

Na podzim 1957 utrpěl druhý infarkt a 13. listopadu zemřel ve funkci prezidenta republiky. Jeho životní dráha – od kamenického kladiva k prezidentské funkci – je typickým příběhem vzestupu komunistického politika v Československu. Zároveň však nese stigma represí, lží a zklamaných nadějí, které provázely celé období jeho politického působení.

Zdroje:

BAUER, Jan. Knížata, králové, prezidenti: Přehledný průvodce. 3., doplněné a přepracované vydání. Brno: MOBA, 2020. 398 stran. ISBN 978-80-243-9442-8.

Budinský, Libor. Deset prezidentů. Praha: Knižní klub, 2005. ISBN: 978-80-242-2142-7

Web:

https://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_zapotockya.php

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz