Článek
Slova začal člověk používat proto, aby mohl sdělovat důležité informace. Ale slovy začal vyjadřovat i pocity, názory a hodnocení. To je dobré a to je špatné. To je krásné a to je ošklivé. To je chytré a to je hloupé. To je pravda a to je lež.
Dáváme slovům obsah a obsahu těchto slov věříme. Jsou pro nás pravdou. Pravda je to čemu věříme, ale ne každý věří tomu, čemu věříme my.
Když se setkáme s cizincem, který nezná naši řeč a my neznáme jeho, slova ztratí svůj význam. Chceme-li se domluvit, neposloucháme, co říká, ale snažíme se vnímat, co nám sděluje. Zjistíme, že pro to, abychom se vzájemně poznali, slova nepotřebujeme.
Každý jsme dali slovům svůj vlastní smysl a stalo se, že slova začala naši mysl ovládat. Slova způsobila vzájemné neporozumění. Slyšíme, co druhý říká, ale nevnímáme, co chce říct.
Slova nám umožňují vést svůj vnitřní dialog. V naší mysli probíhá nikdy nekončící dialog. Přeme se sami se sebou. Přijímáme, odmítáme, hodnotíme a soudíme ještě před tím, než to vyslovíme.
Dítě nezná slova a jejích význam. Nehodnotí a neposuzuje. Jen vnímá a reaguje. Slova a jejich význam se musí teprve učit. Učí se je od dospělých a ti mu předávají význam slov tak, jak je přijali oni. Slovy dítěti předávají své názory a zkušenosti.
Pak jde dítě do školy a zde poznává další slova a jejich významy. Získává vědění a vzdělání. Protože dospělí jsou pro dítě autoritami, přijímá jejich slova jako pravdivá. Říká se tomu vědomosti.
Dospělí říkají dítěti, co je správné, co špatné, a dítě přestává být tím, kým je, a začíná být tím, kým si přejí dospělí, aby bylo. Ztrácí vlastní identitu a zapomíná kým je.
Později, když dítě dospívá, začne si tvořit vlastní názory a zjistí, že ne vše, co mu tvrdili, byla pravda. Začne si vytvářet pravdy vlastní. Některé pravdy jsou obecně platné. Stůl je stůl. Ale může být malý, nebo velký. Takový nebo makový. Zde se již hodnocení může lišit. Pro někoho je takový. Pro jiného je makový. Každý může tvrdit něco jiného a vnucovat svoji pravdu těm druhým.
Všichni chceme, aby ostatní přijali naši pravdu, protože pokud ji nepřijmou, znamená to, že s námi nesouhlasí, a když s námi nesouhlasí, tak nás nemají rádi. Chceme, aby nás všichni měli rádi, a tudíž vnucujeme své pravdy ostatním. Pokud je nepřijmou, nemáme rádi my je.
Přeme se o pravdy, které jsme přijali nebo si je vytvořili, ale vlastní podstatu, vlastní přirozenost to kdo jsme, jsme přestali vnímat.
Všichni jsme postiženi výchovou a vzděláním. Slova nahradily naši identitu. Ale můžeme se k ní vrátit a znova ji objevit. Jen čistá, mysl osvobozená od slov, zná původní pravdu a ta je, že vše je v jednotě, nic není jen bílé, ani černé, nic není třeba hodnotit a rozlišovat.
Používejme slova pro předávání informací, ale pro vzájemné pochopení a porozumění začněme znovu vnímat. Sebe i ostatní.
