Článek
Jejich hřeben odpradávna odděloval Slezsko od Království českého i Markrabství moravského, a bylo tomu tak až do doby Karla IV., který Slezsko začlenil pod svrchovanost českých panovníků. Tento stav vydržel necelá čtyři staletí. „Rychlebské hory se poté opět staly pohraničním pohořím, oddělujícím říše středoevropských Habsburků a pruských Hohenzollernů,“ konstatuje Pavel Macháček ve své publikaci Fenomén Rychlebské hory.
Ostatně hraniční charakteristika tomuto území již zůstala: po roce 1918 tvořilo horstvo obývané převážně německy mluvícím obyvatelstvem hranici mezi nově vyhlášeným Československem a Německem, po roce 1945 mezi obnoveným Československem a Polskem.
Názvy a jejich proměny
Od Kunčic u Starého Města se do lesů a citelně rostoucích vrchů odvážně noří nenápadná silnička. Uzoučká. Částečně doprovázená Kunčickým potokem. Pak se vyhoupne na vrchol Palaše – a to už příchozího krátce poté vítá chata Paprsek. Jedno z ideálních výchozích míst k turistickým zážitkům v jižní části pohoří.
Areál chaty Paprsek
Na vrcholu svahu – stejně jako v celé jižní oblasti pohoří – dlouho chybělo jakékoliv zázemí pro návštěvníky. Což se změnilo až na počátku třicátých let minulého století – v srpnu 1932 byl nový objekt v nadmořské výšce 1022 metrů slavnostně otevřen.
Nejprve pod názvem Slezský dům (Schlesierhaus), po obnovení provozu po druhé světové válce se označení změnilo na U Ráje, v padesátých letech dostala chata finální jméno Paprsek.
Ostatně s postupným vývojem svého názvu má zkušenost i samo pohoří.
„Hory schoulené ve stínu mocných sousedů, Jeseníků a Králického Sněžníku, dlouho neměly ani název a tvořily bezejmenný horský pás na zemských hranicích. Obrat nastal až v souvislosti s mocenskými změnami v polovině 18. století,“ uvádí Pavel Macháček ve výše zmíněné publikaci.
Rychlebské hory
Nejprve se užíval nepříliš nápaditý název Hraniční hory (Grenzgebirge) a trvalo ještě nějaký čas – konkrétně do poloviny 19. století – než byla severní část označena jako Rychlebské hory (Reichensteiner Gebirge). Inspirací bylo městečko Rychleby (Reichenstein, dnešní Złoty Stok v Polsku). Později začal být nový název používán pro celé pohoří.
Kamenný symbol se vrátil
Od chaty Paprsek to není daleko na samu střechu Rychlebských hor – na Smrk, ale ten se do hlavní roli dostane až o něco později. Úvod této cesty bude patřit asi dva kilometry vzdálenému objektu (jižně od chaty), který na vrchu Větrov (918 m n. m.) poblíž osady Velké Vrbno stojí od roku 2021. Krásně se vyjímá při pohledu od Paprsku a zdejší konečné stanice lanovky.
„Něco úžasného. Nejprve mě napadlo, že se mi snad do zorného pole přimísila dodatečná animace,“ podotkne kdosi z přihlížejících. Ano, i tak by se to dalo vyjádřit.
Kamenný dvojvěžový objekt hrdě míří k azurové obloze, skoro by se chtělo věřit, že naši pozornost vnímá a že jej ohromně těší… Řeč je o Dalimilově rozhledně.
Třiatřicet metrů vysoká replika historické rozhledny, která stávala na Králickém Sněžníku v letech 1899-1973, vítá návštěvníky na Větrově čtyři roky. Tvoří ji vstupní sál s lomenou klenbou a především – malá a velká věž. Na nejvyšší vyhlídkovou plošinu ve 28 metrech je třeba zdolat 168 schodů. „Kamenná kráska a symbol našeho kraje se vrátila zpět,“ píše se na webu rozhledny.
Dalimilova rozhledna
Pohled z rozhledny, tentokrát na jih
„Rozhlednu nechal postavit místní podnikatel JUDr. Dalimil Mika jako vzpomínku na bývalý symbol regionu a nová stavba po něm dostala své jméno. Slavnostní otevření Dalimilovy rozhledny se konalo 9. července 2021, tedy na den přesně po 122 letech od otevření bývalé rozhledny na Králickém Sněžníku. Stavbu navrhl Ateliér A Jiřího Tomečka z Olomouce s využitím dostupných historických dokumentů a fotografií,“ uvádí Wikipedie.
Výhled z rozhledny je dokonalý. Severním směrem k Paprsku a dál k vrchům rychlebským, na východ pak do míst, kdy domovské pohoří přechází v sousední Jeseníky (Hrubý Jeseník), na nejvzdálenějším horizontu je dobře čitelná silueta Pradědu korunovaná rozhlednou a televizním vysílačem.
S rašelinou na střeše
Od rozhledny stoupám severním směrem po modře značené turistické stezce k Paprsku, poté po červené, zelené a opět modré ke státní hranici s Polskem. Do míst, kde se nachází historické trojmezí Moravy, Slezska a Polska (Kladska). To už jsem skoro na střeše pohoří, právě zde dosahují Rychlebské hory svého výškového maxima. Stará se o to vrch zvaný Smrk (1127 m n. m.). Je mj. o tři metry vyšší než jeho jmenovec, král Jizerských hor.
Již cestou od Paprsku se nabízí několik pěkných vyhlídkových míst – i když to nejlepší mě ještě teprve čeká. Minimálně za zmínku stojí rovněž fakt, že kolem se rozkládá až nadprůměrně svěže působící vegetace, smrčiny nevyjímaje.
Přírodní památka Rašeliniště na Smrku
Vrchol Smrku se sice rovněž utápí ve stromové zeleni, přesto to není úplně obyčejný les. A to proto, že tady – v nejvyšších rychlebských partiích – prostoru dominuje vrchovištní rašeliniště. Přesněji: přírodní památka Rašeliniště na Smrku rozkládající se na necelých sedmi hektarech.
Další rozhledna, tentokrát přírodní
Jsem i nejsem na zpáteční cestě do výchozího bodu čili k Paprsku. Nevracím se totiž ve vlastních stopách, ale nejprve mířím přímo na západ – a přímo po státní hranici. A netuším, že zlatý hřeb (alespoň podle mého názoru) mám stále ještě před sebou.
Cesta je neznačená, ale snadno identifikovatelná. Kromě smrčin, borůvčí a další vegetace mě doprovázejí hraniční patníky. A dávají na vědomí, že chvílemi se pohybuji v Česku, chvílemi odvážně kráčím polským územím.
Nad vegetací se stále častěji objevují hřbety vzdálených vrchů. Namodralé. Nepotrvá dlouho a zcela jednoznačně jim začne vévodit masiv Králického Sněžníku – s maličkým vykřičníkem nové rozhledny (stojí na polské straně vrchu od roku 2022).
Pod vrcholem Brousku
A jeden z pohledů, které se odtud nabízejí.
Úžasné výhledy se stále výrazněji hlásí o slovo. Děje se tak díky nikoliv umělé, ale ryze přírodní rozhledně. Té vlídné i fotogenické terénní vlně se říká Brousek (polsky Brusek).
Jedná se o jakési pokračování Smrku, je jeho vedlejším vrcholem. Dosahuje nadmořské výšky 1115 metrů a vrcholové skalisko nese jen pár stromových jedinců. Takže kruhovému rozhledu nic nebrání.
Skalní výchoz se majestátně zvedá nad lesním kobercem proťatým světlou, písčitou stezkou, po níž budu už za chvíli pokračovat. To až za chvíli… Teď se kochám. Fotím. A místo slov nabízím dalších pár snímků…
Nejvyšší místo Brousku
Vrcholové skalisko
Už jen dodám, že toto pohoří v Olomouckém kraji má v nabídce pochopitelně ještě další esa. Ale o tom až někdy příště.
Zdroje:
Pavel Macháček: Fenomén Rychlebské hory; CPress, 2023
