Článek
Ruská federace je díky přírodě chráněna před útokem nepřítele ze třech světových stran. Ze severu a z východu jsou oceány a moře. Na jižní straně je to složitější, střídá se tam hornatý povrch, stepi, roviny, aridní oblasti s polopouštním podnebím. Jinde je zase subtropické klima. Dále jsou tam veletoky jako Don, Volha či Kubáň. A hlavně – k napadení z jihu či z jihovýchodu byste potřebovali obrovskou armádu a nesmírně dlouhé zásobovací linie. Infrastruktura v těchto oblastech není významná. Takže jediné místo, odkud jde na Rusko efektivně zaútočit je díky Středoevropské nížině západní strana. Možná byste si řekli, proč by někdo chtěl útočit na Rusko. Ano, my Evropané si to řekneme. Ale v Rusku to vidí jinak. Co je k tomu vede?
Za posledních ani ne pět set let zaútočilo na Rusko ze západu několik armád. Začínáme v roce 1605, kdy Polsko-litevská unie využila vnitřní nestability Ruska a za pět let se Poláci dostali až do Moskvy, kterou dočasně obsadili. O sto let později spustili invazi Švédové pod vedením mladého krále Karla XII a v roce 1708 překročili řeku Němen. Začátek 19. století je v Evropě ve znamení Napoleonových válkách a i Francie provádí útok na Rusko. Píše se rok 1812 a Napoleon sedí v Moskvě. Sice celé město hoří a pro francouzskou armádu tam nezbylo nic použitelného, ale to je jiný příběh. Rok 1914 – útok Německa. Rok 1941 – další útok Německa. Když k tomu započítáme ještě Krymskou válku, která se tedy odehrávala hlavně na Krymu, tak zjistíme, že v době mezi Napoleonovým vpádem a koncem druhé světové války bojovalo Rusko v oblasti Středoevropské nížiny či jejího okolí v průměru každých třiatřicet let.
Další bod, co je pro Rusko jako červený hadr na býka, je rozšiřování severoatlantické aliance na východ. To, že si vpádem na Ukrajinu Rusko v tomto směru ještě více uškodilo, protože po 24. únoru 2022 přistoupilo ještě Finsko a později Švédsko, teď ponechme stranou. V této otázce se obě velmoci obviňují z propagandy. NATO tvrdí, že nikdy žádné záruky o tom, že se nebude rozšiřovat, Rusku nedalo. Rusové zase tvrdí pravý opak a cítí se aliancí podvedeni a zrazeni. Jak upozorňuje bezpečnostní analytik Jan Ludvík z fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy: „pravdu nemá ani jeden“.
Neexistuje žádný písemný závazek, že by se Aliance jasně zavázala – my se nerozšíříme. Ale zároveň tvrzení, že si to Rusové úplně vymysleli, je taky lež. Z archivu víme, že mají Rusové pravdu v tom, že padla slova, která si Rusové legitimně mohli vyložit jako slib, že se Aliance nebude rozšiřovat. Rozhodně to nebylo závazné, rozhodně to nebylo na papíře, ale nemůžeme říci, že by nikdy nezaznělo nic, co by si v Rusku mohli takto vyložit. A proč je to pro Rusko takový problém? Každá velmoc musí uvažovat v dlouhodobém horizontu. Kdyby někdo v Rusku v roce třeba 1988 řekl, že za 16 let bude každý z bývalých států Varšavské smlouvy členem NATO nebo EU, bylo by to úplně nepředstavitelné. Stejně tak třeba to, že složky americké armády budou dislokovány v Polsku a Pobaltí.
Musíme si uvědomit, že Rusko se cítí, nutno říci asi oprávněně, za geopolitickou velmoc. Je to země, která zabírá sedmnáct milionů čtverečních kilometrů a táhne se přes jedenáct časových pásem. Má obrovské nerostné bohatství a je to hlavní vítěz druhé světové války. Podpora USA a Velké Británie byla samozřejmě klíčová, ale to vítězství na svých bedrech nesli Rusové u Stalingradu, u Kursku atd. A proto tedy země, které jsou v blízkosti Ruska, prostě musí počítat s tím, že za humny je Rusko, které nějakým způsobem vždy bude hájit svoje zájmy. Tak jako to dělají ostatní velmoci. Některé velmoci hájí svoje zájmy i tisíce kilometrů od svých hranic.
Rusko je dnes pro Evropu samozřejmě hrozba a žádný z výše uvedených důvodů neopravňuje Rusko k vraždění nevinných lidí na Ukrajině. Jenom je potřeba si uvědomit, že nic není černobílé a zamyslet se nad tím. Musíme si zvyknout, že nedaleko našich hranic je země, kde lidi prostě přemýšlí jinak a mají úplně jiné priority než my. My se těm důvodům k útoku můžeme zasmát, ale pro ně jsou naprosto legitimní. Koneckonců pokud pochopíte nepřítele a jeho chování, je větší šance na vítězství. Respektive na lepší řešení celé problematiky.
Prameny:
MONMONIER, M. How to lie with Maps.
MARSHALL, Tim. V zajetí politické geografie
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/podvedlo-nato-moskvu-kdyz-se-rozsirilo-slova-padla-ale-pisemne-nikde-neni-rika_2403121734_kac
