Článek
Právě těmito slovy Litoměřice popisují Petr David a Vladimír Soukup ve své publikaci 444 historických měst a městeček České republiky. Posloužit rozhodně mohou i jako pozvání k návštěvě.
Že se jedná opravdu o velice přitažlivé místo, mohu potvrdit i poté, co jsme město na soutoku Labe s Ohří s přítelkyní navštívili v jeden opravdu značně zachmuřený a občasným deštěm podarovaný únorový pátek. Do královského města (od 20. let 13. století), sídla biskupa (od roku 1655) a městské památkové rezervace (od roku 1950) jsme přijeli vlakem (na stanici Litoměřice město). Čímž bylo dáno, kde naši okružní trasu zahájíme.
Již po pár krocích jsme vpluli mezi památkové objekty – a v blízkém centru města i do kamenného lesa tvořeného četnými věžemi.
Kolem tří kostelů
Již v mladší době kamenné patřilo území dnešních Litoměřic mezi lokality osídlené. Lákala zejména vyvýšenina v budoucnu pojmenovaná jako Dómský pahorek. V 10. století na ní prosperovalo přemyslovské hradiště a o století později zde vyrostl kamenný kostel. Ale do těch míst teprve směřujeme, nejprve bude na řadě trojice blíže situovaných svatostánků.
Kostel sv. Ludmily
Průčelí kostela Zvěstování Panny Marie
Dlouhou ulicí, která si své jméno plně zaslouží, se blížíme do srdce města – k Mírovému náměstí, ale ještě před ním činíme první zastávku. V boční ulici stojí jeden z mnoha místních kostelů – v tomto konkrétním případě kostel sv. Ludmily. Raně barokní stavbu z roku 1656 si prohlížíme alespoň zvenčí – podobně exteriérově se vzápětí zdravíme s kostelem Zvěstování Panny Marie, barokním dvouvěžovým dílem architekta Octavia Broggia z let 1701-1731.
Pod kostelem padá svah strmě dolů – až tam, kudy protéká Labe. Část sestupné trasy lze zdolat po Jezuitských schodech. Vybudovány byly v ose původního mostu přes řeku v roce 1820. Nápadné a ještě proslulejší schodiště je v Litoměřicích k vidění i použití ještě jedno – nebude trvat dlouho a vstoupíme na ně.
Před kostelem Všech svatých
Malé nahlédnutí do jeho interiéru
Mezi oběma popisovanými svatostánky stojí o poznání dominantnější a pohledově ještě vděčnější kostel Všech svatých. Skvostně vyhlíží jeho věž – její přestavba probíhala celé 16. století. Kostel – od 1. poloviny 18. století v barokním hávu – je svým původem stavbou o dost starší. Nejprve tu vyrostla románská stavba, stalo se tak v 1. polovině 12. století.
„Hlavní oltář zasvěcený Všem svatým z 18. století je rokokový,“ lze se dočíst např. na Mapách.com. Oltář a část interiéru jsme měli v tomto případě možnost zahlédnout – přes zamřížované a prosklené vchodové dveře.
Dolů po schodech – a pak vzhůru na pahorek
Jezuitské schody jsme právě zaměnili za Máchovy schody – od básníkovy sochy, která u divadla stojí od roku 1936 (vztyčena byla v roce stého výročí Máchovy smrti) a městských hradeb (zde obzvlášť dobře viditelných) se vydáváme serpentinami dolů.
Právě sestupujeme po Máchových schodech, v pozadí katedrála sv. Štěpána.
Dříve než opět začneme Máchovou ulicí stoupat vzhůru na nevysoké návrší, jen pro připomenutí uveďme, že Karel Hynek Mácha sice v Litoměřicích nepobýval zrovna dlouho, jen pár týdnů od konce září 1836 jako právní koncipient, přesto je jeho vazba na město vnímána silně. Jak známo, večer 23. října 1836 zahlédl z vrchu Radobýl, že město sužuje požár. Seběhl dolů, pomáhal při hašení a při tom se napil znečištěné vody. Takže nikoliv zápal plic, jak se často tradovalo, ale infekční onemocnění (pravděpodobně paratyfus) stojí za jeho úmrtím 6. listopadu.
Na trase jsme právě dosáhli nejvyššího místa zmíněného vršku, jsme na Dómském pahorku. Právě zde vše začalo. Nejen přemyslovským hradištěm, ale v roce 1057 (za knížete Spytihněva) založením kapituly a kostela sv. Štěpána. Nejprve kostela románského, později goticky přestavovaného.
Pohled na Dómský pahorek s katedrálou
Pár kroků před katedrálou
Pohled do jejího interiéru
Současná stavba katedrály sv. Štěpána tu vyrostla po založení biskupství (1655) – nejspíš v letech 1664-1668. Barokní katedrála tehdy ještě neměla věž, ta se tu do výše 66 metrů začala zdvihat až v letech 1883-1889.
„V interiéru se nachází několik obrazů Karla Škréty, např. Kamenování sv. Štěpána na hlavním oltáři,“ uvádí Jana Jůzlová v publikaci Toulky Polabím. Do nitra katedrály jsme nahlédli úplně podobně jako v případě kostela Všech svatých. Díky aspoň za to.
Hrad zasvěcený vínu
Opouštíme pahorek – nejprve se necháváme vést ulicí Dómskou, brzy ji vystřídá Krajská. Volíme nejkratší spojnici k litoměřickému hradu. Ten má do konce března otevřeno ve všedních dnech, poté bude návštěvníky vítat denně.
Gotický hrad zaujal své místo severně od Dómského pahorku ve 2. polovině 13. století za panování Přemysla Otakara II. Tehdy jako součást městských hradeb. Inovovanou podobu a s ní i zvětšený rozměr získal za Karla IV. Od 2. poloviny 18. století do 80. let století minulého musel akceptovat zcela novou roli: proměnil se v městský pivovar.
Litoměřický hrad
V rámci víceméně záchranného zákroku byl hrad v letech 2007-2011 přebudován na kongresové centrum – a zároveň i na centrum českého vinařství s expozicí. Pivo nahradilo víno. Ostatně ve středověku se v Litoměřicích víno začalo pěstovat (Karel IV. právě za tímto účelem věnoval městu blízký vrch Radobýl), takže obsahový posun má svou logiku.
Náměstí na dvou hektarech
Závěrečná zastávka na naší trase patřila již vzpomínanému, zhruba dvouhektarovému Mírovému náměstí. Podobně jako každý příchozí jsme se ocitli ve společnosti celé plejády památkových objektů.
Za všechny jmenujme barokní morový sloup, dvě kašny – a především řadu nepřehlédnutelných domů. K těm nejnápadnějším se řadí budova Staré radnice, kterou od kostela Všech svatých odděluje pouze Dlouhá ulice. V současnosti objekt hostí Oblastní muzeum.
Stará radnice
Dům Kalich a jeho vyhlídková věž
Snad ještě nápadnějším se zdá být dům U Černého orla; dnešní hotel zdobí působivá sgrafita. Poblíž má své místo dům Kalich (dříve Pod Bání) s pozoruhodnou věží ve tvaru kalicha. Slouží jako vyhlídková. Do konce dubna ve všední dny od 13 do 14 hodin, v sobotu od 12 do 13 hodin, v neděli má zavřeno. Dům vyrostl v 16. století, patřil rodině Mrázů z Milešovky. Je dílem italského stavitele Ambrosia Balliho.
Ve městě je toho k vidění pochopitelně ještě mnohem víc, než co zaznamenala naše půldenní vycházka – a stejně tak si o pozornost říká i blízké okolí. Např. vyhlídkový vrch Radobýl a podobně laděná Mostná hora, což je další dalekovidný kopec, navíc i s rozhlednou (Mostkou). Ale o tom až někdy příště.
Zdroje:
Informační tabule na trase
Jana Jůzlová: Toulky Polabím; Euromedia Group, 2019
Petr David, Vladimír Soukup: 444 historických měst a městeček České republiky; Kartografie Praha, 2004
Mapy.com
