Divoká voda Bobří soutěsky se rodí na východním svahu Bukové hory

Dominantní vrchy bude na právě zahajované trase zastupovat Buková hora (683 m n. m.) – a nejen proto, že je sama o sobě kvalitní přírodní rozhlednou, a že již hodně z dálky na sebe upozorňuje více než 180 metrů vysokou vysílací věží. V každém případě výše zmíněná vyhlídka se stane úvodní kapitolou malé výpravy po nejvýchodnější části Českého středohoří.

Vědec i hlavy korunované

Od vysílače je to na Humboldtovu vyhlídku opravdu jen pár kroků. Pohled zejména západním směrem je odsud jednoznačně skvělý. Koberec lesů pod a před vámi, zcela vlevo na horizontu se vypíná hrdá homole Milešovky, v labském údolí je dobře rozpoznatelné Velké Březno, dál za ním Ústí nad Labem, ještě dál krušnohorské kopce…

Vyhlídka dostala jméno po německém přírodovědci a cestovateli, spoluzakladateli vědecké geografie. Alexander von Humboldt sem zavítal v roce 1837 – jeho návštěvu připomínala nejprve dřevěná, později bronzová pamětní deska. Nedochovala se sice ani jedna, vědcovo jméno i tak vyhlídce zůstalo.

Rozhodně ale nebyl zdejším jediným významným návštěvníkem – zavítaly sem i hlavy korunované. Patnáct let po Humboldtovi sem vystoupal saský král Fridrich August II., o tři čtvrtě století dřív císař Josef II. se svým doprovodem. Dne 14. října 1778 se tu totiž vybírala vhodná stanoviště na pozorování pohybu pruského vojska v tehdy aktuálně probíhající válce o bavorské dědictví.

Z hlediska orientace v terénu je „dobytí“ Bukové hory naprosto snadnou záležitostí. Od Verneřic lze i autem dojet až těsně pod vrchol. A poté se k vyhlídkovému místu nechat vést červeně značenou turistickou stezkou.

Dříve než mohutný zalesněný hřbet opustíme a vydáme se o zastávku dál, připomeneme si, že na východním svahu Bukové hory pramení potok, jehož tok si zblízka prohlédneme o nějakých deset kilometrů vzdušnou čarou dál ve směru východním… Ale mezitím přijde na řadu jedna mezistanice.

Strážný vrch a jeho rozhledna

Krátká odbočka nás vede na sever, do obce Merboltice. Nad ní se vypíná Strážný vrch, který rozhodně stojí alespoň za krátkou návštěvu. Jeho nadmořskou výšku 601 metrů o dalších patnáct zvyšuje rozhledna, veřejnosti zpřístupněná v roce 2007.

Ještě od dost dřív, na počátku minulého století, tu stála dřevěná vyhlídková věž – byla stržena po první světové válce. Pak místo zaujala rozhledna číslo 2, ta nepřežila šedesátá léta. Pro úplnost: na vrcholu Strážného vrchu, kam první stezka byla vybudována již v roce 1886, v průběhu času stávaly také chata a hostinec.

Současná rozhledna nabízí daleký kruhový výhled na České středohoří, Říp, Lužické a Krušné hory – a pochopitelně i na Bukovou horu. Zájemce k ní vede modře značená stezka. Až na vrchol jsou to z obce necelé dva kilometry. Rozhledna je volně přístupná.

Voda od Bukové hory

Ostrý střih, změna místa, nacházíme se na východním konci Verneřic, v části zvané Loučky. Od nevelkého parkoviště je to zhruba už jen šest set metrů k místu, kde si potoční vody, startující na svou cestu z východního svahu Bukové hory, rádi prohlédneme zblízka.

Zmíněný vodní živel patří Bobřímu potoku ženoucímu se přírodní památkou Bobří soutěska.

Zmínka o prudkosti vodního toku není žádnou nadsázkou ani pokusem o zbytečnou dramatizaci. Bobří potok v úvodu své trasy sice plyne velice klidně, dlouho nenaznačuje žádnou významnou změnu – až se od Bukové hory dostane až sem, do čedičové rokle, kam jsme ho následovali, a vše je jinak. Rokle je tu sevřena až 30 metrů vysokými skalními stěnami, takže potok zrychluje a skáče přes peřeje a kaskády.

Území o rozloze téměř jednoho hektaru je jako přírodní památka chráněno od konce šedesátých let minulého století. Okolo bystrého potoka vede upravená, zeleně značená stezka. V minulosti se ovšem jednalo o území velice nesnadno průchodné, tehdy ještě bez zabezpečení technickými pomůckami, jako jsou lávky či zábradlí.

V takřka až romantické lokalitě se pohledům nabízejí dva vodopády. Na hlavním toku Bobřího potoka „má vodopád charakter kaskády až skluzavky o úklonu zhruba 40 stupňů,“ uvádí Martin Janoška v průvodci Nejkrásnější vodopády České republiky. „Voda zde překonává výšku přibližně 4 metry a vytváří vějířovitě se roztékající, široký proud na šikmo ukloněné skalní ploše…“

O nějakých dvě stě metrů dál, v boční rokli na pravostranném přítoku Bobřího potoka dává o sobě vědět vodopád sice méně vodnatý, ovšem podstatně „vodopádovější“ a také vyšší – zhruba šestimetrový (některé zdroje hovoří o osmi metrech).

„Menší otazník vyvolává název soutěsky,“ píší autoři publikace 666 přírodních krás České republiky. „Krátké, hluboké, skalnaté a temné údolí rozhodně není prostředím, které by lákalo bobra. Protéká tudy ovšem Bobří potok, a ten před vybudováním rybniční soustavy ve 14.-15. století plynul bažinatým územím s porosty olší, vrb, topolů či jasanů – a tam už se bobr cítí opravdu dobře…“

Zdroje:

Petr David, Vladimír Soukup: 666 přírodních krás České republiky; Kartografie Praha, 2003

Informační tabule na trase

Martin Janoška: Nejkrásnější vodopády České republiky; Nakladatelství Academia, 2009

Mapy.com