Článek
Řeč je o Křinci – městysu se zhruba 1400 obyvateli nacházejícího se severovýchodně od Nymburka ve Středočeském kraji. Jako ves je místo poprvé připomínané v roce 1352. Známé je především barokním zámkem, který nechal postavit August Pavel Morzin, původem Ital. Jeho krajan, architekt a sochař Carlo Lurago, je považován za autora stavebního projektu. Zrod zámku odstartoval v roce 1649, stavělo se deset let. Zásadní úpravy objekt zažil koncem 17. století, po polovině následujícího století a kolem roku 1807.
Od roku 1965 se sice jedná o kulturní památku České republiky, novodobé dějiny zámku (míněna je zejména druhá polovina minulého století) byly dlouhá desetiletí spojeny s chátráním a neutěšeným stavem. Až na počátku 21. století svitlo na lepší časy. V roce 2006 objekt koupil soukromý majitel a mj. i s pomocí Středočeského kraje odstartovala ozdravná kúra.
Zahájení letošní zámecké sezony se blíží.
A tak již z dálky nyní zaujme svěží vzhled světlé fasády, zanedlouho bude ovšem možné toho opět spatřit podstatně víc. „V letní sezoně je zámek otevřen veřejnosti s prohlídkovým okruhem, kdy můžete objevit krásu zachovalých i zrekonstruovaných prostor,“ píše se na webových stránkách zámku.
Letošní sezona tu odstartuje – jak informuje nápadný poutač před vstupem do objektu – 19. dubna. Její součástí bude kromě zámecké prohlídky také řemeslný jarní trh, historický kolotoč, dílničky pro děti a další aktivity.
Kostel sv. Jiljí
Nepřežil ani hrad, ani zámek
Od zámku a nedalekého kostela sv. Jiljí (rovněž zprvu barokní, později klasicistně upravený, rovněž ještě na přelomu tisíciletí silně chátrající, ale poté obcí opravený, takže dnes na slunci zářící podobně zámek) se nyní vydáme k dalším místním cílům. Protože zámkem a kostelem se křinecká nabídka zdaleka nevyčerpala.
Mířím na sever. Nijak daleko, zhruba jen pouhý kilometr. Na vcelku nenápadný kopec, na kterém kdysi stál hrad, o něco později zámek – a i když se zde nakonec nedochovala ani jedna ze zmíněných architektonických forem, přesto si místo zaslouží pozornost.
Hrad Kuncberk na stejnojmenném vrchu (215 m n. m.) vyrostl ve druhé polovině 15. století zásluhou Jana Křineckého z Ronova. Stát se tak mělo před rokem 1470. O století později (v roce 1575) se novým majitelem stal Jindřich z Valdštejna. Ale to se již kuncberská hradní éra chýlila ke konci – Valdštejnové totiž sídlili na zámku v Dobrovici. V roce 1638 se tak o Kuncberku píše jako o objektu pustém.
Následovala éra zámecká. Panství se přesně v polovině 17. století stalo majetkem výše zmíněného rodu Morzinů a ti na místě původního hradu na šestibokém půdorysu nechali postavit nevelký raně barokní zámek na půdorysu dokonce osmibokém. Událo se tak v letech 1659-1680. Ale situace se opakovala – zámek zchátral, v roce 1818 jej ještě opravili noví majitelé, jenže v průběhu dalších desetiletí se objektu opět přestalo „dařit“ a v roce 1891 byl zbořen.
Skromné zbytky hradu a zámku na Kuncberku
Na Kuncberku
Stoupám na vrchol jen mírně „vypouklého“ kopce, zpočátku si všímám širokého okružního příkopu a valu před ním, což jsou možná jedny z nejvýraznějších připomínek původního hradu. Z patrového zámku se toho dochovalo o něco víc – tyto pozůstatky ale nelze hledat kdesi nad úrovní pozorovatele, ale naopak pod jeho nohama. V zalesněném terénu se na několika místech hlásí o pozornost zahloubené zbytky zdí a klenutých sklepních prostor. Nelze vyloučit, že některé z nich byly součástí nejen zámku, ale i hradu.
Nezbylo toho sice mnoho – a přesto ten zalesněný kopec umí zaujmout. Jako by stále ještě měl v paměti čas, kdy na svém hřbetu nesl ony dva symboly stavitelského umu. Jako by tak úplně nesouzněl s fakty o jejich dvojím zániku. Jako by se pokoušel jitřit představivost návštěvníků…
Nedaleko Kuncberku stojí barokní kaple sv. Jana Nepomuckého.
Hora svědecká i růžencová
„Svědecké vrchy jsou osamocené kopce, které převyšují okolní rovinatý terén. Zatímco jejich okolí podlehlo erozi a snížilo se, samotný vrch díky jiné geologické stavbě odolal,“ popisuje tento typ vrchů Jana Jůzlová v publikaci Toulky Polabím.
V Polabí je takových vrchů víc – například Oškobrh, Přerovská hůra, Břístevská hůra, Semická hůra… A patří k nim i Chotuc.
Své místo má dva kilometry na západ od centra Křince, „vypíná se“ do nadmořské výšky 254 metry. Na území přírodní památky roste (kromě habrů, lip, topolů, dubů…) řada vzácných rostlin. Například vstavač nachový či klokoč zpeřený, jehož kuličky se kdysi používaly k výrobě růženců.
Na chotucké jižní stráni
Úrodnou „zahrádkou“ je jižní svah, který je zároveň i kvalitní přírodní rozhlednou. Dobře vidět je odsud mj. i rozhledna umělá, u Hrubého Jeseníku stojící Romanka. Poměrně unikátní stavba vyrostla v roce 2003, letos se zájemcům otevře od 5. dubna. Ale zpět na Chotuc.
Na jeho vrcholu své místo nemají pouze stromy, ale také kaple Nejsvětější Trojice. Původně gotická stavba byla v roce 1697 barokně upravena, lze se dočíst na Mapách.cz.
„V keltském období i ve středověku byl Chotuc významným kultovním místem, kam lidé pořádali pouti,“ píše se na Wikipedii. „Pohanská tradice výstupů na Chotuc byla natolik silná, že katolická církev s ní nebojovala, ale dala poutím nový náboženský význam – v 13. století nechala totiž postavit na vrcholu kapli Nejsvětější Trojice. Dnešní kostelík pochází z 15. století, později byl zbarokizován, v 19. století opraven. Pak dlouhá desetiletí chátral, až v roce 1995 byl opraven do dnešní podoby. Okolo kostelíka se rozkládá starý hřbitov, na kterém se již od roku 1953 nepohřbívá.“
Kostelík na vrcholu Chotuce
Na vrchol vede několik cest a cestiček – lze například vystoupat z jihu, od blízkého židovského hřbitova, nebo se vydat vzhůru z východního okraje vrchu po naučné stezce se spoustou užitečných informací.
Zdroje:
Jana Jůzlová: Toulky Polabím; Euromedia Group – edice Universum, 2019
Petr David, Vladimír Soukup: 888 hradů, zámků, tvrzí; Kartografie Praha ve spolupráci s Nakladatelstvím a vydavatelstvím Soukup & David, 2002
Petr David, Vladimír Soukup: 444 historických měst a městeček; Kartografie Praha, 2004
