Gigolo

Gigolo

Valérie si ve velkém osvětleném zrcadle se zalíbením prohlédla právě dokončený účes.

„Skvělá práce Suzi. Vždy když od tebe odcházím mám chuť vyrazit někam do šantánu a sbalit nějakého hřebečka. Pak si uvědomím, že už mám na krku skoro pět křížků, dospělého syna, co studuje v Americe a doma vystresovaného chlapa co neustále někam telefonuje nebo mailuje… Pak mě přepadne splín, jestli všechna tvoje námaha nebyla zbytečná…“

„Tohle jsem už od tebe párkrát slyšela, Vali. Ale neměla by ses tak zahrabávat. Seš pěkná baba v nejlepších letech a život je neskutečně krátkej, takže je třeba si od něj utrhnout všechno co jde, říkala moje máma. A to se dožila devadesáti let! Hele, v kanclu mám Proseco, co si chvilku pokecat? Holky už to tady zvládnou samy a já už mám dnes volno,“ prohlásila Zuzka a nenápadně směrovala Valérii chodbou do prostorné vkusně zařízené místnosti. Kancelář to připomínal jen velký pracovní stůl notebookem a několika srovnanými složkami. Jinak tam byla tři přepychová křesla, pohovka, bar s ledničkou, na stěnách několik certifikátů a fotky Zuzky s významnými osobnostmi města.

Znají se spolu už od gymnázia. Jenže tehdy ve škole patřila každá jinam. Zatím co Valérie byla obletovaná kráska, Zuzka se zařadila mezi pohledné, ale nepříliš oblíbené školní šprtky. Ani po maturitě se nevydali podobnou cestou. Valérie zkoušela štěstí jako modelka, ale než mohla poznat všechny nástrahy a mizérie branže potkala současného manžela, který ji opil přepychem. Později pochopila, že se stala jen doplňkem a pozlátkem úspěšného a bohatého muže, ovšem vystoupit z pohodlí a přepychu nedokázala.

To Zuzka po maturitě promyšleně absolvovala několik učebních oborů a kurzů, načež si vybudovala vyhlášený kosmetický a kadeřnický salón, kam chodí VIP smetánka krajského města, kterou netrápí vysoké účty za špičkové služby. Obětovala tomu všechno. Nemá manžela ani děti, jen svůj byznys. Kdysi v začátcích měla jeden vážný vztah s talentovaným hokejistou, jenže ten získal angažmá v Americe a bylo po lásce. Když v nekonečných ženských debatách při práci přijde řeč na její soukromí, obyčejně říká: Dejte pokoj s chlapy! Ti jsou dobří akorát na jeden večer. Jinak všechno brzdí a komplikují. A je jedno, jestli je to manžel, milenec nebo syn…

„To mi prozraď Suzi, jak to děláš, že kdykoli sem přijdu tak jen záříš? Hrozně ti tu pohodičku závidím. Tolik tě ta práce tady baví?“ opáčila Valérie, když se usadili v křeslech.

„Jak se to vezme. Někdy mě baví víc jindy míň. Ale, nenudí mě! Ale hlavně mi dává volnost a nezávislost. A taky-sexuální vyrovnanost,“ zatvářila se tajemně.

Valérie se zarazila: „Suzi… Ty seš lesba?“

„Dej pokoj! Ženy se mi sice líbí, jinak bych tuhle práci nemohla dělat, ale hormony si srovnávám klasicky,“ usmála se Zuzka.

„Stejně mi to nejde do hlavy, Suzi. Co si pamatuji, vždycky jsi chtěla všechno vědět, všemu rozumět a vyzkoušet… Hrálas divadlo, ale i volejbal či florbal… A dobře! Hrozně jsem ti záviděla. A najednou kosmetický salón a už nic? Kde je tvoje žízeň po životě, po které jsi vždycky volala?“

„Ale ta mě neopustila. Jen jsem se naučila na nic nečekat a s celou tou žízní pracovat: V létě exotická dovolená, v zimě hory, lyže… Prostě makat i užívat si…“ řekla se záhadným výrazem.

„Ale no tak! To tam jezdíš sama? Trochu nuda, ne?“ nechápala Valérie.

„Vážně tě to zajímá? Není to pro každé uši,“ předstírala lhostejnost Zuzka.

„Jasně! Třesu se zvědavostí!“

„No, jak myslíš! Ale napřed se tě na pár věcí zeptám. Neva?“

„Do toho!“

Zuzka usrkla víno, ale zachovala vážnost. „Jak žiješ, Vali? Jsi šťastná?“

Valérie zrozpačitěla. „Co to má být? Známe se přece takové roky! Víš o mně všechno…“

„To jo. Vím, že tvůj Igor je celkem fajn chlap, že tě občas vezme na večeři s významným klientem nebo do divadla, že se postaral o syna, že máte honosný dům, jezdíte na luxusní dovolené, dokonce tě na oko zaměstnal ve firmě, abys měla svůj příjem…! Ale přesto, jsi šťastná?“

„Pořád ti nerozumím. Když se kouknu kolem sebe, vůbec nemám právo být nespokojená nebo nešťastná…! Kam s těmi otázkami směřuješ?“

„Kam? Být celkem spokojená nebo šťastná je dost rozdíl. A ty ses před chvílí ptala, jak to, že pořád vypadám tak, řekněme, v pohodě, ne?!“

„To je fakt… Závidím ti to. Ale přeju!“

Zuzka zachovala vážnost: „Dobrá. Neboj, nečeká tě přednáška o tom, co je štěstí. Jsem praktický člověk. I když… Podle mě štěstí není nějaký trvalý pocit, za kterým se lidi pachtí. Je to jen řada chvilek a událostí, které si můžeme připravit a ze kterých pak můžeme nějakou dobu čerpat.“

Valérie rozpačitě mlčela a svírala skleničku.

„Takže, úplně na začátek,“ pokračovala Zuzka, „s tím, co ti teď řeknu můžeš udělat jen dvě věci: Buď na všechno zapomenout nebo… Eventuálně vyzkoušet…“

„Nenapínej mě nebo se tady fakt složím zvědavostí! A můžeš se spolehnout, že se vynasnažím nic nepokazit,“ usmála se teď už trochu nervózně Valerie.

„Fajn! Přesto, kdykoli během toho, co ti teď budu povídat nebudeš chtít vědět víc, stačí říct dost a prostě odejít.“ Usrkla znovu ze skleničky a pokračovala: „Hele… Je nás tady ve městě pár slušně zabezpečených bab, které pochopily, že sex a láska jsou rozdílné pojmy. Ale taky, že láska časem vadne, ale sex jen tak nenahradíš. A taky, že bez něj je život na pendrek. Ve většině vztahů je to po pár letech už jen: On je celkem fajn, postará se, ale v posteli je to už jen rutina, zvyk a někdy i nepříjemná povinnost,“ ušklíbla se Zuzka a pokračovala: „Obyčejně se to pak řeší sexuálními hračkami, nebo někdy alkoholem… Ale proč si nedopřát něčeho co mi chybí, když na to mám, a kromě občasného příjemného orgasmu mi už v životě nic moc nechybí?“

„Teda Suzi? Fakt zírám! Ty obchoduješ s erotickými hračkami?“

„Pořád vedle! Hele… Jak víš jezdí sem obchodní zástupce francouzské kosmetické firmy. Zásobuje mě luxusními parfémy a šminkami. Určitě jsi ho tady už viděla.“

Valerie mlčky přikývla.

„No a pak jsem náhodou zjistila, že pracuje i jako placený společník…!“

„Ty kráso! To si děláš srandu, ne?“ vydechla Valerie. „Gigolo?! To vážně existuje?“

„Jo! A být chlapem, neohlížím se na nic a jdu do toho. Nemáš představu kolik ženských potřebuje od chlapa něhu, pochopení, schopnost poslouchat co říkají. A taky dělat jen to po čem samy tajně touží a nepřemýšlet u toho, jestli chlap bude mít ráno čistou košili, spoďáry nebo jak se bude tvářit že sis koupila novou kabelku…!“

„Ty kráso!“ vydechla Valérie. „A… Jak to vlastně funguje? Domluví se čas a místo, pak dup, dup, puding, dva tisíce a nazdar?“

Zuzka se rozesmála. „Tak pitomě nastavené to mají chlapi. Vypráví mi o tom jedna holka z eskortu pro nóbl klientelu, co ke mně chodí. Chlapi si prej často jen potřebují postěžovat na manželku nebo na šéfa! A někdy i úplně bez sexu! Úplně jim stačí jenom když je někdo s účastí poslouchá… Cs! Jsou to srágory!“ dopila skleničku a znovu dolila. „To my ženské přece jen chceme víc když už se ke srovnávání hormonů přes všechny morální zábrany a nebezpečí prozrazení odhodláme!“ Podívala se zpříma na Valerii: „Hele, netvrď mi, že ti k životu stačí dvakrát týdně tenis se sousedkou, jednou týdně fitko a k tomu doma bazén a zahrádka… Podle mě je to hřích takto mrhat mládím a krásou! A aby bylo jasno, v žádném případě tě nenavádím, abys Igora opustila! Jen aby sis případně užila něco, co ti on už nechce nebo nemůže dát. To je celé.“

Valérie zamyšleně chroupala sušenky. Zuzka ji docela rozhodila tím, jak do ní vidí.

„To všechno je fakt zajímavé, ale pořád nechápu, proč mi to všechno říkáš? Jestli tomu rozumím tak si tady pár ženských vydržují gigola. Mimochodem, párkrát jsem ho tady viděla a nic moc… Kolem třicítky, upravený, slušný, ale jinak…?!“

„Správně. To všechno je skvěle propracovaná mi mikra. A pro úplnost: Je to vystudovaný inženýr, ekonom. Jeho sestra byla nadějná česká tenistka. Po revoluci se vdala do Francie a mimo trénování dětí pracuje pro známou kosmetickou firmu. Spolu si pořídili v Praze zásilkovou firmu, která je slušně živí. Jmenuje se Martin, ale říká si Mário… A… Má fantastický talent: Přesně pozná, co ženská potřebuje. Jestli se jen přitulit a povídat si o čemkoli, kdy obejmout a pohladit anebo kdy spustit postelovou divočinu. A nikdy neudělá něco, co bys nechtěla nebo by ti bylo nepříjemné…“ odmlčela se Zuzka na chvíli. „Tak co povíš? Zajímá tě to?“ usmála se záhadně.

„Myslím… Že si ze mě děláš srandu,“ zatvářila se vyčítavě Valerie.

„No… Vlastně jsem takovou odpověď čekala,“ vstala Zuzka a natáhla se pro netbook na stole. Chvilku klikala myší a pak ho přistrčila Valérii: „Jeho prezentace. Je tam všechno. Co nabízí, kolik, co stojí i jak ho kontaktovat. V klidu si to prostuduj! Já se zatím podívám, jak si vedou holky v salónu,“ zvedla se z křesla ukázala na počítač a vážně dodala: „A doporučuji, nic si z tohoto nefoť ani si neposílej mailem. Všechno uchovej v hlavě! Pokud tě to zaujme zapiš si jen jeho email a telefonní číslo… Ani holky ve firmě o tomto nic netuší a chci, aby to tak zůstalo. Nikdo nestojí o divokou bulvární aféru nebo rodinné tragédie.“

„Moment Suzi, ještě tohle musím vědět,“ zarazila ji Valérie u dveří. „Proč mi tohle nabízíš? Ty toho gigola řídíš? Nebo, dokonce PASEŠ?!“

Zuzka se rozesmála. „Kéž by. Byl by to skvělý byznys! Jsem jeho klientka jako několik dalších. Že od něho nakupuji šminky s tím nemá nic společného… Říkám ti to proto, že je fakt fantastický! A taky, že si myslím, že přesně něco takového potřebuješ. Jen skvělý sex bez komplikací. A vůbec nemusím vědět, jestli do toho půjdeš nebo ne… No, to je všechno! Až tady skončíš můžeš jít zadním vchodem. Přece už to tady znáš. Čau…!“

Valérie se pomalu proklikávala prezentací a nestačila zírat. V úvodu byla jeho fotka, pak následoval popis oblastí, které ho zajímají. Opera, divadlo, film, historie, vážná hudba, tanec, dokonce i sportovní aktivity… Na úvod nabízí dvouhodinovou schůzku k vzájemnému poznání… V závěru byl podrobný ceník služeb. Celé to bylo tak bláznivé, že Valérie neodolala. Nedbala varování kamarádky z kabelky vytáhla malý flash disk a celou prezentaci si zkopírovala. Pak s provinilým svědomím spěšně opustila kancelář…

Co myslíte, má tento příběh pokračovat?

MP