Článek
Všichni se ptají, „Jak je to možné? Co je třeba udělat, aby se to neopakovalo?“ Zakázat zbraně, aby nikdo nemohl nikoho zabít. Povolit zbraně, aby se každý mohl bránit.
Vynalezli jsme zbraně a musíme se naučit s nimi žít a používat je. Nejde je zakázat. Zbraň, dává lidem možnost se bránit proti těm, proti kterým by se bez ní neubránili. Ale jak poznáme, kdy je nutné zbraň použít a kdy ne. Když mě někdo nafackuje, mohu ho za to zastřelit? Zbraň mohu použít k obraně svého života, nebo života někoho kdo se nemůže bránit. Ale kde je ta hranice a jak ji poznáme? Podle toho bychom mohli chlapce, který vyhrožoval atrapou granátu zastřelit, protože bychom nevěděli, že je to atrapa.
Mám osobní zkušenost. Na vojně jsem byl ve stráži se samopalem plným ostrých střel. Měl jsem za úkol střežit autopark a nikoho tam nepustit. Přijel starší voják a chtěl jet do autoparku. Zastavil jsem ho a řekl mu, že dál nesmí. On se autem přesto rozjel, já mu skočil do cesty a natáhl jsem samopal. Zastavil, vyřkl vůči mé osobě pár nepěkných slov a odjel. Já si uvědomil, že jsem namířil nabitý samopal na člověka, který odmítl mne poslechnout a já ho donutil zbraní. Co kdyby mne neposlechl? Začal bych střílet? Měl jsem na to právo a kdybych ho zabil, dostal bych opušťák. Uvědomil jsem si, jak je zbraň nebezpečná.
Zákaz ani jakákoli regulace, která je nutná, nevyřeší to, co se stalo a nezabrání tomu, aby se to nestalo. Je třeba se zamyslet nad tím proč se to stalo. Ten chlapec měl v sobě strašně moc zloby a nenávisti. Ale kde se vzala? Co se mu stalo, že tak nenáviděl lidi? Prostě mu ruplo v hlavě a máme odpověď. Ale tomu rupnutí muselo něco předcházet. Aby něco ruplo, zlomilo se, je nutné na to působit silou. Co bylo to, co působilo na toho chlapce tak, že ho to dohnalo k tak strašnému činu?
Zloba a nenávist se v něm hromadily až překročily pro něj únosnou mez a on se rozhodl si vybít tuto zlobu a nenávist na těch, o kterých byl přesvědčený, že ji způsobili. Ne na těch konkrétních lidech, na jakýchkoli lidech.
A teď budu psát o tom co se mnoha lidem nebude líbit. My jsme ti lidé, které nenáviděl. My neneseme vinu, ale měli bychom si uvědomit a přijmou zodpovědnost za to co se stalo. Podívejme se kolem sebe. Kolik zloby a nenávisti je všude kolem nás. Někdo něco řekne, napíše a názory a komentáře které lidé prezentují jsou plné zloby a nenávisti.
Mnozí mají v sobě podobnou zlobu jako on, jen neudělají to, co on. Jsou proto lepší než on? Každý negativní pocit, který máme vysíláme jako energii a tu pak vnímají všichni kolem nás. Je jedno zda špatný pocit projevíme verbálně nebo činem, stačí jen ten pocit zloby a lidé kolem nás to vnímají
Ten chlapec byl velmi, senzitivní, přecitlivělý a všechnu tuto zlobu kterou šíříme kolem sebe vnímal velmi intenzivně, a proto nás nenáviděl. 9 let chodil do školy, 4 roky na střední, pak na vysokou, dobře se učil, ale byl uzavřený. Jak to, že se nikdo nezajímal o to proč? Potřepoval pozitivní pozornost, které se mu nedostalo v rodině, ale nikdo mu ji nedal. Je snadné říci, „ruplo mu v bedně,“ ale není snadné najít příčinu a připustit si vlastní zodpovědnost.
Je mi líto všech obětí, ale i on je oběť, oběť zloby a nenávisti která je všude kolem nás, a proto je mi líto i jeho.
Ale abych byl spravedlivý. Všude kolem nás je spousta lásky. Láska je tvořivá síla, energie, bez které bychom neexistovali a neexistovalo by ani nic kolem nás. Vše je stvořeno z lásky a zloba a nenávist je láska otočená naruby. Lásku naruby mohou otočit jen lidé. Lidé jsme My, ne Oni. Když každý z nás přijme zodpovědnost za to, jakou energii šíří kolem sebe a dokáže transformovat zlobu a nenávist v lásku, pak uděláme to jediné správné pro to, aby se takováto tragédie již neopakovala.
„Temnota nemůže vyhnat temnotu, to dokáže jen světlo. Nenávist nemůže vyhnat nenávist, to dokáže jen láska.“ — Martin Luther King
Co si zvolíme?
