Článek
Kráčíme po levém břehu řeky, ulicí s příhodným názvem Zámecká, nad protějším břehem vnímáme střechy domů a nápadnou věž kostela sv. Václava nad městským centrem – zámek už je na dohled. Perla nejen v rámci Posázaví (někdy s ne nezaslouženým přídomkem „Versailles na Vysočině“). Od června 2014 přístupná veřejnosti.
V této souvislosti zmiňme ještě jedno příjemné překvapení: v současnosti má zámek otevřeno celoročně. Ba co víc – každodenně od 9 do 21 hodin. Zámek žije!
Trčkové a proměna tvrze
Dříve než vstoupíme do zámeckých interiérů a vybereme si z kvarteta prohlídkových tras, maličko se pohroužíme do historie.
Příběh se začal odvíjet v roce 1393 – Štěpán ze Šternberka tehdy nechal vystavět na levém břehu Sázavy nový objekt. Jednalo se o gotickou tvrz.
Uplynulo 36 let a na scénu nastoupil rod Trčků z Lípy. V roce 1429 získal Světlou Mikuláš Trčka z Lípy– budoucí zámek pak přítomnost tohoto rodu pocítil hlavně v polovině 16. století. Konkrétně v roce 1567 nechal Burian III. Trčka z Lípyna gotických základech dnešního jižního křídla vybudovat lovecký zámeček v renesančním hávu.
Vstup do zámku
Na zámeckém nádvoří
Anglický park v zimní podobě
V té době Trčkové patřili k nejbohatším českým rodům. Jenže nic netrvá věčně, ani věhlas Trčků. V roce 1634 byl v Chebu společně s Albrechtem z Valdštejna zavražděn Adam Erdman, syn Jana Rudolfa – ten bývá zmiňován jako nejvýznamnější člen rodu; brzy nato Jan Rudolf umírá – rod Trčků jeho odchodem vymřel po meči. Jejich majetek připadl královské komoře.
Empírové úpravy a oranžerie
Roky plynuly, noví majitelé se střídali… Zastavme se u let 1817-1821, kdy na zámku „panoval“ hrabě František Josef Zichy. Provedl tu mnoho stavebních zásahů a úprav, zámek mj. získal prvky empírového slohu.
Druhá polovina 19. století je spjata s rodem Salm-Reifferscheidtů. Zámek prošel novorenesanční přestavbou – a získal tak podobu, s jakou se setkáváme dodnes.
„Vznikla oranžerie s krásnou kašnou, zavřely se arkádové chodby okny, zvětšil se jeden ze zámeckých rybníků, z něhož i v současnosti teče samospádem podzemním potrubím celoročně voda do zámeckých kašen i do grotty s vodopádem,“ lze se dočíst na zámeckém webu.
Tyhle hodiny nenajdete na věži, ale na jednom ze stolků zámecké kavárny.
Nemocnice, banka, vojsko, škola…
Nová využití přineslo zámku předminulé a minulé století. V letech 1809-1814 zámek hostil vojenskou nemocnici. Na počátku 20. století tu sídlila Pozemková banka. Za druhé světové války zámek obsadila německá vojenská posádka – poté československá.
V roce 1948 se prosadilo školské využití. Šedesát let se pak zámek stal sídlem střední zemědělské školy.
Soukromí majitelé
V roce 2011 zámek přešel do majetku města – rychle se ale vynořila otázka, co dál. Jelikož chyběly peníze na údržbu, město nabídlo objekt k odkoupení.
Novým majitelem se nakonec v létě 2013 stala rodina Degerme, „která plánovala zámek zrekonstruovat a vytvořit v něm dvě prohlídkové trasy a část zámku upravit na penzion s restaurací“, uvádí se v textu na Wikipedii.
Od roku 2022 má zámek nejnovějšího majitele – v postupné rekonstrukci pokračuje rodina podnikatele Jiřího Mariana.
Část uzavřené arkádové chodby
Sklo, hodiny a koloniál
Jsme na místě. Zámek v tak trochu unikátním únorovém pátku plným slunce doslova září. Nebe nad námi dojem korunuje propastnou modří.
Jak už jsem naznačil výše, interiérová nabídka je vícechodová. Když se v roce 2014 otevřely veřejnosti zámecké brány, k návštěvníkům začala promlouvat Expozice historického evropského skla ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Kolekce obsahuje téměř 1100 předmětů pocházejících z doby od baroka až do počátku 20. století.
O rok později nabídku zmnožila Expozice historických hodin. Kromě hodin od raného baroka do 19. století (rovněž ze sbírek pražského Uměleckoprůmyslového muzea) dnes představuje i cenné exponáty z dob šlechtických pánů, kteří na světelském zámku pobývali.
Od května 2023 lze vstoupit také do koloniálu – čili do expozice Světelsko – historický obchod a řemesla. „V této části expozice, jejímž autorem a kurátorem je pan Pavel Kuře, náš „soused“ ze zámku Martinice, se ocitnete v původním dochovaném prvorepublikovém světelském koloniálu pana Dvořáčka, v dobovém bytě, v módním salonu, vetešnictví a projdete uličkou tradičních řemesel,“ informuje zámecký web.
Jeden z pohledů na zámek
Přede dveřmi ze 16. století
První republika trvá
V interiérech tohoto zámku opravdu ano. Prvorepublikového ducha má rovněž trasa, na niž společně s dalšími zájemci vstupujeme. Zhruba na hodinu se nás ujímá Expozice První republiky.
Malé nahlédnutí do uzavřené arkádové chodby nás posílá ještě podstatně víc proti proudu času – až ke dveřím, bohatě intarzovaným, z dob Trčků z 16. století.
Do hlavní role se postupně dostávají předměty dokumentující, jak se žilo na zámku ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Procházíme pracovnou, ložnicí, dětským pokojem, všechny komnaty jsou zaplněné zařízením, jež bylo tehdy součástí denního života. Kromě toho vnímáme až okázalou krásu prostředí – snad nejvíce v rozlehlém společenském sále.
V zámeckých interiérech
„Velká část prohlídky je věnována rodině Morawetzů, jejíž členové na světelském zámku v období první republiky žili, a protože byli Židé, uprchli před Hitlerem těsně před okupací do Kanady. Jejich rod stále žije a zámek je s nimi v kontaktu,“ uvádí zámecké webové stránky.
Továrník Richard Morawetz zámek ve Světlé koupil v roce 1914. Do historie se zapsal jako všestranně vzdělaný člověk, úspěšný průmyslník, humanista a významná osobnost československé politické scény. Přátelil se s prezidentem T. G. Masarykem.
V jídelně
A teď v dětském pokoji
Po schodech k vodopádu
Trasa první republikou končí značně nečekaně: ještě před tím, než se v úplném závěru projdeme Světelským muzeempředstavujícím nejen významné milníky zámecké historie a osobnosti s nimi spjaté, ale i tradiční řemesla regionu – kamenictví a sklářství, sestupujeme po schodech do „pralesa“. Přesněji do zeleně zámeckého skleníku.
Jak už zaznělo, ve druhé polovině 19. století byl zámek obohacen o originální stavbu. Celé severní křídlo bylo vystavěno jako budova skleníku klasicistního typu.
„Rozměry prosklené části se základnou přibližně 10krát 22 metrů a výškou přes osm metrů se u nás řadí mezi větší skleníky,“ píše se na zámeckém webu. „Dominantou zámeckého skleníku ve Světlé je romantická stavba grotty s vodopádem, která je jako součást skleníku jedinou dochovanou v České republice,“ dodává zmíněný text.
Úvodní pohled do skleníku
Grotta s vodopádem
Skleník býval v minulosti vytápěn, dnes už nikoliv. Podnebí skleníku lze proto označit jako subtropické s rizikem mrazů. Pěstují tu např. mrazuvzdorný banánovník, fíkovník smokvoň, citrusy, kávovníky a další rostliny z celého světa. Místo slouží i jako voliéra pro exotické ptactvo.
Konec jen dočasný
Prohlídka skončila a nám už teď je jasné, že Světlá si zaslouží opakované návštěvy. Ostatně – z nabídky toho zbylo ještě dost.
Kromě zbývajících prohlídkových zámeckých tras určitě také okolní anglický park, ovšem i mimo areál zdejší památky číslo jedna je důvod nasměrovat kroky.
Například na náměstí Trčků z Lípy, kde do oka okamžitě padne budova radnice a před ní kašna. V těsném sousedství stojí hlavní dominanta centra města – tou je kostel sv. Václava. Původně gotická stavba z počátku 13. století byla o tři staletí přestavěna renesančně a o další dvě barokně.
Radnice a kostel sv. Václava
Dále ještě telegraficky zmiňme židovské památky, konkrétně hřbitov, a více než dvousetmetrovou prohlídkovou trasu středověkého světelského podzemí. Což jsou ovšem již náměty na další výlet.
Zdroje:
Jana Jůzlová: Toulky mezi Labem a Sázavou; Euromedia Group, 2023
Petr David, Vladimír Soukup: 888 hradů, zámků, tvrzí České republiky; Kartografie Praha ve spolupráci s Nakladatelstvím a vydavatelstvím Soukup & David, 2002
cs.wikipedia.org/wiki/Světlá_nad_Sázavou_(zámek)
https://www.zameksvetla.cz/expozice/
https://www.zameksvětla.cz/historie/
Mapy.com
