Článek
Rozumím tomu, že Cimrmanův humor nemusí každému vyhovovat. Například mě neoslovuje humor skupiny Monty Python, ale nevidím důvod, proč by se Britové měli za tento druh humoru stydět.
Humor obou těchto divadelních skupin lze označit za absurdní. Tradiční divadlo se rozděluje na komedii a drama. Na počátku 20. století se začalo prosazovat avantgardní divadlo, které narušilo tradiční rozdělení na komedii a drama. Vznikly nové divadelní směry jako Absurdní divadlo, Divadlo krutosti, Chudé divadlo a další. Američané, Britové, Francouzi, Němci, Poláci a další mají své divadelní autory, kteří vytvořili vlastní divadelní směry. Pokud se autorovi článku některý z těchto směrů nelíbí, měly by se tyto národy za své autory stydět? Avantgardní divadlo nemusí být každému po chuti, ale každý z těchto směrů má své obecenstvo. Jinak by nemohly existovat.
Měli bychom se stydět za Osvobozené divadlo, pokud by se to nelíbilo autorovi článku? A co o Švejk? Hašek nás proslavil po celém světě jako národ Švejků. Měli bychom se za toto literární dílo stydět? Ti, kdo Švejka nepochopí, by mohli mít dojem, že Hašek z nás dělá národ hlupáků.
Humor generuje smích a smích má vždy očistný účinek. Existuje černý humor, kdy se smějeme věcem, které obvykle nejsou k smíchu. Když se dokážeme smát i tomu, co není k smíchu, osvobodíme se od negativních pocitů a to, co není k smíchu, nevnímáme tragicky, ale s humorem, který tragický pocit rozpouští. V tom spočívá největší síla humoru. Život není tragický ani komický. Život je vždy tragikomický, ale ne každý ho takto vnímá.
Samuele Beckett a August Strindberg jsou oba autoři divadelních dramat. Ale po zhlédnutí Becketta nehledám první strom, na kterém bych se oběsil. Beckett svojí absurditou odlehčuje závažnost témat. Strindberg závažnost témat umocňuje.
Cimrmani se brání, když jejich divadelní hry někdo nazve satirou. Brání se právem. Jejich hry nejsou satirické. Satira kritizuje a může vyvolávat pobouření. Ale oni se jen smějí a smích nepobuřuje.
Je však nutné rozlišovat mezi smíchem a výsměchem. Humor by měl být vždycky laskavý. Cílem humoru by nemělo být povyšování, nebo touha někoho zesměšnit. Smích čistí, výsměch znečišťuje. Smát se můžeme všemu, vis černý humor. Ale posmívat bychom se neměli ničemu.
Mám kamarádku, která je nevidomá. Toto je její oblíbený vtip, kterému se ráda rozesměje: Bezruký, beznohý a slepý se hádají. Bezruký se ptá. „Chceš facku?“ Beznohý odpovídá. „Abych tě nekop.“ A slepý se směje: „To bychom se na to podívali.“
To, že se nevidomá osoba tomuto vtipu směje, ukazuje, že přijala svůj handicap a nebere ho jako tragédii. Jan Werich řekl: „Smát se mohu všemu a všem, pokud se dokážu smát sám sobě.“ Existují lidé, kteří se rádi smějí všemu a všem, ale nesnesou, když se někdo směje jim. Nejsem si jistý, čemu se autor článku rád směje, ale myslím si, že smát se sám sobě neumí.
Podstata dobrého vtipu spočívá v tom, že řekneme něco neočekávaného. Pointu dobrého vtipu bychom si měli domyslet sami, jinak to není vtipné. Když se někdo chová jako hlupák a ostatní se smějí, není to smích, ale výsměch, a to není vtipné.
Postavy u Cimrmanů se chovají hloupě, ale vždy překvapivě hloupě, což je zdrojem humoru. Hloupost sama o sobě není směšná, i když se jí lidé často smějí. Hloupé chování vede k trapným situacím. Každý z nás zažil v životě něco trapného. Můžeme se za trapas stydět, nebo se mu můžeme smát. Pokud se stydíme, pocit trapnosti se zesiluje. Pokud se dokážeme trapasu zasmát, přestane být trapasem a stane se z něj vtipná situace, které se rádi zasmějí všichni. Trapný humor je ten, kdy se někdo směje něčemu, co postrádá vtip.
Jsme národem Cimrmana a Švejka, a měli bychom na to být hrdí.
