Článek
Když se k tomu přidá důvtipně proměnlivé počasí, může být výsledek výstupu na Fichtelberg docela efektní…
Na samém počátku – coby „startovací rošt“ – bylo nejvýše položené město v České republice: Boží Dar (1028 m n. m.). To má samo o sobě potěšitelně bohatou turistickou nabídku, jíž vévodí Božídarské rašeliniště, ale tentokrát se zmíněné město stalo pouze naším výchozím bodem.
Mlha jako pobídka
Úvodní červnový den zpočátku připomínal téměř podzimně laděnou kulisu. Deset nad nulou, po celonočním lijáku vše náležitě provlhlé, syrové, na obloze nová temná mračna útočící od severozápadu, navíc na všem ulpívající velice kvalitně našlehaná mlha.
Jít v takovou chvíli na vrchol Erzgebirge čili na Fichtelberg (1215 m n. m.), se nezdálo jako ten nejlepší nápad na světě. Či dokonce promyšlený tah. Ale my si řekli, že vyrazíme aktuální situaci navzdory, že mlhu pojmeme jako výzvu. A pak se uvidí…
Šedivý asfalt u hraničního přechodu, šedivá mlha… Zpočátku nic úchvatného.
Vysoko nad Oberwiesenthalem
Na čtyřkilometrovou trasu, která centrum Božího Daru a vrchol Fichtelbergu dělí, jsme se vydali v doprovodu drobného deště. Zpočátku nám projevoval až nadměrnou příchylnost, nakonec ale naštěstí se silami nevydržel.
Brzy jsme překročili státní hranici a pak loukou a táhlým lesním stoupáním zdolávali vrchol shlížející na nejvýše položené město Německa: Oberwiesenthal (oficiálním názvem Kurort Oberwiesenthal; 914 m n. m.). Cesta je to příjemná, bezproblémová. Převýšení je akceptovatelné; rozhodně se nejednalo o žádný zničující prvovýstup.
Navíc déšť usoudil, že by mohl ustat. Což obratem splnil. Pravda, když jsme stanuli na plochém vrcholu saské „velehory“, mlha ještě nemínila vyklidit pole a přiznat porážku. Chata Fichtelberghaus s 31 metrů vysokou rozhlednou jí byla takříkajíc olepená, o výhledech do okolí – německého i českého – nemohla být řeč.
Lesy v mlze kousek pod vrcholem Fichtelbergu
Tam, kde se tyčí absolutní krušnohorský vládce Klínovec (1244 m n. m.), se nespokojeným pohledům nabízela pouze bílá, v tu chvíli zcela neprůhledná stěna. Kabinkovou lanovku, která sem z Oberwiesenthalu jezdí už od roku 1924, rovněž nebylo vidět.
Vyčkávací taktika
Práce kvapná, málo platná… Trpělivost růže přináší, řekli jsme si a vydali se čekat do nitra turistické chaty. (A pochopitelně se i mírně osvěžit po úspěšném výstupu.)
Poprvé se chata zde na vrcholu objevila v roce 1889. Za deset let byla rozšířena, protože zájem turistů si to vyžádal. Podobný krok následoval v roce 1910. Zájem trvale rostl – zvláště když od roku 1924 návštěvníky začala na Fichtelberg expedovat lanovka.
Jenže…
Večer 25. února 1963 začal uvnitř budovy zuřit požár, bojovalo s ním 180 hasičů. Problém byl s vodou – bylo jí málo, navíc ta, co byla, při patnácti stupních pod nulou zamrzala. Zkrátka a dobře – původní chata vyhořela do základů.
O dva roky později odstartovala výstavba chaty číslo 2. Do provozu vkročila v roce 1967. Její tehdejší rozhledna měřila 42 metrů. Dnes – jak již bylo poznamenáno – je o 11 metrů nižší. A to proto, že už koncem 90. let se chystala demolice zpočátku moderního objektu a jeho náhrada stavbou chaty číslo 3 – a to v původním stylu. Třetí Fichtelberghaus byl otevřen 18. července 1999.
Fichtelberghaus krátce po našem příchodu
A o necelou hodinu později
Nejen Klínovec
Zatímco jsme se „restartovali“ v restauraci a připomněli si při té příležitosti osudy turistické chaty, počasí definitivně završilo svou chvályhodnou proměnu. Mraky byly rozervány, slunce se ujalo úřadu – a tím pádem i okolí hory se opticky mnohonásobně rozšířilo.
Klínovec byl fantasticky čitelný, vidět bylo dokonale do saského vnitrozemí. Když v těchto místech bývá viditelnost úplně fantasticky vynikající, je prý možné pozorovat i České středohoří včetně Milešovky – a někdy dokonce i Krkonoše a Šumavu. To sice z vlastní červnové zkušenosti potvrdit nemůžeme, ale rádi tomu věříme.
Na obzoru Klínovec
K pramenům Polavy
Při návratu do Božího Daru jsme přesně na státní hranici učinili malý výpad do pohraničních lesů. Konkrétně: do údolí, kterým teče říčka (zpočátku útlý potůček) zvaný Polava (německy Pöhlbach).
Německé území se v těch místech noří do českého úzkým táhlým „poloostrovem“ – přičemž část hranice vytváří právě zmíněný vodní tok.
Pramení pověstných pár kroků za hraniční linií na německém území, poté vytváří dělící čáru mezi oběma zeměmi, protéká Oberwiesenthalem, u Vejprt se vydává hlouběji do Saska, kde se za Wiesenbadem vlévá do říčky jménem Sapava. Pouť Polavy měří necelých 14 kilometrů.
Vyhlídkové místo nad údolím, kterým protéká Polava
Potůček je to pěkný, zvláště když má šanci představit se po dešti – to pak je i docela nápadný. V těchto místech ale nejde jen o úvodní metry tekoucí vody. Úchvatné je samo prostředí. Úzké údolíčko se strmými svahy, místy s dalekými výhledy, místy s močály, a úplně všude s bujnou vegetací… Člověk má (nebo může mít) pocit, že vstoupil do botanické zahrady, jejíž aranžmá měla v rukou výhradně příroda, nikoliv člověk.
Finále v Oberwiesenthalu
Z míst, kde Polava zahajuje svou vodní pouť, vede dolů do Oberwiesenthalu červeně značená stezka pojmenovaná po Antonu Güntherovi (1876-1937). Oblíbený lidový básník a písničkář se narodil v Božím Daru, a právě zde také prožil většinu svého života.
Do saského lázeňského města a centra zimních sportů je to z vrcholu polavského údolíčka zhruba tři a půl kilometru. Říčka je místy spolehlivou průvodkyní, cesta je snadno čitelná, netrvá dlouho a jdeme navíc pod dohledem starého známého – tj. Fichtelbergu.
Oberwiesenthal založili v roce 1527 páni ze Schönburgu (česky Šumburku), jednalo se o hornickou osadu – o rok dřív tu byla nalezena stříbrná ruda. Důlní činnost trvala do 19. století. Dominantní pozici tu stále více začali zaujímat lyžaři a turisté.
Svou nedlouhou saskou pouť jsme ten den ukončili u zdejšího nádraží. Slouží úzkorozchodné železnici, která se se svými vlakovými soupravami pohybuje na trati mezi Oberwiesenthalem a Cranzahlem.
Daleko odtud není k nástupu na lanovku na Fichtelberg.
Kostel Martina Luthera
Pohled do interiéru svatostánku
A ještě o dost blíž k novogotickému kostelu Martina Luthera (Martin-Luther-Kirche) postavenému v letech 1863-1866. Několikrát byl rekonstruován, naposledy v roce 2009.
Třílodní interiér s křížovými klenbami a barevnými vitrážemi lze spatřit nejen nahlédnutím skrz prosklené dveře, ale i vkročit dovnitř. Kromě úterků a pátků je tu otevřeno od 14 do 15:30 hodin.
Zdroje:
Informační tabule na trase
Propagační materiály
https://cs.wikipedia.org/wiki/Oberwiesenthal
Mapy.com
