Barokní perla Polabí a klíč k jazyku Chetitů. Souvislosti hledejte v Lysé nad Labem

Polabská nížina lákala k osídlení odpradávna, ovšem zaměříme-li se na první písemnou zmínku o zvolené lokalitě, pak nás na časové linii čeká „skok“ až do 11. století.

„Zmínka souvisí s bratrovražedným zápasem o moc v rámci přemyslovského rodu a s tragickým údělem knížete Jaromíra,“ lze se dočíst v publikaci Lysá nad Labem – barokní perla Polabí autorů Jaroslava Kocourka a Marka Podhorského.

Jaromír sice třikrát usedl na knížecí trůn, ale nakonec byl vykastrován bratrem Boleslavem III., oslepen druhým bratrem Oldřichem, kolem roku 1035 uvězněn právě na sídle v Lysé a o něco později usmrcen Vršovci.

Učiňme další časový skok a přistaňme v časech, které jak pro rozvoj města, tak koneckonců i pro dnešní turistické návštěvníky byly více než podstatné. Onu zásadní změnu a pozitivní vývoj reprezentoval rok 1647, kdy Lysá připadla císařskému generálovi Janu Šporkovi.

Začala se psát úžasná barokní éra města, zejména za působení Janova syna Františka Antonína Šporka. Šporkové, za jejichž „panování“ zaznamenala Lysá obzvlášť významný hospodářský a stavební rozvoj, vlastnili město do roku 1851.

Vzhůru k zámku

V polabské rovině, kterou v této oblasti mírně narušuje pouze trojice nedalekých hůr (Přerovská, Semická a Břístevská), se zdá zvolání „vzhůru“ poněkud nadnesené, ale v Lysé přece jen není úplně od věci. Pokud nasměrujeme své kroky ke zdejšímu zámku, je třeba vystoupat na nejvýše položené místo ve městě.

Zámek tu stojí od roku 1567, kdy vznikl po pětileté přestavbě z původního hradu. Současnou podobu získal až za Šporků o století později. Šporkovská přestavba se uskutečnila – jak jinak – v barokním duchu. Pro sociální účely se interiéry zámku využívaly již před druhou světovou válkou, od roku 1961 slouží jako domov důchodců.

Zámecký park je na rozdíl od hlavní budovy veřejnosti přístupný – a návštěva stojí za to. Habrové špalíry rozdělují plochu na geometrické útvary, ty navíc doplňují barokní sochy. Podél hlavní osy jde o cyklus dvanácti měsíců, na terase pod zámkem své místo mají alegorie živlů, sfingy a lvi.

„Autorství soch (alegorie měsíců) se připisuje dílně Matyáše Bernarda Brauna, konkrétně „sochaři z Benátek“, což je s největší pravděpodobností František Adámek. Ten realizoval v kameni modely navržené M. B. Braunem, který nejspíše kvůli své pokračující nemoci tento úkol nepřijal,“ uvádí se v publikaci J. Kocourka a M. Podhorského.

V království muzejních expozic

Kolem další místní barokní dominanty – kostela Narození sv. Jana Křtitele, postaveného v první polovině 18. století – jsme právě sestoupili na náměstí Bedřicha Hrozného. Nejen náměstí, totéž jméno nese i budova přímo před námi. Jsme u muzea pojmenovaného po místním významném rodákovi.

Původně se jednalo o špitál, budova tu stojí od roku 1754. O necelá dvě staletí později v ní bylo zřízeno Muzeum Bedřicha Hrozného – stalo se tak v roce 1951. Expozice věnovaná českému orientalistovi, který rozluštil jazyk starověkých Chetitů, je tu k vidění dodnes. Po rekonstrukci v roce 2015 v obzvlášť přitažlivé podobě.

Bedřich Hrozný (1879-1952) se narodil v Lysé nad Labem jako syn evangelického faráře. Během gymnazijních a univerzitních studií zvládl deset orientálních jazyků (mj. akkadštinu, aramejštinu, etiopštinu, sanskrt, sumerštinu). V roce 1901 získal doktorát na univerzitě v Berlíně, těžištěm jeho vědecké práce se stal klínopis – studium sumerských a akkadských textů.

Německá expedice objevila v roce 1906 zhruba 150 kilometrů severovýchodně od Ankary rozsáhlý archiv chetitských králů s množstvím hliněných tabulek. Popsané byly sice již známým klínovým písmem, ale neznámou řečí…

A pak se na scéně objevil Bedřich Hrozný.

Od roku 1913 se podílel na výzkumu chetitských textů, o rok později měl možnost v Istanbulu pracovat s originály hliněných tabulek.

„Dne 24. listopadu 1915 přednesl na schůzi Předoasijské společnosti v Berlíně přednášku o rozluštění textu současně s prvním stručným nárysem mluvnice tohoto jazyka, jímž byl, jak se ukázalo, jazyk chetitský,“ uvádí text na Wikipedii.

Bedřich Hrozný zároveň zjistil, že chetitština náleží do skupiny indoevropských jazyků – že je mj. příbuzná např. s řečtinou či latinou.

O chetitském triumfu, ale i o další činnosti Bedřicha Hrozného, který se později účastnil archeologických výzkumů v Sýrii a Turecku – ale také kupř. stanul v čele Univerzity Karlovy jako její rektor – vypráví poutavá expozice. A to prostřednictvím informačních textů, fotografií, ale i sbírkových předmětů či filmovou řečí (např. dokumentem z roku 1951).

Muzeum v Lysé nad Labem kromě toho připomíná i dalšího významného rodáka, lékaře Rudolfa Jedličku (zakladatele Jedličkova ústavu). A pochopitelně provází historií města – s akcentem na období reprezentované rodem Šporků.

Zdroje:

Jaroslav Kocourek, Marek Podhorský: Lysá nad Labem – barokní perla Polabí; vydalo Město Lysá nad Labem, 2017

Jana Jůzlová: Toulky Polabím; Euromedie Group, 2019

Bedřich Hrozný – Wikipedie