Chrudim zážitková: Bazilika a ztracený poklad, Myší díra u hradeb, loutky pod věží ve stylu minaretu

Dříve než dokráčíme k již z dálky viditelné dominantě města, stihneme si připomenout, že první zmínka o Chrudimi se váže k roku 1055 v souvislosti s přemyslovským hradem – tehdy zde zemřel český panovník Břetislav I.

Dějiny osídlení lokality na břehu řeky Chrudimky jsou ovšem pochopitelně mnohem starší. Archeologické výzkumy doložily, že návrší severovýchodně od současného centra hostilo opevněné sídliště již před zhruba pěti až šesti tisíci lety.

Jsme už téměř u prvního cíle, takže rychle doplňme, že pravděpodobně v roce 1263 povýšil Chrudim na město král Přemysl Otakar II. a že od 14. století (přesněji od roku 1307) se jednalo o věnné město českých královen.

Bazilika spjatá s pověstmi

První zastávku si dopřáváme na Resslově náměstí, pojmenovaném po zdejším rodákovi Josefu Resselovi (1793-1857), vynálezci lodního šroubu. Stojíme před impozantním dvouvěžovým kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Pod dvojicí 62 metrů vysokých věží.

Trojlodní bazilika vyrostla v první třetině 14. století, do barokizace v 17. století si udržela gotický ráz, ve druhé polovině 19. století po regotizaci získala dnešní vzhled.

Svatostánek se pyšní cennou výbavou (kamenná kazatelna z 15. století, obraz Nejsvětějšího Spasitele z druhé poloviny 16. století). O tomto obraze se dokonce hovoří jako o zázračném, což osvětluje s ním spjatá pověst.

Dílo pochází z rudolfinských sbírek Pražského hradu – a podle pověsti jej ukořistili švédští vojáci za třicetileté války. „Různými peripetiemi se pak dostal darem až do Chrudimi. Když město v roce 1643 obsadili Švédové, hráli na obraze kostky. Nikdo však nemohl vyhrát, proto ze vzteku obraz pobodali. Ze šrámů začala vytékat krev, a tak byl obraz prohlášen za zázračný,“ uvádí autoři publikace Železné hory – Průvodce po České republice.

Není to jediná pověst, která se váže ke kostelu. V další se tvrdí, že ve svatostánku bývalo umístěno 15 stříbrných soch apoštolů v životní velikosti. Počátkem 15. století měšťané poklad zakopali na místě, kam v 15 hodin v určitý den dopadal stín kostelní věže. Jenže během husitských válek kostel vyhořel, věž se zřítila a od té doby místo, ukrývající poklad, už nikdo nenašel.

Na cestě k Prachárně

Z náměstí nás teď nečeká žádný extra dlouhý přesun. Na pouhých stovkách metrů se totiž nacházejí další přitažlivé cíle. Například – městské hradby.

Nejprve naše pohledy ovšem ještě dál pátrají na území Resslova náměstí. Za pozornost tu rozhodně stojí budova Staré radnice, která tu stojí od první poloviny 15. století (barokní fasádu dostala v roce 1720, sochy Iustitia a Caritas po požáru v roce 1806, hodiny o třicet let později). Stejně tak do oka zcela automaticky padne Sloup Proměnění Páně (pískovcový barokní artefakt pochází z první poloviny 18. století a je dílem italského sochaře G. B. Bully; dílo je 18 metrů vysoké).

A pak již míříme k nejzachovalejším částem městského opevnění: procházíme a sestupujeme Pardubskou (Pardubickou) fortnou, pokračujeme úzkou stezkou na hraně svahu nad Chrudimkou – a brzy vstupujeme do klášterní zahrady. V jednom z jejích nároží stojí bašta Prachárna. Dnešní kulturní památka byla postavena v roce 1435, jejím posláním bylo zabezpečit obranu ručními palnými zbraněmi. V letošním roce prochází rekonstrukcí.

Myší dírou

Hlavní městská hradba byla vybudována ve 13. století – byť je písemnými prameny poprvé zmíněna až v roce 1349. Její dobře viditelná část je k vidění rovněž na opačné straně ve směru od náměstí.

Zatímco na severní straně jsme se krátce za hradby dostali Pardubskou fortnou (čili vstupem pro pěší), na jih nás dostává Tmavá fortna (podle Chrudimáků Myší díra). Jedná se o 27 a půl metru dlouhý průchod široký pouze natolik, aby jím prošla dospělá osoba. Kdysi prý byla opatřena trojicí pevných okovaných dveří. Současnou podobu má od roku 1841 – tehdy ji doplnily kamenné schody.

Další procházka před hradbami vede až k místu, kde kdysi byl hlavní vstup do města. Přesněji se jednalo o komplex tří bran. Dnes stoupáme po Širokých schodech, dokud se neocitneme v Břetislavově ulici.

Při pohledu již zdola od hradeb si nelze nevšimnout nápadného bílého domu v pozoruhodnou věží.

Hlas Josefa Skupy

Původně gotický dům byl v letech 1573-1577 přestavěn na monumentální renesanční objekt s arkádovým průčelím. Stalo se tak zásluhou chrudimského měšťana Matěje Mydláře – proto se hovoří o Mydlářovském domu. Věž je nápadná proto, že vystavěna byla ve stylu tureckého minaretu.

Ovšem hlavní důvod, proč domu v Břetislavově ulici věnujeme pozornost (a nejen my), je jiný. V roce 1972 byl totiž rekonstruován pro Muzeum loutkářských kultur, nejstarší tuzemské specializované loutkářské muzeum. To se zrodilo ve městě, které je od roku 1951 spojené s mezinárodní přehlídkou amatérského loutkového divadla známou jako Loutkářská Chrudim.

Vstupujeme do třípatrového loutkového království, jehož základem se stala soukromá sbírka prof. PhDr. Jana Malíka (1904–1980), významného organizátora loutkářského života, praktika i teoretika, historika, pedagoga a sběratele. „Jan Malík také pomohl zorganizovat, aby jednotlivá národní centra mezinárodní loutkářské organizace UNIMA darovala muzeu loutky ze svých zemí (z Belgie, Bulharska, Finska, Francie, Itálie, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Rumunska, SSSR – Ruska, Švédska, Velké Británie),“ lze se dočíst na webových stránkách muzea.

Kolekce byla a je dál doplňována, v současnosti muzeum vlastní přes 50 tisíc sbírkových předmětů. Kromě loutek jsou to například scénické návrhy, kulisy, plakáty, fotografie, archiválie – ale rovněž třeba i zvukové záznamy.

Takže během cesty vzhůru sály a sálky míjíme nejen vitríny s různými typy loutkových hrdinů, ale zavítáme i do místnosti, jíž se v tu chvíli nese hlas legendárního Josefa Skupy, zakladatele Divadla Spejbla a Hurvínka. K muzejní sbírce totiž patří také podsbírka již zmíněných zvukových záznamů s gramodeskami, magnetofonovými pásky, kazetami a kompaktními disky s nahrávkami pohádek, hudby a písní se vztahem k loutkovému divadlu. Zmíněných audionahrávek je tu na pět stovek.

V závěru zdoláváme nejvyšší místo celého Mydlářovského domu – a ocitáme se tak v „minaretu“, který slouží i jako originální rozhledna na jižní část města. Ten den píše závěrečnou kapitolu našeho výletu.

Zdroje:

Mgr. Irena Dibelková a další autoři: Železné hory – Průvodce po České republice; Nakladatelství Olympia, 2004

Propagační materiály Turistického informačního centra Chrudim

Informační tabule na trase

Muzeum loutkářských kultur Chrudim

Mapy.com