Dva hrady nad říčním údolím, jeden z nich proměněný v zámek. Navštívili jsme Rataje nad Sázavou

Oním místem nad známou řekou je středočeský městys Rataje nad Sázavou. Leží necelých třicet kilometrů jihozápadně od Kutné Hory; jeho historické jádro je městskou památkovou zónou.

„Slovo „rataj“ znamenalo ve staré češtině totéž co „oráč“. Rataje tedy vznikly jako osada oráčů, brzy se staly trhovou vsí a před rokem 1338 městečkem, které bylo pevněné hradbou s branami – proto se jim říkalo Rataje Hrazené,“ uvádí autoři publikace 888 hradů, zámků, tvrzí České republiky.

Hrady pánů z Lipé

Od vlaku do centra obce, o níž první zmínka pochází z roku 1289, je to asi tak půl kilometru. V dolní části, na ostrohu obkrouženém Živým potokem, stojí první z výrazných dochovaných připomínek působení pánů z Lipé. Řeč je o hradu Pirkštejn – původně se o něm hovořívalo jako o Dolním hradu, nové a stále platné jméno dostal v roce 1366; inspirací bylo původní rodové sídlo pánů z Lipé a Dubé.

„Po smrti Pertolta z Lipé po 10. prosinci 1346 přešly Rataje do majetku druhé větve pánů z Lipé, pánů z Pirkštejna. Jejich původním sídlem byl hrad Sloup u České Lípy, tehdy zvaný Birkenstein,“ uvádí autoři publikace Rataje nad Sázavou – Hrad a zámek.

Za Jindřicha z Lipé a jeho potomků zaznamenaly Rataje výrazný posun – staly se malým městem, chráněným dvojicí hradů. První zmínka o zdejších hradech sice pochází z roku 1346, vznikly ale o něco dříve, uvádí se první třetina 14. století. Ke druhému z dvojice hradů dokráčíme o chvíli později, teď ještě pozornost věnujme hradu prvnímu, Dolnímu.

Pirkštejn si dodnes zachoval svůj gotický ráz s válcovou věží se zdmi silnými až čtyři metry, patrovým palácem, parkánovou hradbou se střílnami a bránou.

„Do věže se kdysi vcházelo od jihu vstupem na úrovni prvního patra, 13 metrů nad nádvořím, po zaniklém dřevěném schodišti vedoucím z přilehlého ochozu obvodové hradby,“ popisují původní situaci autoři publikace o ratajském hradu a zámku. „Dnešní přístup do prvního patra po krytém dřevěném schodišti od severu byl zřízen až na počátku 18. století při přestavbě věže na zvonici.“

Později hrad mj. držel Hynek Ptáček z Pirkštejna, výrazná osobnost husitské a pohusitské doby, po něm Švamberkové a Malešičtí z Černožic. „Ti si za své sídlo zvolili druhý ratajský hrad a Pirkštejn opustili. V roce 1712 koupil panství od Talmberků Václav Oktavian Kinský a dal pustý hrad v letech 1713-1724 upravit na faru,“ popisuje finální přerod objektu publikace 888 hradů, zámků, tvrzí České republiky.

Ještě důležitá poznámka týkající se Talmberků. Byli to právě oni, konkrétně František Maxmilián z Talmberka, kdo po třicetileté válce Rataje, tehdy zpustošenou ves, obnovil. V roce 1626 ji totiž měli vypálit vzbouření sedláci.

Podobně jako jedni z majitelů hradu se nyní z objektu nad potokem přesuneme k náměstí, na nejvyšší místo návrší – tam před sedmi staletími vyrostl druhý hrad, který nakonec svůj hradní vzhled opustil a propracoval se k zámecké podobě.

Odbočka ke kostelu

Při cestě ke hradu číslo dva míjíme nápadnou stavbu s bílou fasádou. Jí je zdejší kostel sv. Matouše. Opět se tak dostáváme k rodu Talmberků; také oni v dějinách tohoto místa v Posázaví zanechali velice výraznou stopu. V jejich případě se hovoří o vysloveně „bouřlivém rozvoji města“. Dělo se tak ve druhé polovině 17. století.

V těch časech mj. zanikl původní středověký kostel – a na jeho místě vyrostl nový, barokní. Řeč je o výše zmíněném svatostánku zasvěceném svatému Matoušovi. Stavba probíhala v letech 1675-1691, výsledkem byl raně barokní objekt – jednolodní kostel s půlkruhově uzavřeným presbytářem, sakristií, oratoří a kaplí Božího hrobu.

A teď již nastal čas vstoupit do areálu bývalého druhého hradu…

Nejprve sloužil jako pevnost

Jak už bylo řečeno, i tento objekt vznikl za pánů z Lipé. Přední hrad (nebo také Horní hrad) vyrostl na tehdejším severovýchodním konci obce. Oba hrady vznikaly souběžně jako součásti budovaného městského opevnění. Druhý hrad nejprve dostal roli pevnosti – to ještě panským sídlem číslo jedna byl Pirkštejn, ovšem v roce 1528 se situace radikálně změnila.

Ladislav Malešický z Černožic koupil Rataje a buď hned on, nebo krátce poté jeho synové si za své sídlo vybrali Přední hrad. Následovala jeho přestavba do renesanční zámecké podoby. Vzhled, jaký dnes můžeme vidět i my, návštěvníci, zámek získal ve druhé polovině 17. století, kdy byl barokně upraven a rozšířen Františkem Maxmiliánem z Talmberka. Dít se tak mělo kolem roku 1675.

„Přestavba sjednotila nesourodé gotické a renesanční budovy a dala jim vzhled trojkřídlého zámku s barokními nádvorními arkádami v severním a západním křídle. Autorem přestavby byl Andreas di Quardi.“ (888 hradů, zámků, tvrzí České republiky)

Na rozdíl od hradu je zámek přístupný veřejnosti, takže kromě externích pohledů si lze dopřát i zážitky interiérové. V této souvislosti poznamenejme, že po již jmenovaných rodech Rataje vlastnili Lichtenštejnové; že v roce 1923 Jan II. z Lichtenštejna po pozemkové reformě sice ztratil většinu svých pozemků, nikoliv ale ratajský hrad a zámek; že v roce 1933 zámek koupila ratajská obec a té – s výjimkou let 1948-1989 – patří dodnes.

V historických pokojích

Nejprve si zvenčí prohlížíme trojkřídlou patrovou budovu ve tvaru „U“, do oka tu okamžitě padne arkádové nádvoří – ale také zjevně „mladá“ střešní krytina. Propagační materiály hovoří o dlouhodobé, „pozvolné rekonstrukci“, během prohlídky zazní, že jen v průběhu posledních deseti let byly do nutných zásahů investovány více než čtyři desítky milionů korun.

Exteriéry si vyžádají další péči, to je zřejmé na první pohled, ovšem interiéry vypadají opravdu víc než zdařile. Návštěvníci berou na vědomí, že v historických komnatách – až na výjimky (např. vysoká kachlová kamna) – nevidí původní vybavení. Soukromé exponáty dokonale navozují očekávanou atmosféru – i přibližují dějinný vývoj lokality.

Zhruba půlhodinová prohlídka, jíž jsme se zúčastnili, nabídla pestré menu – zaujal nás stejně tak reprezentativní barokní sál se štukovou výzdobou stropu jako například i řada originálních dřevěných plastik, děl z ratajských Dřevosochání před více než deseti lety, staré dětské kočárky či retro výbavy dokumentujících bydlení v minulém století.

Když před více než devadesáti lety zámek koupila obec, umístila tam obecní úřad, poštu, četnickou stanici a školu. V roce 2008 tu bylo otevřeno Muzeum středního Posázaví. A ještě něco: v zámeckém objektu se lze i osvěžit, k tomu slouží zámecký šenk.

Na vyhlídku

V blízkém okolí se zcela logicky nabízejí rovněž přírodní zážitky. O ty se umí postarat řeka Sázava, v čase naší červencové návštěvy s poměrně početnou vodáckou klientelou – nebo také nedaleký, od zámku necelý kilometr vzdálený Ratajský výhled.

Když tak stojíte na této vyhlídce u zábradlí a pohlížíte dolů, pod okolní zelené vrchy, snadno se přesvědčíte, že mapy nelžou, že Sázava tu doopravdy zatáčí tak mocně, až málem narýsovala dokonalou kružnici.

Tak si to tu užijte!

Zdroje:

Petr David, Vladimír Soukup: 888 hradů, zámků, tvrzí České republiky; Kartografie Praha ve spolupráci s Nakladatelstvím a vydavatelstvím Soukup & David, 2002

Petr David, Vladimír Soukup: 444 historických měst a městeček České republiky; Kartografie Praha, 2004

Kolektiv autorů: Rataje nad Sázavou – Hrad a zámek; Nakladatelství a vydavatelství Unicornis ve spolupráci s Vlastivědným klubem Šternberk a Muzeem středního Posázaví v Ratajích nad Sázavou, 2004

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rataje_nad_Sázavou

https://www.obecrataje.cz/mestys/historie/

Mapy.com