Článek
J. Goebbels prohlásil: „Pravda je největší nepřítel státu.“ To platí pro totalitu i demokracii. Žádná vláda neříká lidem pravdu o všem. Některá rozhodnutí jsou tajná, některá nepopulární, a přesto nutná. Ale v demokracii existuje svoboda slova. A tudíž když se přijde na to, že vláda lže, tak se o tom může psát a mluvit.
V totalitě tomu tak není. Vláda může lhát lidem o všem. Když lidé nemají žádné jiné informace, tak stokrát opakované lži uvěří. To používal J. Goebbel ve své propagandě, a když někdo napsal a řekl, to je lež, skončil v koncetráku. Za komunistů to bylo stejně. Vláda mohla stokrát opakovat, jak se máme dobře a jak se mají ti na Západě špatně, a protože většina lidí jiné informace neměla, tak tomu věřili. Opakovaná lež, která se nesmí kritizovat, je tak mocná, že jí lidé věří dodnes.
Věří, že jsme měli bezplatné zdravotnictví, školství, levné potraviny, dostupné bydlení, rekreace, školky, věří, že dělníci vládli, věří všem tehdejším lžím. Dělníci nevládli. Museli poslouchat a čekat na to, co dostanou. Když se jim to nelíbilo, nesměli stávkovat jako dělníci na Západě. Museli být zticha. Nic nebylo bezplatné. Vláda není výdělečný podnik. Vláda může jen přerozdělovat zisk, který vytvoří lidé. Část zisku jim sebere a pak tvrdí, že lidem něco dala. Nic jim nedala. Vrátila jim to, co jim vzala. Potraviny nebyly levné. Byly dotované státem, aby lidem zavřeli pusu. Ale dotace na potraviny zaplatili lidé.
Další obrovská lež, která umožnila komunistům dostat se k moci, byla, že před volbami slibovali, že znárodní jen velké podniky a malé podniky, živnostníky a zemědělce že znárodňovat nebudou.
V roce 1953 komunisté lidem tvrdili, že měna je pevná a že se nemusí bát o své úspory. Ještě den před reformou toto tvrdili v rádiu. Kdyby to vše lidé věděli, nikdy by komunisti volby nevyhráli. Komunisti a Hitler nedovolili lidem zvolit si jinou vládu. To je totalita, kde 100 x opakavaná lež se stává pravdou.
Aby mohla vláda rozdávat, je třeba, aby ti, co tvoří hodnoty, což vláda neumí, byli dobrými hospodáři. Komunisti dobrým hospodářům vše vzali a prohlásili, že oni budou lepšími hospodáři. Zdevastovali zemědělství a znárodněné podniky. Nikde na světě, kde vláda nerespektuje soukromé vlastnictví, ekonomika neprosperuje. Naopak.
A opět lidé dodnes věří, jak byla ekonomika za komunistů dobrá. Stačilo jim to denně opakovat v novinách a v televizi. Kdyby tomu bylo tak, tak by Čína nepovolila soukromé podnikání. Příkladem je Jižní a Severní Korea.
Komunisti tvrdili, že my se máme dobře a lidé na Západě strádají. Tak proč lidé ze Západu mohli kdykoli odejít do kteréhokoli socialistického státu a neudělali to a my abychom nemohli utéct do kapitalistické bídy, jsme byli uvěznění za plotem nabitým elektrickým proudem? Jak to, že tam, kde nevládli komunisti, jsou ekonomiky mnohem produktivnější, než tam, kde o všem rozhodovali? Jak to, že lidé, kteří nežili tam, kde vládli komunisti, mají mnohem vyšší životní úroveň než ve všech postkomunistických státech?
Za komunistů se nesmělo podnikat. Ale lidé, kteří byli podnikaví, se měli dobře. Vexláci, šmelináři, meloucháři a ti, co mohli lidem za úplatek nabídnout to, co jim stát nenabízel. To byla černá ekonomika, která kvete vždy tam, kde něco chybí. A za komunistů černý trh prosperoval.
Stát se nemá starat o ty, co se mohou postarat o sebe sami. Stát má pomáhat jen těm, kdo se o sebe postarat nemůže, a ti nemohou očekávat, že se budou mít tak, jak se mají ti, co se o sebe postarat umí. Já byl po revoluci 5 x nezaměstnaný. Udělal jsem si rekvalifikaci, našel jsem si dobrou práci a dnes mám dobrý důchod. V důchodu jsem procestoval půl světa.
Moje dcera má dvě děti, je na ně sama a partner jí neposílá alimenty. Našla si práci, kde musela projít školením, aby ji vzali, a teď bere 40 000 měsíčně. Má maturitu z pedagogické školy. Kdyby dělala v oboru, tak děti neuživí. Syn má dvě děti, hypotéku na byt, je vyučený prodavač. Prodává elektroniku. Manželka je kadeřnice. Umějí se o sebe postarat, a tak by nikdy nevolili komunisty, Babiše a Okamuru.
Závist využívají ti, kdo chtějí vládnout. Komunisti, Babiš a Okamura, aby poštvali lidi proti sobě. Rozděl a panuj. Většina lidí dnes se má mnohem lépe, než se měla za komunistů, ale lidská závist je věčná. Vtip. Jeden člověk dostane nabídku, že se mu splní každé přání, ale s podmínkou, že to, co si bude přát, se splní sousedovi dvojnásobně. Přeje si auto. Soused má dvě. Přeje si barák. Soused má dva. A tak si přeje, aby mu uschlo jedno varle. Tento člověk volí komunisty, Babiše nebo Okamuru. My ostatní se o sebe dokážeme postarat.
Dobový vtip. Co bys dělal, kdyby otevřeli hranice na západ. Vylezl bych na strom. Proč? aby mne ty davy neušlapaly. A co ty bys dělal, kdyby otevřeli hranice na východ. Vylezl bych na strom. Proč? Abych viděl, který hlupák tam jde.
Když stát něco dává lidem, rozhoduje o tom, co dostanou a co nedostanou. Co si mohou a nemohou koupit. Co si smějí a nesmějí myslet. A ti, co věří 100 x opakované lži, mu za to tleskají. Rozdíl mezi demokracií a totalitou je, že v demokracii vše, co není zakázáno, je dovoleno. A v totalitě vše, co není dovoleno, je zakázáno. Stát rozhoduje o všem. Kdo je poslušný, toho odmění. Kdo je neposlušný, toho potrestá.
I za komunistů byly koncetráky. Jen se jim tak neříkalo. V uranových dolech Jáchymov nepracovali zločinci, ale lidé, kteří byli komunistickému režimu nepohodlní. Byli to ti, kteří 100 x opakovaným lžím nevěřili. Nic neudělali. Stačilo, že nechtěli odevzdat to, co jim patřilo, nechtěli žít tak, jak je nutili žít, nebo to byli hrdinové, kteří bojovali na nesprávné straně. Letci, kteří bojovali v Anglii a chtěli žít doma. Komunisti je nenechali.
Dobový vtip. Tři muži se dohadují, v jaké době by chtěli žít. První říká: „Chtěl bych žít ve starém Římě.“ Druhý říká: „Já bych chtěl žít v daleké budoucnosti.“ Třetí říká: „Já bych chtěl žít zde a dnes, ale copak oni mne nechají?“
Toto jsou naprosto jasné argumenty, které nepochopí jen hlupák. Ale bohužel je stále hodně těch, kteří věří 100 x opakované lži.
