Článek
Na minimum zkrácená verze nočního odpočinku – a vyrážíme do ulic a uliček nejdůležitějšího kyperského přístavu na jihovýchodním pobřeží, do města se zhruba 85 tisíci obyvateli. Jeho severní část se rozkládá na místě antického městského království Kition. To měl – alespoň podle legend – založit fénický Kittim, vnuk biblického Noema.
Značné historické stáří místa potvrzují archeologické nálezy (některé z nich naprosto zblízka spatříme o pár dní později) – mykénská obydlí zde stála již ve 2. tisíciletí př. n. l., v případě Larnaky se tak jedná o první trvale osídlenou lokalitu na Kypru.
Dodejme, že za Féničanů město prosperovalo zejména díky vývozu mědi, což je prvek z hlediska ostrova vskutku nadmíru důležitý. Dokonce natolik, že se odráží i v jeho názvu: ten je odvozen z latinského označení cuprum. Již ve starověku byly využívány zdejší značné zásoby zmíněného kovu.
Palmová promenáda v blízkosti hradu
V přístavu
Některé ulice občas „rozsvítí“ nápadité dekorace…
Vyhlídka na hradbách
Napravo od nás přátelsky šumí moře, přímo před námi roste ze země věž původně katolického kostela z 13. století. V roce 1570 ostrov dobyli Osmané, takže z věže se stal minaret a z křesťanského svatostánku mešita Djami (Cami) Kebir. V současnosti slouží coby modlitebna místních Egypťanů, Syřanů a Íránců.
Do nitra objektu vstupujeme až o kousek vedle – vítá nás larnacký hrad, který dnes mj. nabízí muzejní expozici věnovanou historii stavby. A také ukázky paleokřesťanského a byzantského umění. Rovněž se tu nabízí možnost vystoupat na hradby, z nichž je parádní výhled na město, ale během naší přítomnosti i na stále zřetelnější mořské vlny. Bíle lemované.
Historie hradu sahá až do 12. století. Sloužil jako pevnost, ale i vězení, ve kterém se popravovalo – naposledy v roce 1948.
Mešita Djami Kebir
Pohled z hradu
Perla zasvěcená sv. Lazarovi
Nejvýznamnější kostel v Larnace je od hradu a nábřeží s Palmovou promenádou (Foinikoudes Promenade) vzdálen nějakých tři sta metrů. Pojmenován byl po sv. Lazarovi z Betánie.
Třípatrová zvonice vzorně nasvícená dubnovým sluncem působí velkolepě – a což teprve dojmy, až vstoupíme do interiéru. Pozlacený ikonostas, ikony z konce 18. století, výzdoba v byzantském, románském i gotickém stylu. Působí to okázale i zamyšleně, návštěvníků postupně přibývá…
„Lazar byl Ježíšovým přítelem. Podle Nového zákona byl již pohřbený, Ježíš přišel k jeho hrobce a řekl: „Lazare, pojď ven!“ a Lazar vstal z mrtvých. Následně se stal biskupem v Larnace,“ lze se dočíst na Wikipedii.
Kostel sv. Lazara
Uvnitř kostela
Kostel tu vyrostl na konci 9. století, několikrát byl přestavován, takže býval kostelem římskokatolickým i mešitou, v 16. století se dostal zpět k pravoslavné církvi. V roce 1857 k němu byla přistavěna zvonice v latinském stylu.
V interiéru kostela se většina návštěvníků ubírá po schodech dolů – do spodní místnosti s hrobkou sv. Lazara. V kryptě je prázdný, i tak velice uctívaný hrob; uvádí se, že v roce 898 byly údajné ostatky světce převezeny do Konstantinopole.
Dobře osolené jezero
Měníme téma i lokalitu. Od starých památek se vydáváme směrem na jihozápad, přes zalesněný, místy ještě ne zcela upravený park míříme k nedalekému jezeru.
Přesněji – k Larnackému slanému jezeru, druhému největšímu na Kypru (v čele je podobná vodní plocha u Limassolu). V zimě a počátkem jara je to jezero opravdové, pak vysychá (my v polovině dubna spatřili jeho verzi s vodou). Takže koncem července se tu těžívala sůl (dnes už ne, znečištění ji vyřadilo z produktů vhodných ke konzumaci). Od listopadu do února se zde houfují migrující plameňáci.
Blížíme se k jezeru…
...a teď už jeho hladinu vidíme.
Uvádí se, že hladina jezera se nachází pod úrovní moře – obvykle o tři metry (co je to proti Mrtvému moři, které se „propadlo“ pod mořskou hladinu o 430 metrů, ale i tak to může laika trochu překvapit). V nejužším místě obě vodní plochy od sebe dělí necelých pět set metrů.
Stojíme na východním břehu, v dálce po naší pravici se rýsují horské kopce, přímo před námi se leskne stříbřitá hladina – a na druhém břehu je patrná silueta mešity. Nad solnou pánví se tyčí minaret svatyně Hala Sultan Tekke – nejvýznamnějšího muslimského poutního místa na Kypru.
„Mešita je pojmenována po Umm Haram, matce Mohamedova společníka jménem Ubadah ibn al-Samit. Komplex se skládá z mešity, minaretu, hřbitova, mauzolea a instituce jménem zawiya (instituce súfistického bratrstva),“ uvádí Wikipedie. „Roku 1760 našel na místě dnešní mešity hrobku Umm Haran šejk Hasan. Následně zde byla mešita postavena.“
Mešita Hala Sultan Tekke na břehu slaného jezera
Uvnitř mešity
Na sever do lesního parku
Nejen moře, jezero a památky má Larnaka na repertoáru. K návštěvě jsme si rovněž vybrali lokalitu, kam cestovky (nejspíš) vůbec nejezdí, ale která se ukázala být velice vhodným žánrovým doplňkem.
Od pobřeží jsme se vydali do osm kilometrů vzdáleného cíle, na vrch se zátiším se stromy a další vegetací. Cestou severozápadním směrem jsme po chodníku kopírovali jeden z místních čtyřproudých tahů – a asi tak v polovině přesunu učili jedno mezipřistání.
Důvodem byl příjemný areál pravoslavného kláštera sv. Jiří na Griva Digani Avenue. Pohlazením na duši byl pohled exteriérový a ještě o něco víc vjemy nastřádané uvnitř – ale o hlavní cíl se ten den ještě nejednalo.
Tím se stal až Národní lesní park Rizoelias(Rizoelias National Forest Park) v blízkosti sousedního města Aradhippou.
V parku u města Aradhippou
V nejvyšších partiích lesního parku
Park byl vyhlášen v roce 1997, rozkládá se na ploše 97 hektarů a příchozí se tu ocitají ve společenství zejména borovic, cypřišů, akácií. Podloží tvoří hlavně sádrovcové půdy. Uvádí se, že tu žijí zhruba tří desítky živočichů a roste přes 180 druhů zástupců flóry.
Nevelké území křižují cesty a cestičky, postupně míří výš a výš, takže kyperskou přírodu tu lze pozorovat pěkně z nadhledu. Tu, která se představuje v těsné blízkosti – i končiny daleko na západě, kde se to vlní vrchy vysokými přes 500 metrů nadmořské výšky. Pozorovatelé – čili i my – se tu dostali o něco víc než sto metrů nad mořskou hladinu.
Návrat o tisíce let zpět
Vracíme se do centra Larnaky – a vzápětí i značně proti proudu času. Na řadě je totiž prohlídka Archeologického muzea, jehož exponáty pozorovatele posouvají téměř o jedenáct tisíc let zpět (do zhruba 9. tisíciletí př. n. l.).
Muzeum založené v roce 1969 návštěvníky vítá ve dvou protáhlých křídlech budovy svírajících ostrý úhel – něco jako písmeno „V“. Keramika, šperky, nejrůznější nástroje, sochy a další artefakty poodhalují dávné dějiny tohoto města.
Od pobřežní linie je to k muzeu zhruba jen půl kilometru; přístupů se nabízí víc, za všechny jmenujme ulice Gregori Afxentiou a Kimonos. Jako blízké orientační body mohou posloužit místní přístav a v jeho těsné blízkosti autobusové nádraží.
Jeden ze svědků dávné historie Larnaky…
...a další
„V roce 2022 byla stálá expozice modernizována. Nová expozice vypráví příběhy a zkoumá zvyky i každodenní život starověkých komunit v oblasti Larnaky od předhrnčířského neolitu až po římské období,“ uvádí se v muzejním informačním letáku. „Na nádvoří muzea jsou vystaveny velké kamenné předměty, jako jsou sochy a náhrobky, a také lis na olivy z římského období.“
Larnaku – jak jsme se pokusili alespoň částečně doložit – si lze vychutnat architektonicky, historicky i přírodně. Ale nejen to.
Pokud zavítáte do některých z četných restaurantů a kaváren, chutě si v příjemném prostředí náležitě zmnožíte. Ať už před vámi na talíři přistane něco rybího, jehněčího (třeba kleftiko), jehněčího s hovězím (tavas), plejáda salátů či chuťovky ze sýra haloumi– nebo číše vína, šálky s kávou…
Dobrou chuť a šťastnou cestu!
Zdroje:
Informační tabule a materiály na trase
https://cs.wikipedia.org/wiki/Larnaka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hala_Sultan_Tekke
Mapy.com
