Článek
Bylo pár minut po půlnoci, blížili jsme se k místu našeho ubytování, do obce, které k „věhlasu“ dopomáhá těsné sousedství s leteckým přístavem – nikoliv neopomenutelné turistické cíle. Jenže v záři nočního osvětlení se Il-Gudja v našich očích měnila v nečekaný dárek.
Kamenné domy z ostrovního vápence (jak se ukáže, styl prakticky všudypřítomný), úzké uličky, majestátní svatostánek Panny Marie Pompejské s dvojicí věží mířících k hvězdné obloze – a pak i samotný penzion ve starobylém maltském domě, připomínající zmenšený středověký hrad. Vstupní dojem byl silný. A to vše byla jen pouhá ouvertura…
Půlnoční kostel v obci Il-Gudja
Malý velký ostrov
Maltskou republiku tvoří souostroví vzdálené 80 kilometrů jižně od Sicílie. O něco více než půl milion obyvatel činí z Malty nejmenší a nejméně lidnatou členskou zemi Evropské unie – ale zároveň i devátou nejhustěji zalidněnou zemi světa (přes 1700 lidí na kilometr čtvereční).
Pro bližší představu: Malta zaujímá 316 kilometrů čtverečních; její hlavní ostrov má zhruba 27 kilometrů na délku a 14 kilometrů na šířku. Skoro by se chtělo říct: středomořský ostrůvek. Jenže tváří v tvář jeho památkám i přírodním úkazům – a také dějinám v trvání přibližně sedm tisíc let – si člověk podobnou poznámku rozmyslí. A odpustí.
První cíl této trasy už není daleko. „Vítejte v Marsaxlokku!“
Kostel u přístavu
Vzhledem k rozloze ostrova tu lze velice důstojnou roli svěřit pěší turistice. Což jsme si hned následující dopoledne vyzkoušeli. Z centra „naší obce“ jsme se vydali pěšky (po silnicích hezky vpravo, auta tu sviští vlevo) do zhruba pět kilometrů vzdáleného Marsaxlokku.
Rybářské městečko na východním pobřeží umí zaujmout zátokou plnou tradičních luzzu v pastelových barvách čili tradičními loděmi, jimž vzhled vtiskli starověcí Féničané (na ostrov se poprvé doplavili někdy kolem roku 800 př. n. l.). Velký přístav o něco dál sice nepůsobí úplně romanticky, ale celkový dojem nesrazí.
Marsaxlokk z dálky…
...a lodě v přístavu zblízka
Charakteristiku místa dále dotváří – kromě gastronomických lákadel – ještě minimálně dvě zásadní stavby. Alespoň v našich očích a na základě naší zkušenosti.
Ještě než jsme mírně klesající silnicí dokráčeli k průzračným vodám Středozemního moře, nemohli jsme jen tak minout zdejší kostel Panny Marie Pompejské. Pod totožným názvem kostela jako v místě našeho ubytování se skrýval zážitek o to silnější, že v tomto případě bylo možné vstoupit dovnitř.
Průčelí kostela v Marsaxlokku
Pohled do jeho interiéru
Kostel v nadmořské výšce dva metry vyrostl v roce 1890. „Původně jednoduchý obdélník byl později rozšířen do tvaru latinského kříže. V kostele se nachází krásná socha z Itálie a obrazy místního umělce Giuseppe Cali a slouží jako důležité duchovní centrum pro místní komunitu,“ lze se dočíst na Mapách.com.
Uvádí se, že stavbu kostela iniciovala místní šlechtična jako projev vděčnosti poté, co přežila nebezpečnou bouři. Nyní naopak té ženě mohou být vděční nejen obyvatelé Marsaxlokku, ale i návštěvníci této obce.
Stezkou k pevnosti
Pokračujeme nejprve po asfaltce, záhy po úzké stezce jižním směrem. Trasa kopíruje pobřeží, nabízí výhledy na moře, lodě – ale také na bujnou vegetaci lemující fotogenické útesy. Nad hladinou se nyní „vznášíme“ nějakých deset až dvacet metrů.
Brzy nad vrcholky křovin zahlédneme siluetu našeho následujícího cíle. Pevnost St Lucian.
Stavba z ostrovně charakteristického materiálu je sice nepřístupná, ale i exteriérové vjemy stojí za to. Na strmém mořském břehu stojí od roku 1610, kdy ji zhruba půldruhého kilometru od Marsaxlokku postavili rytíři coby součást jejich pobřežní obrany.
Pevnost St Julian
Jeskyní do pravěku
Blížíme se k závěrečnému cíli této trasy: k jeskyni a muzeu Għar Dalam. Od pevnosti, cestou po pobřežní linii a přes obec Il-Qajjenza, jsou to sem dva kilometry. Archeologický areál leží v katastru obce Birżebbuġa.
Ocitáme se na území nejstaršího maltského prehistorického naleziště. Nejprve nás pohltí muzeální expozice plná zejména kosterních pozůstatků, poté rozlehlý areál připomínající park a jeho součást – jeskyně.
Z jejích 144 metrů je turistům zpřístupněna zhruba třetina (50 metrů), ale i to stačí k navození správné nálady. Podobně jako v Zemanově filmové Cestě do pravěku i my zažíváme výpravu proti proudu času.
Kosterní pozůstatky, v tomto případě hroší
Venkovní areál muzea a všudypřítomné zdi
V jeskyni
Právě zde byly nalezeny kupř. zkamenělé kosti zakrslých (trpasličích) slonů (kromě Malty byly jejich pozůstatky objeveny už pouze na Sicílii) a hrochů; k dalším významným nálezům se řadí pozůstatky obřích plšů (absence přirozených predátorů je výrazně zvětšila v porovnání s dnešními malými savci – ti mají v průměru 12 centimetrů a 100 gramů, staří maltští exempláři vážili kolem jednoho kilogramu a byli dvakrát větší). Kosterními pozůstatky jsou dále zastoupeni jeleni, medvědi a vlci.
K historickým svědkům tu patří rovněž artefakty raných lidí – zažíváme tak pomyslný ponor více než o 7000 let zpět.
Svět se mění, svět se vyvíjí. Sloni a plši jsou jen malý příklad. Ve hře jsou většinou příklady podstatně většího kalibru, týkající se živočišného druhu homo sapiens… Ale to už je jiná kapitola.
Zdroje:
Informační tabule a materiály na trase
https://cs.wikipedia.org/wiki/Malta
Mapy.com
