K majitelům zámku v Radimi patřil vydavatel „bulváru“ i osobní lékař prezidentovy rodiny

Lednové dopoledne bylo příkladně vstřícné: slabý mráz, sněhový poprašek a modré nebe nad hlavami návštěvníků. Před jedenáctou hodinou – startem první ze tří sobotních prohlídek – se jich sešlo docela dost. Mají proč. Kromě přitažlivé prohlídky interiérů je rovněž láká zámecká kavárna. Sálající kamna, pozorná obsluha, radimské koláče…

V císařských službách

Jak už bylo výše zmíněno, v roce 1610 obohatila Radim stavba renesančního zámku. Stalo se tak na základě rozhodnutí Karla Záruby z Hustířan. Jedno se o osobnost, která je zaznamenáníhodná nejen díky své stavební aktivitě. V letech 1584-1612 byl ve službách císaře Rudolfa II. – jako kraječ a ochutnavač.

A jak už bylo řečeno, od jeho dob – pokud nepočítáme novorenesanční úpravy a modernizaci (především zavedení elektřiny) uskutečněné ve dvacátých letech minulého století – se radimský zámek takřka nezměnil.

Za což v dobrém mohou nejen příznivé historické okolnosti (zámku se vyhnuly ničivé vlivy), ale i počiny dvou posledních soukromých majitelů. Právě díky nim se zámku zachovalému v autentické podobě navrací původní lesk a dobrá kondice. Ale k této veledůležité etapě se dostaneme o něco později.

O zámku se někdy píše jako o zámečku (rozměrově zaujímá čtvercový půdorys 35 × 35 metrů), ovšem uvnitř se zdá výrazně rozměrnější. Hlavní zámecká budova byla vystavěna ve stylu saské renesance.

Od černé kuchyně nejen k bílé

Společně se zhruba dalšími dvěma desítkami návštěvníků jsme právě vstoupili na jeden ze tří prohlídkových okruhů. Na úvod sestupujeme – jak informuje průvodkyně – do stále ještě funkční černé kuchyně. Až se navrátíme na úroveň přízemního podlaží a zavítáme mj. do bílé kuchyně, zbrojnice či kanceláře panského hejtmana, oceníme jednu ze současných předností objektu. O kterou se zasadil zejména první ze dvou posledních majitelů zámku.

Jde o to, že interiéry jsou opět vybaveny unikátním renesančním nábytkem. Většinou dovezeným ze západní Evropy, protože „turbulentní minulé století“, jak tuto dobu charakterizuje text na zámeckém webu, původní vybavení dokonale rozprášilo.

Kromě okruhu, který mapuje hospodářský a správní život renesančního zámku (a který jsme na počátku ledna absolvovali), jsou v nabídce pro návštěvníky ještě reprezentační místnosti šlechty v prvním patře (dominuje jim velký sál s ochozem a malovanou výzdobou) a pak ještě speciální dětský okruh. (Podrobnější informace naleznete na zámeckých webových stránkách.)

Doplňme, že něco z původního zámku se přece jen dochovalo. Především malované, tzv. záklopové stropy z počátku 17. století v několika místnostech.

Poštmistr a bulvár

Zárubové, jimiž zámecká realita v Radimi odstartovala, přišli do středních Čech v roce 1541. Jejich předkové pocházeli z Hustířan u Jaroměře na Náchodsku.

O Karlovi Zárubovi jsme se již zmínili, z plejády dalších majitelů z dalších rodů se zastavme například u jména František Jan rytíř Brahier. Čerstvě povýšený šlechtic koupil radimský zámek v roce 1702. Jednalo se o velice zajímavou postavu spjatou s českými dějinami, „protože to byl jeden z prvních českých vydavatelů novin“, píše se na zámeckém webu.

Původně pražský měšťan a poštmistr vydával německy psané noviny, v nichž zveřejňoval poslední zprávy a novinky, které se k němu jako poštmistrovi donesly. V podstatě i drby. Něco jako bulvár z časů 18. století. Jeho praxe ovšem natolik zaujala, že právě za ni byl povýšen do šlechtického stavu – stal se rytířem.

Vzpoura sedláků

K majitelům zámku v Radimi se postupně řadila nová jména – mj. také z rodu Šliků či Kinských. Za éry Františka Josefa Kinského došlo k události, kterou zaznamenal rychtář a písmák z nedalekých Milčic – František Jan Vavák.

V únoru roku 1775 se v oblasti Rtyně v Podkrkonoší vzbouřili sedláci proti robotě. Okolo 22. března dorazili na Poděbradsko a Kolínsko – neminuli při tom ani Radim. Nakonec – jak známo – rebelie vyvrcholila i skončila známým střetem u Chlumce nad Cidlinou. Pro sedláky zle nedobře, povstání bylo krvavě potlačeno.

Poslední století

Radim byla rovněž spjata s rodem Lichtenštejnů – ti se rozhodli panství v roce 1923 (po tehdejší pozemkové reformě) prodat. Kupcem se o čtyři roky později stal MUDr. Jaroslav Bukovský, osobní lékař rodiny prezidenta T. G. Masaryka.

Po roce 1948 se zámek proměnil nebývalým způsobem – a to tak, aby vyhovoval potřebám místního národního výboru. Sloužil jako kancelářské prostory, oddací síň i jako bytové jednotky. Obecní úřad objekt využíval až do roku 1994. Pak se v restitucích vrátil dědicům rodiny Bukovských.

O jedenáct let později restituenti zámek prodali Antonínu Dotlačilovi, který se pustil do rozsáhlých rekonstrukčních zásahů ve snaze vrátit zámku původní lesk – i zaplnit jeho interiéry.

Toto zásadní záchranné a obnovitelské úsilí se stalo vlastní i novému majiteli, Bohuslavu Opatrnému, který s rodinou, přáteli a dobrovolníky navázal na dílo svého předchůdce. Zámek nikdy nečerpal žádné dotace či veřejné prostředky.

Skály plné zkamenělin

Zámecké zážitky lze velice pohodlně zmnožit návštěvou asi kilometr vzdálené přírodní památky Lom u Radimi. Vede k ní zeleně značená turistická stezka.

Jedná se o významné paleontologické naleziště – mj. zkamenělin mořských hub, ramenonožců a mlžů. Nad lomem se ale našly také dvě stoličky a dvaceticentimetrový úlomek klu mamuta a stehenní kost srstnatého nosorožce.

Kolmé lomové stěny jsou až 22 metrů vysoké. Zde těžený kámen byl zejména využíván při stavbě železnice z Peček do Kouřimi v letech 1880-1882, těžební práce skončily v roce 1958.

Přírodní památka byla vyhlášena v roce 1977, nachází se na levém břehu říčky Výrovky. „Z geologického hlediska širší okolí Lomu u Radimi představuje kolínská oblast české křídy, která bývá označována jako příbojová,“ uvádí text na Wikipedii.

V blízkosti skal, hned naproti za železniční tratí, je na Výrovce k vidění téměř dva metry vysoký jez.

Zdroje:

Web zámku Radim

Informační tabule na trase

Radim (zámek) – Wikipedie

Jana Jůzlová: Toulky mezi Labem a Sázavou; Euromedia Group, 2023

Lom u Radimi – Wikipedie