Článek
Na krátký výlet v jihovýchodní výspě Prahy, i v čase stále pokročilejšího podzimu ještě v docela barevném provedení, se lze vydat z více míst; já jako start zvolil stanici metra Rajská zahrada. Stačilo pak ujít pár stovek metrů a paneláky začínaly stále zřetelněji ustupovat, zatímco kolem mě přibývalo křovin a stromů. K první zastávce už jsem měl blízko.
Vyhlídka na třech nohách
Nachází se na vrchu Horka v nadmořské výšce 254 metrů; výstup od severu je víc než mírný a nebýt rozhledny Doubravka, která tu stojí od roku 2018, asi by člověk přehlédl, že se ocitl na kopci. Právě zmíněná vyhlídková věž byla prvním cílem na trase.
Dílo podle návrhu architekta Martina Rainiše je už na první pohled pozoruhodnou stavbou. Nejen proto, že je vytvořeno z akátového dřeva. Už sama konstrukce tvořená třemi „vzdušnými nohami“, jak je rozhledna nejčastěji popisována, je velice originální. V centru zmíněné trojice se tyčí spirála schodiště vedoucí na vyhlídkovou plošinu v 19 metrech (celkově je věž ještě o 4,5 metru vyšší). Na zájemce o dalekou vyhlídku na východní okraj Prahy čeká zdolání 98 schodů.
Rozhledna Doubravka
Rozhledna je sice volně přístupná, nicméně – jak se uvádí na informační tabuli přímo na věži – „v období mimo sezonu (listopad–březen) je vstup pouze na vlastní nebezpečí a proti výslovnému přání provozovatele“.
Pískovna plná vody
Po neznačených cestičkách pokračuji jihovýchodním směrem. Orientace je snadná, postupuji mělkým údolím Rokytky, zejména po břehu Svépravického potoka, oblastí podmáčenou, s řadou tůní a meandrů zmíněných vodních toků.
U Svépravického potoka
Procházím oblastí suchého poldru Čihadla, míjím řadu zastavení naučné stezky pro děti nazvané Zastavení s malou vílou Mimi, která „příběhovou formou dává ekologická ponaučení“. Což se dovídám mj. z publikace Jany Jůzlové Toulky kolem Prahy, protože přímo na stezce si nepřečtu nic – neznámý veleduch všechna sdělení pečlivě přečmáral klikyháky…
Ale to mi již zbývá pověstných pár kroků k přírodní rezervaci V Pískovně, jíž vévodí stejnojmenný rybník. Jak název napovídá, kdysi se tu těžil písek (od konce 19. století do 60. let minulého století) – ze zatopené pískovny vznikla velice malebná vodní plocha, která je dnes jedním z významných pražských ptačích hnízdišť.
V Pískovně
Na břehu rybníka
A ještě jeden pohled, o pár kroků dál…
Rezervace od rozloze necelých osmi hektarů tu byla vyhlášena v roce 1988, předmětem ochrany jsou mokřadní rostlinná společenstva.
Dva rozdílní rekordmani
Z městských částí Kyje a Hostavice jsem se postupně propracoval na území Dolních Počernic. Na jejich západním okraji mě čeká setkání s jednou nenápadnou rekordmankou.
Stojí v geologické zahradě plné ukázek balvanů a jedná se o rozhlednu, která má být ze všech pražských vůbec tou nejmenší. Na její vyhlídkovou plošinu vede sedm schodů, takže sice velkolepý výhled do dálav neposkytuje, ale zato může potěšit všechny zájemce, na které ve výškách útočí závratě.
U rekordně malé rozhledny
Od mini rozhledny už to není daleko do historického centra Dolních Počernic. A k jejich nejvýznamnější památce, jíž je zámek. V současnosti hostí dětský domov; na počátku dějin tohoto objektu se jednalo o středověkou tvrz, o níž existují zmínky již z roku 1401.
O dvě staletí dřív jen o několik desítek metrů dál vyrostl původně románský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Zažil celou plejádu přestaveb – gotickou, renesanční i barokní, ale ani u té nezůstalo. Dnes má podobu novorománskou z přelomu 19. a 20. století.
Dolnopočernický kostel
Kromě zámku, zámeckého parku (sedmihektarového) a kostela jsou součástí historického areálu rovněž zrekonstruovaný počernický pivovar a novogotický vodní mlýn.
To již jsem v těsné blízkosti další výjimečné lokality. Podobně jako mnou zvolená trasa obsahuje dvě rozhledny, má se to i s rybníky. Jeden z konců parku tvoří 360 metrů dlouhá hráz Počernického rybníka – a právě ten je dnešním druhým a posledním rekordmanem. Se svou rozlohou 19,4 hektaru je největším rybníkem na území hlavního města.
Počernický rybník
Hráz Počernického rybníka
Podzimně „pozlacený“ pohled na rybník
„Rybník vznikl v polovině 19. století a od roku 1988 je i se svým okolím včetně zámeckého parku chráněn jako přírodní památka… Zapsal se také do dějin vědy, protože na jeho severním břehu byla v roce 1888 vybudována tzv. Broukárna, první hydrobiologická vědecká stanice na světě,“ uvádí se v Toulkách kolem Prahy.
Zdroje:
Jana Jůzlová: Toulky kolem Prahy; Euromedia Group, 2024
Informační tabule na trase
Mapy.com
