Článek
„Istrijské zlato je můj první průnik do světa beletrie, psaný ve vzácně ušetřených chvílích po dobu několika posledních let,“ uvedl autor, který působí především v oblasti filmu – spolupracoval mj. s takovými režisérskými osobnostmi, jakými jsou Agnieszka Holland, Peter Greenaway, Juraj Jakubisko, Stephen Daldry, Fridrik Thor Fridriksson aj.
Minulost, která nekončí
Zmíněný úvodní „průnik“ se ukázal jako víc než vydařený. Autor, jehož domov je nejen v Notting Hillu, ale právě i na Istrii, využil svou dokonalou znalost prostředí. Ale pochopitelně nejen tu.
Román se odvíjí ve třech samostatných, a přesto stále propojenějších časových rovinách: odehrává se v roce 81 během nadvlády Římanů (v hlavní roli se ocitají gladiátoři a krvavé arény), v závěru druhé světové války (partyzánský odboj) a v posledních dnech roku 2019. Tehdy se zpět domů vrací Marco Mihajlič, policista propuštěný z britských služeb, jehož úkol spočíval v infiltraci do jedné z aktivistických skupin.
Ovšem tou úplně nejhlavnější „postavou“ je – lanýž. Mnohé již napovídá obal knihy s citátem Alexandra Dumase: „Vyprávět příběh lanýže znamená vyprávět příběh celé civilizace.“ A pak také charakteristika knihy zveřejněná tamtéž: „Tři období, jedno tajemství. Lanýže jako klíč k minulosti, jež nikdy neskončila.“
Černé a bílé zlato
Což je charakteristika naprosto přesná. Tři časově oddělené proudy se právě prostřednictvím této aromatické, nesnadno vyhledávané houby – v černé a bílé variantě – propojují v jedinou řeku. Vše souvisí se vším. V životě – i v této knize.
Postupně na stránkách sledujeme osudy gladiátorů, které čeká strastiplná cesta z arény v dnešní Pule do dubových lesů za lanýži, za novým životem i svobodou. V závěru druhoválečného běsnění prožíváme osudy partyzánů, především Markova dědečka Nina v mladém věku, vstřebáváme otcovraždu i bratrovraždu, ale také masakr z Istrie vyháněných Italů. A v čase od toho současného jen nepatrně vzdáleného slavíme Ninovy devadesátiny – ovšem předtím s úzkostí čteme o tíživém problému spjatém nejen s Ninem a jeho blízkými, ale i – jak jinak – s lanýži. Jež Nino hledal a s nimiž obchodoval od svého mládí…
V tu chvíli – na scéně se právě objevuje prastará „relikvie“, manica neboli pažní chránič gladiátora se zašifrovaným vzkazem o nejúrodnější lanýžové oblasti – časový oblouk dokončuje svou dráhu; děje, charaktery, osudy i životní touhy se propojují a dávají zaznít silnému, byť i nostalgií nasycenému finále.
Nejen samotný děj, ale i autorův styl si zasluhuje maximální respekt. Příběh graduje, je vystavěný až s pedantickou přesností, což se týká zejména reálií, zároveň nám předkládá uvěřitelné postavy, skvěle prokreslené…
To vše – pokud mohu hovořit sám za sebe – mi přineslo nejen čtenářský zážitek, ale zároveň oživilo myšlenku, zase jednou po letech navštívit tuto část Chorvatka.
Ale to už je věc ryze soukromá, totálně neliterární…
Mike Downey: ISTRIJSKÉ ZLATO; z anglického originálu Istria Gold vydaného nakladatelstvím MPress Media v Londýně roku 2022, přeložil Václav Procházka; obálku navrhla Kristýna Kopřivová; vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar v roce 2025.
