V benáteckém zámku na návštěvníky čekají Tycho Brahe i vynálezce Merkuru

Podobně jako ne zcela tradiční je zdejší soubor expozic, už i samotný počátek dějin objektu se mírně vymyká zažitému schématu. „Většina zámků vznikla přestavbou z někdejšího hradu,“ uvádí Jan Bauer v Tajnostech českých hradů a zámků. „Zámek v Benátkách nad Jizerou je však tak trochu výjimkou. Předcházel ho totiž gotický klášter, který založil ve 14. století Jan z Dražic, synovec posledního pražského biskupa Jana IV. z Dražic. Klášter patřil řádu křižovníků s červeným křížem, jinak též cyriaků, kteří se oblékali do bílých plášťů s červenými kápěmi.“

Areál pod kostelní věží

Nejprve po mostě z levého břehu Jizery na pravý, pak Podoleckou ulicí vcelku strmě vzhůru, poté prudký obrat vlevo do Vaněčkovy ulice – a to již se před námi rozkládá Husovo náměstí. Na samém vrcholu vysokého i rozlehlého ostrohu nad řekou.

V centru náměstí okamžitě padne do oka nápadná stavba s věžičkou na čtvercovém půdorysu. Jedná se o barokní kapli Rodiny Kristovy. Na svět přišla v roce 1737, dalších pětačtyřicet let sloužila církevním účelům – načež byla zrušena patentem císaře Josefa II. Dnes je místem bohoslužeb Církve československé husitské.

Naše kroky vedou dalších zhruba dvě stě metrů západním směrem, k zámeckému areálu. Jeho přítomnost už z dálky avizuje kostel Narození Panny Marie, respektive jeho barokní věž s ochozem postavená v 18. století. Samotný svatostánek je podstatně starší, založen byl v roce 1349 společně s klášterem. Galerií je kostel propojen se zámkem.

Přes park do muzea

Zámek v renesanční podobě tu vyrostl na počátku 16. století – a to na rozvalinách, které po husitských válkách zůstaly po původním klášteru. Ten se v torzo s ohořelými zdmi proměnil někdy v roce 1420. Nový zámek byl dílem pánů z Donína, nepatřil jim ovšem nijak závratně dlouho. V roce 1599 byli natolik zadlužení, že benátecký zámek prodali – císaři Rudolfu II. Což byl zásadní krok, mající své dozvuky i na dnešní prohlídkové trase.

Dříve než se ocitneme v zámeckých interiérech, procházíme se okolním parkem doslova zářícím podzimními stromy a jejich zlatým a rubínovým listím, okusíme několik opravdu dalekých vyhlídek z hrany ostrohu a potěšíme se pohledem na renesanční sgrafita na nádvoří.

A pak vstupujeme dovnitř…

Možností je tu několik. V zámku, který se přes celou plejádu majitelů dostal do vlastnictví města (stalo se tak v roce 1920, kdy jej odkoupilo od Kinských), dnes mj. sídlí městský úřad, soukromé Muzeum historických hraček Jiřího Fialy (od roku 1999, představuje hračky z let 1860-1945) – a také ještě jedno muzeum.

V roce 1955 tu bylo zřízeno jako městské muzeum, v současnosti pod názvem Muzeum Benátecka provází návštěvníky několika pozoruhodnými, často interaktivními expozicemi. A právě sem jsme měli namířeno.

Doplňme, že v 80. a 90. lezech minulého století zažil zámek zásadní opravy – týkaly se havarijního stavu zdiva, statiky objektu, ale i stropů napadených dřevomorkou; zrestaurována byla rovněž sgrafita a upraven dvůr mezi zámeckými křídly.

Nejprve se ocitáme ve světě přírody regionu, mezi archeologickými artefakty, seznamujeme se s dějinami a osobnostmi města (významná část se věnuje výše vzpomínaným pánům z Dražic) – a to již nás jen pár kroků dělí od pamětní síně věnované významnému dánskému astronomovi, astrologovi a alchymistovi.

Mezi nebeskými tělesy

Jak již bylo řečeno, v roce 1599 benátecký zámek – a s ním i městečko tehdy nazývané Nové Benátky – koupil císař Rudolf II. „Krátce nato, na den přesně 20. srpna, sem dorazil zvlášť významný host – slovutný dánský hvězdář Tycho Brahe. Císař Rudolf II. dal svému novému dvornímu astronomovi původně vybrat mezi třemi zámky – Lysou nad Labem, Brandýsem a Benátkami. Brahe zvolil poslední z nich, snad proto, že se jednalo o místo zdaleka nejklidnější,“ napsal autor Tajností českých hradů a zámků.

Tycho Brahe(1546-1601; původním jménem Tyge Ottesen Brahe), byl považován za nejpřesnějšího pozorovatele hvězdné oblohy; ostatně překonán byl až šest desetiletí po vynálezu dalekohledu, přičemž první dalekohled sestrojil Galileo Galilei až osm let po Brahově smrti.

Po studiích a cestách po Evropě působil Tycho Brahe dvacet let na králem Frederikem II. darované observatoři na ostrově Hven. S novým králem Kristiánem IV. a jeho rádci se ale v roce 1597 nepohodl a následovaly další cesty po evropském kontinentu. Po nápovědě Tadeáše Hájka z Hájku byl Rudolfem II. pozván do Prahy coby císařský astronom. Nejprve působil právě na zámku v Benátkách.

V „jeho“ pamětní síni si návštěvník může připomenout zásadní myšlenky a činy nejen samotného velkého Dána, ale i dalších osobností. Mimochodem – od února do června roku 1600 v Benátkách pobýval další významný host – Johannes Kepler. Prezentují se tu ovšem názory a výzkumy i dalších astronomů.

K vidění tu tak jsou mj. dva pohyblivé modely planetárních sfér, názorně předvádějící odlišnosti představ Mikuláše Koperníka a Tycha Braha. Zatímco kanovník z polské Toruně vydal v roce 1543 spis, v němž vyslovil názor, že Země není středem vesmíru, ale pouze jeho jednou z planet obíhajících kolem Slunce, dánský badatel šel na to jinak.

Jeho kosmologická teorie je originálním kompromisem mezi geocentrickou teorií Ptolemaia a heliocentrickou zmíněného Koperníka. Brahe sice ponechal Zemi coby střed vesmíru, ale s tím, že kolem ní obíhá pouze Slunce a Měsíc. Ostatní planety obíhají kolem Slunce.

Jak by takový pohyb (pohyby) mohl (mohly) vypadat v praxi, si může každý návštěvník vyzkoušet a vypozorovat. Stočí točit kličkou a nebeská tělesa se dají do pohybu…

Dánova benátecká mise netrvala dlouho (v létě roku 1600 byl Rudolfem II. povolán do Prahy), krátká už byla i jeho životní pouť. Zemřel 24. října 1601. Traduje se, že na protržení močového měchýře, vědci ale mají za to, že na vině mohla být akutní urémie čili důsledek selhání ledvin. Ať už byla příčina jakákoliv (spekuluje si o jiných), v tom čase již Tycho Brahe nepobýval v Benátkách.

Sál s Eiffelovkou

Zámecké prostory připomínají i další významné osobnosti. Pamětní síně tak seznamují s barokními hudebníky, bratry Františkem a Jiřím Antonínem Bendovými, a rovněž s pobytem Bedřicha Smetany, který tu působil v letech 1844-1847 jako učitel hudby v knížecí rodině Thun-Hohensteinů. Právě zde Smetana složil svou první klavírní sonátu.

Na závěr jsme si nechali osobnost, na kterou hned po vstupu do příslušného zámeckého sálu upozorňuje Eiffelovka. Přesněji její rozměrný model. Celý sestavený ze součástek, které zmíněná osobnost „vynalezla“ v roce 1925 – to byla uvedena na trh, myšlenka sama ovšem vyklíčila již v roce 1904.

Onou osobností je Jaroslav Vancl (1890-1980) a součástky tvořící model pařížské věže pocházejí z legendární stavebnice Merkur.

Jaroslav Vancl se narodil v rodině majitele strojnické dílny v Nových Benátkách, na zkušenou se vydal do několika evropských zemí a v roce 1910 se usadil v Polici nad Metují. Proslavily ho náměty na dětské hračky. V roce 1920 založil firmu Inventor, která nabízela stejnojmenné kovové stavebnice s háčkovými spoji. Na trhu ale neuspěla.

O pět let později se tak za zákazníky vydal Merkur. Stalo se tak poté, co po inventorském neúspěchu Jaroslav Vancl oprášil svůj více než dvě desetiletí starý nápad.

Výroba Merkuru se rozvíjela do roku 1940, kdy byla zastavena okupačními úřady. Obnovena byla v roce 1947, firma ale byla v rukou Jaroslava Vancla ponechána pouze do 50. let. Po znárodnění byla začleněna do Okresního kombinátu v Broumově, v 60. letech do Kovopodniku Broumov.

„Vanclovy zásluhy byly zcela opomenuty, naopak musel až do svých osmdesáti let manuálně pracovat u soustruhu a splácet faktury ještě z doby, kdy firmu vlastnil,“ lze se dočíst na informačním panelu v „merkurovské“ síni plné dalších modelů.

V expozici, jejíž název se zaměřením dánského hvězdáře vlastně docela souzní. Merkur je totiž – jak známo – nejen název oblíbené stavebnice…

Zdroje:

Informační panely v zámeckém areálu

Jan Bauer: Tajnosti českých hradů a zámků; Moravská Bastei MOBA, s. r. o., 2025

Jana Jůzlová: Toulky Pojizeřím; Euromedia Group, 2021

Benátky nad Jizerou – Wikipedie

Tycho Brahe – Wikipedie