Článek
Čili do náruče prostoru, jemuž se říká Kunratický les – ale také Krčský les – a jehož severozápadní část nese pojmenování Michelský les. Plocha patřící plně stromovému porostu zaujímá zhruba 300 hektarů a jak dokládají statistiky, ročně ji navštíví bezmála 700 tisíc lidí. Tak se k nim na chvíli přiřaďme.
Tvrz na kruhovém půdorysu
Jeden z možných vstupů do lesního prostředí se nabízí z ulice U Kunratického lesa (např. od rozcestníku U dubu), ale než jej využijeme, přemístíme se asi o necelého půldruhého kilometru severovýchodním směrem. Cestu totiž zahájíme u Chodovské tvrze. U jediné kulturní památky svého druhu na Jižním Městě.
Původně středověká vodní tvrz na svém místě v dnešní Ledvinově ulici vyrostla někdy na přelomu 13. a 14. století. Patrový objekt je nápadný svým kruhovým půdorysem. Na přelomu 17. a 18. století se proměnil do podoby zámečku, to když v letech 1676-1728 prošel barokní přestavbou.
Chodovská tvrz
„Dochovaná tvrz se rozkládá na půdorysu mezikruží. Dnešní vstupní prostor, uzavřený ohradní zdí s bránou, je až klasicistního původu, z doby po roce 1812, kdy vznikl arkádový ochoz i koncové části budovy. Do té doby měl objekt vnitřní půdorys nepravidelný, v rámci základního kruhového obrysu, který dosahuje v průměru třiceti dvou metrů,“ uvádí Jiří Bartoň v publikaci Chodovská tvrz – k historii Prahy 11.
Zvěstování krajiny
V současnosti slouží Chodovská tvrz jako kulturní centrum a galerie umění – konají se tu mj. koncerty a výstavy. Dříve než se vydáme za krásami přírodními, nahlédněme dovnitř – Velká a Malá galerie hostí dvě výstavy, obě potrvají do 29. března.
V menším výstavním prostoru v přízemí jsou k vidění díla Jarmily Radové (1940) – expozice se představuje pod názvem Zvěstování krajiny. „Maluje spontánně, jednou plně okouzlena panenskou krásou krajiny, jindy dojemně prostou jednoduchostí motivu. Její malba je přirozená, nenásilná a sdělná. Přestože je autodidakt, nenesou její obrazy stopy tápání či hledání formy, ale jsou vyzrálé jak v technice a barevnosti, tak v celkovém výrazu,“ píše se na webu Chodovské tvrze.
Jarmila Radová: Do luk a polí, 1963, olej na plátně
O patro výš, v prostorách Velké galerie, oslovují návštěvníky obrazy jejího manželka, Miroslava Rady (1926-2017) a synů Ondřeje(1974) a Vojtěcha (1979). Kolekce dostala název Labyrinty myšlenek.
Lesem na vyhlídku
Přehlídka děl Jarmily Radové i název její aktuální výstavy velice dobře navozují pokračování této trasy. Neboť do jedné z přitažlivým přírodních lokalit právě vstupujeme.
Nejprve se necháme vést zeleně značenou turistickou trasou, poblíž místa, kde ji protíná Kunratický potok, se vydáme doprava a hezky vzhůru. Zejména v čase rozvíjejícího se jara je tady krásně. To už spodní patro není šedo-béžové, ale zelené – a navíc i kvetoucí. V nejvyšším místě se před příchozími otevírá široký rozhled – jsme na Krčské vyhlídce.
Květnová verze Kunratického lesa
Pár kroků pod Krčskou vyhlídkou…
...a pohled z ní
Jednou z neznačených, ale dobře čitelných cestiček pokračujeme sestupem až zpět na úroveň potoční, asi tak tři čtvrtě kilometru se svěřujeme do nápovědy žlutého turistického značení. Z řady možností a směrů jsme si tentokrát vybrali krátký přesun na jih – a takřka vzápětí prudký výstup částí tratě Velké kunratické. Míříme ke hradu.
Tedy přesněji k tomu, co z něho zbylo…
Kdysi okázalé sídlo
Ještě několik desítek posledních metrů mezi skalami a stoupání je u konce. Z opačné strany vede k objektu dřevěná lávka, z té naší se okamžitě otvírá pohled na zbytky zdí kdysi přízemního, nyní – chtělo by se říct – spíše suterénního paláce. Jsme u Nového Hrádku.
„Nový hrad, zvaný také Hrádek u Kunratic či Wenzelstein, býval výstavním sídlem s cenným vnitřním vybavením, které si dal v letech 1411-1412 od mistrů Hertvína a Kříže postavit král Václav IV. Stal se mu druhým domovem, často sem, do klidu a pohody, utíkal před každodenními problémy a starostmi,“ uvádí autoři publikace Praha – vnější části.
A rovněž zde – krátce po první pražské defenestraci (k té došlo 30. července 1419) – král zemřel (16. srpna 1419). Patrně na následky mrtvice…
Skály pod Novým Hrádkem
Vstupní dřevěná lávka
Nový Hrádek
A ještě jeden pohled
Na hradě sice zůstala královská posádka a kontrolovala důležitou cestu z Prahy do Tábora, ale koncem ledna 1421 už to nebyla pravda – po čtyřtýdenním dobývání se hradu zmocnila husitská vojska. Vzápětí objekt dobyvatelé zapálili a pobořili natolik důkladně, aby nemohl být obnoven. Takže trvání tohoto sídla se nakonec omezilo na pouhých devět let.
Na cestě k rybníku
Potok, žlutá trasa i tato cesta se nyní stáčí východním směrem, závěrečnou zastávkou se již za chvíli stane Dolnomlýnský rybník. Od vodní plochy založené v 18. století lze pokračovat dál ke Kunraticím, nebo se vrátit zpátky na Chodov.
U Dolnomlýnského rybníka
Případně třeba až nyní navštívit místo, jímž jsme tuto cestu otevírali. Chodovská tvrz má otevřeno s výjimkou pondělků denně od 13 do 19 hodin.
Zdroje:
Petr David, Vladimír Soukup a kolektiv: Praha – vnější části (Průvodce po Čechách, Moravě, Slezsku); S & D (Soukup & David), nakladatelství a vydavatelství, Praha, 2000
https://chodovskatvrz.cz
Jiří Bartoň: Chodovská tvrz – k historii Prahy 11; vydal Místní úřad Praha 11 v Nakladatelství a vydavatelství KREACE, s.r.o., 1996
Mapy.com
