Brdským Olympem od skály ke skále, od vyhlídky k vyhlídce

V onen listopadový den dojmu nahrávalo také počasí. Zatímco ve výšce nad 400 metrů nad mořem sálalo slunce a obloha byla okázale šmolková, dole v údolí ve směru na Jince i na opačnou stranu k Hostomicím pod Brdy nekompromisně panovala chladivá šedobílá tma. Mlha se odtud neochotně odporoučela až někdy kolem poledne.

Takže pohledy od rozeklaných skal do zvlněné krajiny – a místy zdánlivě jen jakoby do mraků, z nichž se tu a tam vynořovaly oblé vrcholky okolních kopců – se naskýtaly více než působivé. Ale nepředbíhejme.

Od Klínku k Malé skále

Nejprve je třeba pochopitelně k vyhlídkám vystoupat. Startovních míst pro zdolání Plešivce (součásti Brdských Hřebenů) se nabízí víc, pravděpodobně nejpohodlnější variantou je vydat se z rozcestí Klínek. Nachází se necelé dva kilometry severovýchodně od Jinců. Zájemců se tu okamžitě ujímá červeně značená turistická stezka. Ujala se i mě.

Tentokrát jsem ovšem její červenou nápovědu opustil již zhruba po sto metrech a odbočil vlevo – na sice neznačenou, ale jinak naprosto nepřehlédnutelnou cestu. Coby úvodní zastávku jsem si totiž zvolil Malou skálu.

Z nadmořské výšky 472 metrů jsem se po necelém kilometru dostal o 46 metrů výš a stanul u zmíněné skály. Jedné z mnoha, jež spoluvytvářejí tento mohutný křemencový masiv nad údolím řeky Litavky, který svou nejvyšší kótou dosahuje nadmořské výšky 654 metrů.

To jsem ještě setrvával u skalních bloků v sevření lesa, ovšem stačilo dalších pár set metrů a ten den jsem poprvé zažil daleký výhled. Konkrétně z vyhlídky u Malé skály (527 m n. m.). V součinnosti s „mraky“ pode mnou jsem tak při pohledu západním směrem měl opravdu tak trochu dojem, že krajinu na pomezí Příbramska a Berounska sleduju z paluby letadla.

Viklan, co se neviklá

Další kilometrový přesun, nejprve po neznačené cestě východním směrem kolem studánky U Milenky, poté zbytek po modré a jsem – u Viklanu.

Čili u křemencového balvanu zhruba dva metry na výšku a tři metry na délku. Kdysi se jevil jaksi nestabilně (odtud i pojmenování), ale někdy od předminulého století se již neviklá. Patrně se ustálil po zásahu bleskem, který jej posunul z ložiska.

Legendy o „kaménku“ tvrdí leccos: například že v časech, kdy jím bylo možno viklat, se právě tímto způsobem dal objednat déšť; a také měl sloužit coby test, jak je to s věrností ženy. Pokud balvanem nepohnula, věrná nebyla…

„V minulosti se název viklan používal výhradně pro kamenné bloky, jež bylo možno rozkývat,“ uvádí text informační tabule poblíž balvanu. „Dnes je mezi viklany řazeno také mnoho útvarů, které jsou pevně spojeny s podložím.“ Což je právě případ plešiveckého kamene, jemuž podle tohoto informačního zdroje měl blesk rozdrtit podpěrné čepy.

Oblíbené místo nejen pozorovatelů

Nepříliš znatelná cestička stoupá výš a výš, až mě dovede k dalšímu skalisku a zároveň i další skvělé přírodní rozhledně. Nejprve si Krkavčí skály prohlížím zdola, pak se přemístím na cestu, která vede po jejich kamenné hraně.

Vyhlídka je odsud skvostná, na vzdáleném horizontu je dobře čitelný vrch Písek (691 m n. m.), neomylným identifikačním znakem je tu od roku 1988 umístěný radar Řízení letového provozu ČR. V údolí pod vyhlídkovým místem se stále ještě roztahuje mlha a má se k odchodu velice neochotně.

Uvádí se, že Krkavčí skály jsou oblíbené nejen u ryze turistické veřejnosti, ale také u lezců. A ještě podotkněme, že kdysi na ně navazoval vnější val dávného hradiště – více dodám o pár řádků později.

Moře pod kazatelnou

Pozoruhodných míst je na rozhlehlém samostatném vrchu, jakým předkové říkali brdo, víc. Za všechny bych jmenoval vyhlídku Fabiánova zahrádka či Smaragdové jezírko, ale cíl této cesty bude o něco blíž – na Čertově kazatelně.

To již k nejvyšší kótě zbývá jen pověstných pár kroků, ovšem více než pocit z dobytí „střechy“ Plešivce turisté oceňují vyhlídku v 639 metrech nad mořem. Dohlédnout lze až na centrální část Brd – a navíc přímo pod pozorovateli se rozkládá a do údolí se strmě svažuje nádherné kamenné moře.

Ještě doplním, že v těchto vrcholových partiích stávalo v mladší a pozdní době bronzové hradiště o rozloze kolem 60 hektarů; sléval se tu bronz, o čemž svědčí řada nálezů, mj. bronzového odlitku o váze 17 kilogramů; našly se tu ovšem i jiné artefakty, šperky, sekyrky či zbraně nevyjímaje; Plešivec byl místo významné i tajemné, takže nepřekvapí, že je s ním spojena řada pověstí.

Například o mytickém vládci Brd – již o něco výše jmenovaném Fabiánovi (tak trochu „kolegovi“ krkonošského Krakonoše), který tu pečoval o svou ukrytou zahrádku s léčivými bylinami. Nebo o Hadí královně, která obývala Krkavčí skály. Případně – což souvisí s cílovou stanicí této vycházky – o ďáblovi, který působil právě zde, na Čertově kazatelně.

Zdroje:

Magdalena Wagnerová: Tajuplné hory a vrchy v Čechách a na Moravě; Nakladatelství PLOT, 2021

Tomáš Makaj, Jaroslav Vogeltanz: Brdy – Hřebeny; Starý most s.r.o., Plzeň, 2023

Informační tabule na trase

Mapy.com