Článek
Kursk nebyla jen „další ponorka“. Se svými 154 metry délky, výškou čtyřpatrové budovy a výzbrojí, kterou by nezvládl unést ani leckterý křižník, šlo o největší útočnou ponorku, jaká kdy byla postavena. Její „pěstí“ byly rakety P-700 Granit – deset metrů dlouhé nadzvukové střely, schopné ničit svazy amerických letadlových lodí. Do útrob Kursku se jich vešlo čtyřiadvacet. Stroj určený pro jadernou válku byl dokonce vysvěcen knězem – symbol spojení vojenské síly a duchovní ochrany.
Ani jméno nebylo vybráno náhodně. Mělo připomínat legendární bitvu druhé světové války a největší tankovou bitvu dějin, která proběhla u Kurska v roce 1943. Rusové vyhráli a definitivně převzali iniciativu na východní frontě. Stejně jako vojáci tehdy, i posádka ponorky měla být připravena k oběti.
Osudné cvičení
V sobotu 12. srpna roku 2000 ale nešlo o válku, nýbrž o rutinní cvičení. Posádka se chystala otestovat nové torpédo. Technici však už dříve hlásili, že jeho teplota překračuje obvyklé hodnoty. Kapitán byl upozorněn, ale přesto pokračoval. Torpédo nikdy nevystřelilo.
Uvnitř těla zbraně začal peroxid vodíku, používaný jako pohonná látka, prosakovat skrz zkorodované spoje. Chemická reakce vyústila v explozivní výbuch. Protože hermetické dveře mezi sekcemi zůstaly otevřené, tlaková vlna se šířila do dalších částí ponorky. Demolice zasáhla první dvě sekce – včetně velitelského stanoviště. Nebyl ani vyslán žádný záchranný signál.
Ticho po výbuchu
V okolí se nacházelo několik ruských lodí. Náhlý otřes a zvuk exploze ale považovaly za součást manévrů. Nouzová bóje se neodpoutala. Z vnějšího pohledu panoval klid. Uvnitř ponorky se však už rozbíhal zápas o holý život – a většina mužů ho během několika minut prohrála.
Poslední boj posádky
Ponorka Kursk po explozi ležela 108 metrů pod hladinou Barentsova moře. Přední část byla úplně zničená a zaplavená vodou, zatímco zadní sekce se ještě držela. Jaderné reaktory sice zůstaly nepoškozené, ale celková situace byla kritická.
Třiadvacet přeživších námořníků se postupně stáhlo do poslední, deváté sekce ponorky. O jejich osudu víme díky deníkovým záznamům kapitána poručíka Dmitrije Kolesnikova. Ve tmě a ledovém chladu psal poslepu, protože v ponorce selhaly veškeré energetické zdroje, včetně záložních.
Podmínky byly zoufalé: absolutní tma, klesající teplota, ubývající kyslík. Do sekce navíc začala prosakovat voda kolem hřídelí lodních šroubů. Posádka se pokoušela unikající proud zastavit, ale tlak mořské vody byl tak silný, že to bylo nemožné. V posledních řádcích deníku stojí kromě seznamu jmen i vědomí, že naděje na záchranu je minimální.
Námořníci se ocitli v bezvýchodné situaci. Pokus o únik plaváním byl vyloučen – z takové hloubky by bez dekomprese neměli šanci přežít. Proto se posádka rozhodla zůstat v útrobách poničené ponorky a čekat na záchranu nebo na zázrak. Záchrana včas nepřišla, zázrak se nestal. Všichni byli odsouzeni k hrozné smrti udušením.
Politická odezva
Tragédie Kursku byla šokem nejen pro Rusko, ale pro celý svět. Paradoxem zůstává, že kdyby šlo o skutečný bojový střet, ponorka by možná odolala lépe. Kursk byl konstruován, aby přežil útok amerických torpéd a střel, ale podlehl vlastnímu zbraňovému systému a zanedbané údržbě.
Zda prošel zkouškou tehdy čerstvě zvolený prezident Vladimír Putin, je otázka. V době neštěstí trávil dovolenou v Soči a na místo záchranných prací vůbec nepřijel. Ruská veřejnost to nesla velmi těžce, zejména ženy – manželky a matky námořníků, ale nejen ony – mu absenci neodpustily a dlouho ji vnímaly jako projev nezájmu. Část ruské společnosti však jeho postoj naopak ocenila. V jejich očích ukázal sílu a sebevědomí, že prezident nemusí být fyzicky přítomen, protože ruská federace je přece schopna se s touto nehodou vyrovnat.
Z evropského pohledu však bylo nepochopitelné, že lídr země nepovažoval za nutné přijet na místo jedné z největších námořních katastrof moderní doby.
Zdroje:
ČESKÝ ROZHLAS. ATOM, XI. díl: Smrt v ponorce Kursk (bonus) [online]. Vinohradská 12. Český rozhlas, 20. 3. 2025 [cit. 2025-09-08]. Dostupné z: podcast Vinohradská 12
Web:
https://www.dotyk.cz/magazin/ponorka-kursk-25-let-od-potopeni-katastrofa-ktera-odhalila-slabiny-kremlu/
https://armadnizpravodaj.cz/historie/kursk-2000-duvod-potopeni/
