Cukrovar na zámku, beránek z doby kamenné v expozici. Dobrovice umí překvapit

Zakladatelem zmíněného cukrovaru byl Karel Anselm Thurn-Taxis (rod tehdy sídlil na zámku v Loučeni) a nastartoval tak hospodářský rozvoj města. Při stavbě cukrovaru byla zbořena kaple, zámek sám slouží jako administrativní budova. Výroba tu v současnosti funguje pod hlavičkou společnosti Tereos TTD, a. s. a je největší v České republice.

Dobrovický cukrovar má nárok ještě na další „nej“: je nejstarší fungující v Česku a zároveň i nejmodernější. Nejen bezmála 200 let nepřetržité výroby stojí za pozornost – areál je také uzpůsoben vítat turisty a příjemně je překvapovat svou nabídkou.

Muzeum a jeho tři prohlídkové okruhy

Tu servírují Dobrovická muzea – Muzeum cukrovarnictví, lihovarnictví, řepařství a města Dobrovice. Otevřeno mají celoročně, každý den od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin.

Dříve než se příchozí rozhodne, který ze tří prohlídkových okruhů že si zvolí, nejspíš mu v areálu bývalého hospodářského dvora ze 16. století padne do oka parní lokomotiva, model CS400 z poloviny 20. století. A k ní připojená cisterna na melasu – zhruba o sto let starší než „mašinka“.

Pak bezpochyby zaznamená, že zámecko-cukrovarnický areál je místo velice upravené, jak ze škatulky, že budova zámku s výrobním provozem až překvapivě ladí. A pak si už jde vybrat – případně absolvovat kompletní trojdílnou nabídku.

První okruh – Historie a současnost cukrovarnictví, lihovarnictví a řepařství – návštěvníky seznamuje s více než dvousetletým vývojem všech tří oborů na našem území. „Zahrnuje české patenty a vynálezy, které posunuly výrobu cukru k současnému stavu,“ uvádí informační text Dobrovických muzeí.

Technika a technologie představují hlavní námět druhého okruhu. Okamžitě po vstupu do rozlehlé haly (a pak ještě jedné) jsme se ocitli ve společnosti zemědělské techniky a strojů používaných v cukrovarech a lihovarech.

Třetí okruh má odlišné zaměření – zájemce vede do Muzea města Dobrovice. Čili na výpravu do historie týkající se stejně tak města jako přilehlého regionu.

Během řepné kampaně (říjen-prosinec) je možné objednat se na exkurzi do provozu cukrovaru, v době sirobné kampaně (únor-srpen) pak do provozu lihovaru.

Beránek starý 5500 let

Dobrovice ležící nedaleko Mladé Boleslavi pod zalesněným hřbetem kopce Chlum se poprvé v písemných záznamech objevila – coby osada Dobroviceves – v roce 1249. Tehdy byl jejím majitelem pražský purkrabí Mstidruh z Chlumu.

V 16. století se na scéně objevil Jindřich z Valdštejna a s ním éra rozkvětu. Byl to on, kdo podal žádost o povýšení Dobrovice na město a komu císař Ferdinand vyhověl.

V následujícím století na město – nejen toto – tvrdě dolehla třicetiletá válka. Lokalita byla vypleněna, zruinována…

Rozvoj nastartoval až výše zmíněný rod Thurn-Taxisův 19. století. A jimi iniciovaný vznik „zámeckého“ cukrovaru.

Kromě řady věcných, obrazových, písemných dokladů si v historické expozici pozornost záhy vydobyde jeden z nejmenších předmětů: Dobrovický beránek. Pravěká soška z vypálené hlíny zhruba 5500 let stará. Archeologové její vznik kladou do doby kultury nálevkových pohárů pozdní doby kamenné.

Unikátní nález se povedl manželům Vratislavu a Zdeně Rudolfovým na Švédských šancích na Chlumu, asi tři kilometry od Dobrovice. Na zoraném poli si beránka všimli na Velikonoční pondělí roku 1992. V roce 2016 byl předmět předán do sbírek archeologického oddělení Muzea Mladoboleslavska a o rok později zapůjčen Dobrovickým muzeím. Od té doby se nález ze vzdálených časů představuje veřejnosti.

Je známo, že od pradávna je beran symbolem plodnosti, síly, odvahy… Zato není úplně jasné, čemu právě tento konkrétní nález kdysi vlastně sloužil.

Do sošek zvířecích podob, jejich vnitřních prostor, se např. vkládaly léčivé byliny, sůl, vonné látky… Což se mohlo týkat i tohoto případu. Nebo: „V dutině mohl být olej, vosk, tuk nebo jiná hořlavá látka. Do ní ponořený knot pak poskytoval světlo a snad i trochu teplo,“ uvádí text informační tabule v expozici.

Dějiny Dobrovice od – řečeno s Eduardem Štorchem – „šera dávných věků“ až do současnosti popisuje řada předmětů; nechybí mezi nimi ani popravčí meč. Přesněji řečeno: replika, kterou podle originálu z první poloviny 18. století vytvořil v roce 2008 Karel Balej.

„Dobrovice měla od 16. století svůj městský soud a kata. Soudní tribunál tvořili purkmistr a konšelé. Soudili majetkové spory, různé přestupky i trestné činy spáchané ve městě a na území panství. Závažnější činy soudili pod dohledem apelačního soudu. Do činnosti soudu mohla zasahovat i vrchnost, tj. majitelé dobrovického panství,“ lze se dočíst u exponátu.

Radnice a sv. Bartoloměj

Cestou od muzeí v cukrovaru k Palackého náměstí příznivé dojmy přetrvávají. Procházíme parkem, míjíme kašnu ve tvaru krychle stojící na jednom ze svých vrcholů, už z dálky vidíme věž tyčící se nad okolními budovami.

A především nad radnicí, k níž patří. Tu v roce 1610 městu daroval Henyk z Valdštejna, syn již jmenovaného Jindřicha z Valdštejna, iniciátora prvního většího rozkvětu města.

Pozdně renesanční objekt dodnes slouží svému původnímu účelu. Sama stavba ovšem původní není (na věži tehdy měla orloj) – shořela při požáru v roce 1673. Ale již za pouhý rok – v jednodušší podobě – byla obnovena. Její věž dnes slouží – po opravě v roce 2008 – jako vyhlídková. Její služby lze využít v pracovních dnech v době provozu informačního centra nebo po domluvě.

Jen pár set metrů od radnice má na nízkém návrší své místo kostel sv. Bartoloměje. Goticko-renesanční svatostánek nechal v letech 1569-1571 vystavět Jindřich z Valdštejna. Mohutná věž v ose západního průčelí vyrostla později – pochází z roku 1755.

Závěrem si připomeňme, že Dobrovice každoročně zve amatérské divadelní soubory na přehlídku Pojizerské hry, že známý je tu festival dechových hudeb Fadrhonsova Dobrovice – a že nemenší pozornost si zasluhují expozice v cukrovaru, který býval zámkem, i samo město.

Zdroje:

Informační tabule v areálu cukrovaru a v expozicích Dobrovických muzeí

Jana Jůzlová: Toulky Pojizeřím; Euromedia Group, a. s.; 2021

Mapy.com