Článek
Dílo je to pozoruhodné nejen svou originální vizí, ale i stavbou a postupným vznikem. Knihu, o níž se hovoří jako o jednom z vrcholů světové sci-fi, tvoří osm povídek, které jejich autor – Clifford D. Simak (1904-1988) – napsal v letech 1944-1951.
Od zrodu první z nich, jež nakonec dala název celému souboru označovanému někdy jako povídkový román, letos uplynulo již 81 let. Přesto není jen zdvořilostním komplimentem konstatování, že všech osm stavebních kamenů bylo autorem „vymodelováno“ natolik nápaditě, že v konečném dojmu román působí jako výrazně mladší.
Starý Wisconsin
„Jeho příběhy se sice formálně odehrávaly v osmdesátém století, v paralelním vesmíru nebo v podivuhodném světě v jiné galaxii, ale nějakým způsobem v nich vždycky byl v podstatě otisknutý Wisconsin dvacátých let, svět farmářů a psů a rybníčků a houpacích křesel na verandě,“ napsal v roce 1995 americký spisovatel Robert Silverberg (ve vydání Města z roku 2013 Nakladatelstvím Laser-books zmíněný text zahajuje knihu coby Předmluva).
„Proto bylo pohodlné označovat díla Clifforda D. Simaka za pouhé nostalgické ohlížení za dobou ztracené nevinnosti – za prostou, vlídnou prózu psanou prostým, vlídným člověkem. Město, jeho román obecně se těšící největšímu uznání, je pro mě nejlepším důkazem, že takový pohled je příliš, příliš zjednodušující.“
Dědeček od Prahy
Simak ve svých pětadvaceti letech zakotvil v redakci jedněch malých novin v michiganském městě Iron River – a rychle se vypracoval na pozici vrchního redaktora. Později v jiných městech a ve významnějších periodikách uspěl podobně, v minneapoliské Star to v roce 1949 dotáhl až na šéfredaktorskou pozici.
Již od raného věku ho provázela láska ke knihám – a okouzlení žánrem science fiction. Časem k roli čtenáře přidal i roli autorskou a začal psát své první povídky. V roce 1931 debutoval s povídkou Svět rudého slunce (The World of the Red Sun; publikována byla v časopise Wonder Stories). Po krátké odmlce začal v roce 1937 psát do časopisu Astounding Stories.
Výčet jeho románové a povídkové tvorby je úctyhodný – nezaměřoval se ale jen na fantastiku, psal i válečné, westernové a detektivní povídky. Ve sci-fi ovšem zanechal zdaleka nejvýraznější stopu. Řazen je mezi klasiky žánru, jeho autorský kolega a vrstevník Robert A. Heinlein na jeho adresu podotkl: „Číst science-fiction znamená číst Simaka.“
Dodejme, že Simak za svou tvorbu v žánru sci-fi získal tři ceny Hugo, jednu Nebulu a řadu dalších ocenění. A že – jak může být patrné na první pohled – má spojitost s českým prostředím. Dědeček z otcovy strany se ještě jmenoval Šimák a pocházel prý odněkud z okolí Prahy.
Téměř čtyři desetiletí
A teď zpět k Simakovu zásadnímu osmipovídkovému románu, který dál nalézá nové čtenáře. V českém překladu jej naposledy připomnělo již výše zmíněné Nakladatelství Laser-books v roce 2013.
V roce 1944 vznikly povídky Město (City), Útočiště(Huddling Place; v české verzi z roku 1970 jako Prostor soustředění), Sčítání lidu (Census) a Dezertéři (Desertion; jiným názvem rovněž Skokan). V roce 1946 následovaly další dvě prózy: Ráj (Paradise) a Záliby(Hobbies). O rok později následoval Ezop (Aesop) a v roce 1951 cyklus vyvrcholil povídkou Jednoduchá metoda (The Simple Way; s jiným názvem jako Potíže s mravenci (The Trouble with Ants).
Knižní vydání v kompletní podobě – tzn. i s Předmluvou vydavatele (Editor´s Preface) a poznámkami k jednotlivým povídkám – spatřilo světlo světa v roce 1952. Epilog se součástí románu stal až v roce 1981 – o osm let dřív vyšel v časopise Analog Science Fiction and Fact. Z uvedených dat vyplývá, že dílo se k finální podobě propracovávalo 37 let.
Pes v hlavní roli
Tyto legendy si psi vyprávějí u večerních ohňů, když vane severák. To se vždy rodina shromáždí u kamenného krbu a štěňata tiše sedí, a když vyprávění skončí, zvědavě se ptají: „Co je to Člověk?“ vyzvídají…
Právě tímto úryvkem začíná kniha, která soustředila starobylé psí legendy, aby je podrobila kritickému pohledu. Aby se snad i přiblížila poznání, jestli Člověk skutečně existoval, nebo se jedná o mýtus – jednoznačná odpověď je totiž nadále předmětem vědeckých sporů.
Prostřednictvím rodiny Websterů, která v minulosti významně ovlivnila lidské dějiny, sledujeme staletí a tisíciletí vývoje, v jehož finále se dědici lidského odkazu stali – psi a roboti. Cesta k tomuto stavu byla stejně tak klopotná a s mnohými zastávkami jako i neodvratná. Autorova představa je dokonale promyšlená.
V příbězích sledujeme postupný zánik měst, zdokonalení psů jedním z Websterů (aby mohli jednou stanout v čele civilizačního vývoje), ale také exodus podstatné části lidstva na Jupiter, kde se lze v konvertoru proměnit v tzv. Skokany, nejvyšší joviánskou rasu – a zažít tak proměnu v bytosti výrazně vnímavější, schopnější, dokonalejší…; takže v závěru povídky Dezertéři proměněný muž a proměněný pes svorně konstatují, že už se nechtějí vrátit a stát se znovu tím, čím byli.
Na Zemi zůstane hrstka lidí – ovšem i od ní hrozí psům „nákaza“ lidstvím ve smyslu znovunavráceného násilí, jež bylo mezitím vymýceno. Symbolem hrozby se stává pouhý luk a šíp, vyrobený (a zejména znovu vynalezený) jedním člověkem. Robot Jenkins, dlouholetý služebník rodiny Websterů (a průvodce všemi příběhy i epilogem), nyní cosi jako mentor psů, v tom vidí příští možnou hřmotnou cestu k válce, první slabé zachvění atomové bomby.
Témat, motivů, konfliktů nabízí Simakovo Město mnohem víc, ale nebylo by v rámci tohoto článku úplně na místě je všechny pojmenovat a případným příštím čtenářům vyzradit – o překvapivém finále díla ani nemluvě.
Zato lze konstatovat to, co z předchozích řádků vyplývá: Simak si psů nesmírně cenil, vybral si je nejen z titulu dlouholetých partnerů lidí, cítil v nich určitou morální převahu. Asi podobně jako starořecký filozof Diogenés ze Sinópé, zakladatel kynismu (termín kynik pochází od řeckého kyón – pes). Diogenés vnímal psy jako symboly svobody, upřímnosti, přirozenosti, s chováním nezatíženým přetvářkou a pokrytectvím.
Nadčasové postřehy
Nedostatek stability [lidské rasy] je teď zjevný. Její hlavní zaměření na technicky pojatou civilizaci spíše než na kulturu založenou na zdravějších, cennějších životních názorech svědčí o nedostatku základních charakterových vlastností,formulují Psi své hodnocení lidí v Poznámce k pátému příběhu.
Román podobných místy nadčasových pasáží a hodnocení nabízí celou řadu. Například:
„V zásadě,“ spustil Joe, „jste vy, lidé, naprosto osamělí. Vůbec neznáte své bližní. Ani je nemůžete znát, protože nemáte dost vzájemného pochopení, které by umožnilo je poznat. Máte přátelství, to ano, ale ta jsou založena pouze na emocích a nikdy na skutečném pochopení…“(Povídka Ráj; Joe patří mezi mutanty, jedince, kteří se svým celkovým založením i schopnostmi odklonili od většinové lidské populace)
Život byl krásný. Proč si s ním lámat hlavu? Bylo dost potravy a šatstva i bydlení, byla i lidská společnost a přepych – bylo tu vše, co si jen člověk může přát. Člověk se přestal snažit. Člověk se bavil. Lidské snažení se stalo nulovým faktorem a lidský život bezcílným rájem…
Záliba. Ne zaměstnání. Žádný životní styl. Žádná nutnost. Jen záliba… Něco umělého. Něco, co nemá začátek ani konec. Něco, čeho může člověk každou minutu nechat, a nikdo si toho ani nevšimne…(Obě citace z povídky Záliby)
A na závěr…
…tato informace: Román Město získal v roce 1953 cenu International Fantasy Award (cena za nejlepší vědeckofantastické nebo fantasy literární dílo udělovaná v letech 1951–1957, později ji vystřídala cena Science Fiction Achievement Award známější pod názvem Hugo).
Jako úplně závěrečnou tečku připojuji citaci z Poznámky redakce ve vydání Města z roku 2013. „MUDr. Václav Kajdoš, lékař, spisovatel a překladatel, dokončil tento svůj nový překlad Simakova díla 13. ledna 1990, několik dní před svou smrtí. Ve svém posledním dopise napsal: Jinak jsem si ověřil, jak málo z toho, co ze sci-fi vyšlo, tomuhle Simakovi sahá po paty, co do stylu, překvapujících zápletek, ale hlavně převládajícího humanismu, který je od jeho věcí neoddělitelný.“
Clifford D. Simak: MĚSTO. Obálka Donato Giancola. Překlad: Václav Kajdoš. Vydalo Nakladatelství Laser-books s.r.o. v edici Laser v roce 2013.
Zdroje:
Román Město, vydání z let 1970 (nakladatelství Orbis) a 2013 (Nakladatelství Laser-books)
